Bídníci 20. století

Film, který je dobrý. Jako fakt dobrý. Proplétá se plynule, dává smysl, není těžké udržet pozornost, nesnaží se z diváka dělat hlupáka, ani ho poučovat. JPB je tu skvělý, ostatní herci mu zdatně sekundují, kamera pracuje slušně, hudba je příjemná. Ale když myslím dobrý, tak fakt za tři. Je neúměrně natahovaný. A tím si neprotiřečím oproti tvrzení, že se proplétá plynule. Tady to natahování je způsobené tím, že film tlačí na pilu na JPB, kterému se snaží vecpat každý okamžik. A když už tam pro něj není místo, tak další scénu dostane v dvojnásobné délce. Škoda. (06.10.2016)

Zvláštny útvar je tento film. Bedári v Bedároch adaptovaných na dvadsiate storočie a druhú svetovú. Tri hodiny je ale veľa aj na takýto košatý príbeh. Belmondo v druhej svetovej mi ani tentokrát celkom nesedí. Hraje seba, svojho otca a ešte postavu z knihy, až som sa v tom občas strácal a musel som sa na časť filmu pozrieť znovu. Silné tri hviezdy sú hlavne za silnú predlohu, ktorá bola pre hlavný príbeh len inšpiráciou. –––– Každej je jako někdo v týhle knížce. Je plná lidí, které pořád potkáváme. –––– Lidský dějiny znají jen dva-tři lidský příběhy, které se věčně opakujou. (17.08.2016)

Variace na téma Les Misérables. Z V. Huga tu moc nezůstalo, film je typický Lelouch, tj. ty nejprovařenější melodramatické a sentimentální klišé z populární literatury jsou točeny, jako kdyby se život skládal jenom z nich (život je umění, umění je život - třeba pláč na cajdák z rádia). Zmizela náboženská rovina románu (Javert NENÍ záporná postava - je vyjádřením nemilosrdnosti Starého zákona, který musí ustoupit milost a odpuštění), řeší se tu síla filmu, který není jen zábavou, ale pomáhá negramotným najít cestu k umění a k hodnotám (to už věděl Lenin), závěrečná hodina je vlastenecky patetická (oslava hodnot Páté republiky)... Na druhou stranu, pokud zapomenete na Victora Huga, celý ten trojhodinový kolos dává smysl a nenudí a Belmondo hraje Fortina skvěle, tj. žádný lidový mudrc, ale prostý nevzdělaný člověk ve víru dějin. (24.03.2011)

"Lidský dějiny znají jen dva, tři lidské příběhy které se věcně opakují." Tahle filmová variace na věhlasný a zejména lidsky silný  příběh Hugových Bídníků je určitě originální a nápaditá, ale zejména na konci mi to už přišlo poněkud natahované a přeci jen až trochu překombinované (viz Lelouchova snaha za každou cenu tu zápletku zkomplikovat tak, aby Henri Fortinovi hrozil před soudem stejný osud jako jeho otci). Kromě samotného nápadu zasadit Hugův příběh do bídných časů Francie za druhé světové války, musím určitě ocenit i některé myšlenky, které ve filmu zazní ("antisemitismus je jako impotentní chlap. Ten obviňuje ženy. Když začne být svět impotentní tak z toho obviňuje židy."  A líbil se mi i konec, který sice končí happyendem, ale nejde o žádný doják. Možná, že i proto, že "štěstí to není pro židy....My už jsme vždycky o smutek dál..." :D       (25.09.2022)

Až příliš ambiciózní a francouzské až do morku kostí. Moderní příběh Jeana Valjeana 20. století je odvážné téma, ale těžko ho chválit za srozumitelnost i tam, kde člověk nečte Huga už od kolébky. Opulentní tříhodinová freska sleduje krutou první polovinu 20. století a komparuje jí s klasickými osudy Javerta, Fantiny a Kozety a jejich moderních protějšků. Spravedlnost nikdy nebyla v obtížnější situaci. Velké plus je Alessandra Martines (princezna Fantaghiró) toužící po nové roli herečky ze seriózních filmů. (20.11.2020)