Hněv Titánů

Já jsem se za ta léta poučila, že jakmile americká studia dělají na historickém filmu nebo na filmu, kdy se jeho základy opírají o historické prameny, vznikne z toho zrůdný paskvil. Hlavně do toho narvat hromadu akčních zápletek, stříknutých milostnými spletenci a aby to vydělalo co nejvíce miliónů. Málokdy jsem byla spokojena. Výjimky ale jsou. Když pominu to, že byl Zeus ve skutečnosti záludný, záletný, náladový a mstivý a tady ho vyobrazili jako obětavého charakteráka, tak se na to dívat docela dalo. Pokud nad tím nebudu příliš přemýšlet, tak Hněv Titánů je pro oko velice příjemná, akční záležitost. Jen si nesmíte připouštět, že se tohle podle pověstí nikdy nestalo. Hezky se ale kouká nejen na Sama a Rosamundu, ale i na Liama nebo Voldemorta. Každopádně, když se mezi sebou mydlí bohové, je rozumnější zůstat stranou. (11.02.2017)

Více než slušná akce a triková pastva pro oči. Pan Láva je dostatečně destruktivní a chlístance žhavé hmoty, které odlétají když máchá rukou mažou města z povrchu se smířlivou samozřejmostí. I ostatní monstra jsou udělané moc pěkně. Tak dál. Příběh je zhruba stejně pitomý jako slabší díly Herkula a Xeny z dob mého mládí, jen to díky větším prachům vypadá celé o hodně líp. Liam Neeson je zase týpek, Sam se taky docela snaží (s tím scénářem toho nikdo moc zahrát nemůže) a Rosamund Pike je trochu hezčí Andromeda než ta minulá. Romantická linka nefunguje, schizofrenicky si pro sebe povídající Perseus taky moc důvěry nebudil... ale co. Akce je super a určitě si HŇEV ještě párkrát pustím. (15.06.2012)

Druhé pokračování je podle všeho mnohem lepší, což je tam, za velikou louží, celkem vzácnost. Proč si to myslím? Prostě jsem se smířil se směšným ztvárněním bohů a vzal na milost Sama "neumím se usmát" Worthingtona. Neesonův Zeus byl jak ze Strážné věže, i tak podobně žvanil a odpouštěl, ale nakonec, proč ne, sranda musí být. Tedy, odprstěn od toho všeho, dostal jsem nenudné akční fantasy na motivy řeckých bájí a pověstí. Eduard Petiška sice musí v hrobě dělat ruletu, ale taková už je zkrátka doba. Vše se dá ohnout, přetavit, aby oko mladého diváka nezůstalo suché. Jen si lámu hlavu s tím, zda vůbec onen mladý divák pochopí, co po něm chtějí, když v jednu chvíli ve filmu říkají: "Vejdi, Die!" načež se ozve: "Tu stojí před tebou Zeus." Určitě si říkají: "Vole, tak kde je ten Die a proč tam furt tahaj toho Zeuse?!" "A říká se: Perseus bez Persea nebo Perdia?" (27.03.2014)

Až teď jsem si všimla, že tohle je dvojka. Jak vidno, jedničku jsem nepotřebovala. Hněv titánů jsem tam sice nenašla, ale žárlivost a zapšklosti přehršel. Což asi patří do rodiny bohů, njn, ty jejich vztahy jsou složité. Dáte jednomu synovi o lízátko víc a už se můžete bát, že vás ten méně obdarovaný bodne do zad. Ale zase tak moc špatné to nebylo. Pořád se tam něco bouřilo, stříkalo, zabodávalo své kopí… takže jako akčňák fajn. Žádné deep řecké báje a pověsti. (25.05.2013)

Ugh, tak takhle ne. Jedničku Titánů považuju za průměrnej blockbuster s pár fajn scénama (škorpióni, Medúza). Z dvojky se ale kdovíjak stal ultradrahej skoro-televizní film, ve kterým čirá demence příběhu a nezajímavost všech postav spolehlivě ubíjí těch pár solidních akčních momentů. Ty tu měly bejt hlavní devizou. Jenže po úvodu s chimérou jde všechno do kopru a postavy se asi třikrát přesunou z bodu A do bodu B (mám docela problém tomu říkat putování), aby za cca 50 minut dorazily do neuvěřitelně lamoidního finále. Nic z toho, co naznačují trailery (konec bohů, válka s Titány), tu není vidět! Místo toho se to odkecá dvěma větama, člověk dostane pár bitevních střípků a jedno napruzený megamonstrum, a jde se domů. No nádhera. Jinak to má akorát dvě dobrý hlášky (spravedlivě si je rozdělili Nighy a Neeson), dva dobrý tracking shoty a asi nejnenápadnější romantickou linku v dějinách kinematografie. Ne, vážně jsem nechtěl zázraky. Když ale člověk v naději čeká na nějakou tu masakrálně cool scénu, aby po pár desítkách minut zjistil, že je na konci filmu a žádná asi nepřijde, je to celkem na****cí pocit. 4/10 a ačkoliv Hněv Titánů ubíhá stokrát rychlejc než čtyřka Pirátů z Karibiku, dokonale mi připomněl její nafouknutou prázdnotu. (27.03.2012)