Hvězdy nám nepřály

,,V TĚCHTO CHVÍLÍCH, NEDOKÁŽU MYSLET NA UTRPENÍ, ALE NA KRÁSU, KTERÁ ZBYLA. POKUSTE SE ZACHYTIT ŠTĚSTÍ UVNITŘ SEBE. POMYSLETE NA TU VŠECHNU KRÁSU KOLEM VÁS. A BUĎTE ŠŤASTNÍ."... /// Jestli jsem při sledování Divergence hledal správnou roli pro Shailene Woodley, tak tady ji našla (dřív než já). Říkejte si co chcete, lepší je bejt bohatej a zdravej, než chudej a nemocnej. A nezmění na tom nic žádnej hezkej film, plnej rakoviny. Po části, který vládne vtipná a ironická Hazel, následuje (jinačí) náctiletá romantika. Nevím jestli šťastná nebo pozitivní, ale rozhodně se u ní utopíte v moři slz, páč vás donutí špekulovat vo tom, co je a co není fér. A že nevydíraj? Ale vydíraj, páč to bojovníci, co musej umět žít s bolestí dělaj. Dojemný vydírající drámo, plný mouder (LIDÉ NEROZUMÍ SLIBŮM, KTERÝ DÁVAJÍ…), se spoustou pravdy, v jednom krátkým nekonečnu. Tohle si asi žádná drsná povaha ujít nenechá. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2012 napsal John Michael Green, číst nebudu. 2.) Parchant má raka (a neváží si toho). 3.) Mám to 50 na 50. 4.) Thx za titule ,,arilka“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (16.09.2014)

První dvě třetiny filmu jsem věřila, že se obtížného tématu smrtelně nemocných (skoro)dětí a jejich pozůstalých Hvězdy nám nepřály zhostí s nadhledem, a přesto s citem. Dlouho se to daří - postavy jsou sympatické a vtipné, čistá první láska ústřední dvojice je prostě k sežrání (i když nereálná - žádný osmnáctiletý hoch není tak úžasný a romantický jako Gus). Jenže ke konci mě film začal emocionálně ždímat, a to já nesnáším. Vyloženě je mi fyzicky nepříjemné, když mě film nutí brečet. Prostě to k divákům není fér - takže body dolů. Objektivně ale docela fajn neobvyklá romance, která vás vezme na emoční horskou dráhu. (03.06.2014)

Přesně takové, jak tvrdí všechny ty marketingové vějičky na přebalu knihy - stejným dílem vtipné, jako srdcervoucí v závislosti na tom, jak moc blízko si Hazel a Guse pustíte k srdci. Místy Hvězdám dochází dech a stěží se drápají vzhůru, jindy zas stoupají na oblohu s nebývalou lehkostí a to jsou právě ty momenty, nad kterými se člověk zastaví a přemýšlí o nich ještě dlouho po skončení filmu. (21.08.2014)

Kýčovitá "reklama" na rakovinu? Ano. Těžko uvěřitelný příběh se zidealizovaným vztahem? Možná. To záleží na tom, zda bude člověk, který žije s tím, že může kdykoli zemřít, ztrácet svůj drahocenný čas malichernými hádkami. Přeslazená ztráta času? Tak to rozhodně NE. (Zbytek komentáře obsahuje větší / menší spoilery.) Kromě ty správné pocity vyvolávajícího soundtracku a srdceryvného příběhu o náctileté dívce trpící rakovinou, která v podpůrné skupině z rozmaru osudu potká svého vysněného prince na bílém koni (taktéž trpícího rakovinou), aby mohli prožít pár nechutně romantických chvilek a zase o sebe přijít, stojí "Hvězdy nám nepřály" především na ústřední dvojici. Shailene Woodley a Ansela Elgorta jsem bok po boku viděla už v "Divergenci" (pro změnu jako sourozence), ale zatímco ona předváděla poměrně uspokojivý výkon, on působil jako totální dřevo. O to větší bylo moje překvapení, když Shailene ve finále převálcoval. Já vám nevím, co na těch neodbytných, ukecaných, vtipných, inteligentních, sečtělých a romanticky smýšlejících sympaťácích sakra je.;-) Zajímavě působí také kombinace vážného a černohumorného pohledu na věc, díky níž se divák (pokud není cynik) nejen rozslzí, ale zároveň i (pokud není suchar) od srdce zasměje. Jedna scéna byla už ale vážně moc, a to polibek a následný potlesk v domě Anny Frankové. Nicméně! Líbilo se mi alespoň nenápadné "no problem", když Hazel dlouze odpočívala na schodech; být to v České republice, bude se místností rozléhat hlasité mlaskání, nehledě na protáčení panenek a občasné "tak co sem leze". Smutné. Ostatně stejně jako celý film, viz. reakce diváků (žen i mužů), jejichž popotahování, smrkání a občasné zavzlykání se ozývalo prakticky ze všech stran. Což o to, také bych se přidala, ale jelikož mi stud v kině nedovoluje brečet (to už musí být), tak si to jak se patří vykompenzuji, až si budu v klidu domova dávat repete.:-( P.S.: Neumím si představit, že by mi některý z mých hereckých / knižních idolů vzal iluze způsobem, jakým to udělal Peter Van Houten hlavní hrdince, a upřímně doufám, že to nikdy nezažiju... (06.06.2014)

Zhruba po půlhodině vcelku příjemnýho cynismu a v úvodu deklamovaný antiklišovitý nadsázky nastoupí na scénu nesnesitelnej rakovinotvornej (říkejme tomu třeba 5D) chcanec (indie)klišé (zájezd shůry, Anna Franková, zlej spisovatel s "tajemstvím", vaječná pomsta, alternativní cajdáky, protože Peter Gabriel je "too mainstream"), sladkobolnejch keců (skoro všechno, co si ti dva mamlasové s rakovinou pravděpodobně na mozku řeknou) a nekonečnýho pláče na povel, že jsem měl po skončení pocit jako by mě někdo dvě hodiny polejval karamelem. A já NESNÁŠIM karamel! Jak byl Boone ve Stuck in Love u zaláskovanejch scén lehkonohej (protože si je sám napsal), je tady přikurtovanej k zemi těžkotonážní koulí instantní, neupřímný dojímavosti a estetickýho maskování opravdový bolesti. Anebo snad věříte, že holka s takovýmhle stadiem raka má podobný dýchací problémy jako když mi kolegyně v práci nacpe v dubnu pod nos rozkvetlou kytku? (05.06.2014)