Everest

Námět, který by zasluhoval Cuarónovu optiku. Jeden mrazivý okamžik (záběr nad mraky na bouři) na celovečerní survival snímek, je bohužel málo. Vztahy, emoce, všechno funguje - zejména díky Keira Knightley, která je opět výjimečná, ale spousta postav nedostává příliš prostoru. Film, který nemá smysl vidět jinde než na velkém plátně. (27.09.2015)

Akčný dokument s hereckými hviezdami o tom, že na Everest môže každý, kto má prachy. Našťastie, opatrenia sa sprísňujú, ale trvalo to dobu a stálo niekoľko ľuďských životov, kým si to úrady aj chamtivý horský vodcovia uvedomili. Smutný, ale zároveň chladný film zo strany ľuďských vzťahov, nakoľko je to len jednoduchá konštatácia neprípustnej a zlej politiky vládnúcej v lezectve. Nepochybujem o tom, že podobne na tom sú aj ostatné atraktívne vysokohorské oblasti. Každopádne, Everest je presným filmom pre vytvorenie sebareflexie pre ľudí, ktorý nemajú súdnosť, a ohrozujú ako svoje, tak aj cudzie životy z dôvodu hýčkania svôjho ega. Pre mňa asi najhoršia ľuďská vlastnosť. Podmanivý a zároveň nepríjemný film, o ktorom som ešte dlhé dni uvažoval... 80% | Cinestar Anděl Praha, 26.9.2015 | (14.11.2015)

Nerozhodnost tvůrců, kdo z cca šesti výraznějších postav bude hlavním hrdinou, zřejmě částečně vyplývá z toho, že ve snaze o komplexní pohled na tragédii vycházeli ze vzpomínek všech přeživších a jejich blízkých, namísto toho, aby spoléhali na jeden zdroj (nabízela by se Krakauerova kniha, která ovšem již byla zfilmována jako televizní film Into Thin Air: Death on Everest). Na důkladnější prokreslení postav nezbývá čas a prostor. Jde jen o několik typů, zpravidla tím zajímavějších, čím charismatičtější herec je hraje (suverénní Texasan, lehkovážný americký horský vůdce, zodpovědný novozélandský horský vůdce, skromný pošťák, který si chce splnit svůj sen, milující a pečující ženy…). Přes skicovité načrtnutí postav je důležitá první hodina filmu, kdy jsou nám představovány kromě hrozících nebezpečí vztahy mezi hrdiny, jejich ambice a motivace. Lépe si tak zapamatujeme jejich jména a později i navzdory vrstvě zmrzlého sněhu a tmavým brýlím na tváři rozpoznáme, kdo zrovna křičí na koho. Zároveň jsou srozumitelnější fatální rozhodnutí, která některé z postav učiní (pouto mezi Robem a Dougem) a lépe se orientujeme také v jednotlivých úsecích cesty na vrchol, jež jsou nám s předstihem představeny. Zatímco rozprostřením pozornosti mezi množství postav Everest naplňuje schéma katastrofického filmu, samotné neštěstí zde neslouží k potrestání hříchů, jichž by se nemravné postavy dopustily. Atypicky, zřejmě v úctě k obětem, jde o drama o partě dobrých lidí, kteří se snaží pomoct jiným dobrým lidem (podobný příběh zřejmě brzy nabídne Marťan). Nepřítel, který by mohl být poražen, zde není, stejně tak postava, která by měla na základě prožitého prozřít a prodělat proměnu (kdyby byl vůči své ženě o něco lhostejnější, mohl by tento vývojový vzorec naplnit Beck). Rozhodující je vůle přežít. Na myšlence „musíme si pomáhat“ je něco podobně sympaticky starosvětského jako na striktně lineárním vyprávění bez flashbacku a s jedinou (nepatřičnou) snovou sekvencí. Všechny zprostředkované informace, navenek zbytečné, Kormákur zužitkovává ve druhé, nesmírně intenzivní polovině filmu s úžasným spádem (místy doslova) a jen několika málo sentimentálními momenty (podle nichž je ale strukturováno vyprávění – viz linie s nenarozeným dítětem –, takže nejsou nadbytečné). Neslouží mu přitom k tomu, aby protagonisty konfrontoval s otázkou, která v průběhu filmu zřejmě napadne každého diváka, jenž se horolezectví nevěnuje – proč to dělají? Pravidla hry ostatně od druhé poloviny nestanovují lidé, ale příroda. Cílem je v duchu kinematografie atrakcí (nikoli intelektuálních) okamžitý viscerální prožitek. S odstupem času si uvědomuji, že to není mnoho. Bezprostředně po projekci (IMAX 3D), s doznívajícím pocitem, že jsem právě sestoupil z vrcholku nejvyšší hory světa, mi ovšem přišlo, že nemohu chtít víc. 75% (21.09.2015)

Uživatel DaViD´82 napsal víceméně to, co jsem chtěl napsat i já. Nečetl jsem Krakauerovu knihu, ale film mě donutil si pár věcí o výpravě dohledat. Tvůrci se evidentně snaží jakoukoli osobní vinu kohokoli za ztrátu pěti z osmi životů (tři Indové nejsou pro film asi dost atraktivní, aby byli vůbec zmíněni) potlačit, leč i tak mi už z filmu přišlo, že jak Fisher tak především Hall si počínali jako nezodpovědní idioti. Tento dojem mi další informace spíše potvrdily. A navíc mezi přeživšími to potom dost skřípalo co se pohledu na událost týče, zatímco film je líčí jako "jsme všichni jedna rodina" aneb "o mrtvých jen dobře". Film je sám o sobě dobře natočen a např. scéna záchrany Weatherse vrtulníkem letícím na absolutní hranici dostupu zatlačuje do židle. Dal bych čtyři, problém je, že mi právě tento konkrétní příběh tuhle bandu "pravých mužů dobývajících hranice lidských možností" dost zprotivil, zvláště poté, co jsem si zjistil další informace. Nakonec tři, i když velice solidní. Ta jedna neudělená hvězda tak nejde na vrub Kormákura. (27.11.2016)

Everest přináší dobrodužnou výpravu podle skutečné události, natočenou islandským režisérem v nablýskaném, vizuálně úchvatném Hollywoodském kabátku s hvězdným obsazením. Už dopředu od toho člověk tak nějak čeká, že by to mohl být parádní příběh, nabitý emocemi a silnými situacemi. Ale na mě to však jaksi nefungovalo. Ten Hollywoodský kabátek má totiž bohužel několik děr, kterými se ven sypou tradiční klišé a patos, který se srdceryvně snaží hrát na city. Těch děr je sice pár, ale vykonaly své a já se tak při závěrečných titulcích cítila emocionálně zcela nepoznamenaná. Během sledování se na mě nějak nedokázala správně přenést ta beznaděj a ten zoufalý boj o život, jak by správně v tomto "survival story" asi měla. Jake Gyllenhaal už zase lozí po horách, které ani náhodou nejsou "Zkrocené" a už zase mrzne tak, jako tehdy, kdy ho čekal Den poté. Sam Worthington, který mě o svých hereckých schopnostech zatím příliš nepřesvědčil, se mi zde líbil, stejně jako Ingvar Eggert Sigurðsson, jehož jsem už v několika islandských filmech viděla a do role výborně zapadl. Jeho obličej má správně ostře řezané rysy a do drsných podmínek se skvěle hodí:) A John Hawkes mi přijde herecky nedoceněný, zde mi ho bylo docela líto. Ostatní postavy mě nijak zvlášť nezaujaly. Britský Pád do ticha na mě způsobil úplně nejvíc, ze všech horolezeckých snímků, jaké jsem zatím zhlédla. Nejlépe to ve svém komentáři shrnul -bad-mad-wolf-. (16.01.2016)