Neutečeš

Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, Mitchellův druhý film má nemálo společného s jeho režijním debutem. Například v rámci čtení implicitních významů, kdy se hrdinové obou filmů snaží zpomalit či zcela zastavit proces dospívání, respektive snaží se dospělosti do poslední chvíle vyhnout stejně jako zodpovědnosti, ale ta je následuje všude, kam se pohnou. Zároveň a trochu navzdory ale chtějí být svobodní, chtěji svůj život ovládat a chtějí najít toho pravého, který je bude milovat - jak jinak si vyložit opětovnou, téměř totální absenci rodičovského prvku. Převládá maloměstský až metafyzický feeling především při častých záběrech z jízdy automobilem, při snímání jednotlivých budov, domů a obydlí podbarvených originálním a v zásadě dominantním hudebním doprovodem. Doprovodem dokonce natolik dominantním, stylotvorným a odlišitelným, až vyvstává otázka, zda by film dokázal fungovat (alespoň částečně) i bez něj. (26.04.2015)

Označení originální mi v případě It Follows přijde hodně přehnané. Mitchell za doprovodu neutichající osmdesátkové elektroniky pouze rafinovaně spojuje carpenterovské narušení poklidného amerického předměstí znepokojivou všudypřítomností bubáka s rozrůstající se mytologií Slender Mana a principem „infekce“, nacházejícím svou inspiraci ve frančíze Ringu. Nic víc. Přesto však dokáže udržet neutichající napětí a působivou atmosféru, zabalenou do podmanivého vizuálního hávu, který překvapuje dynamickou prací s kamerou a dokonalou inscenací a je natolik opojný, že je mu divák ochotný odpustit veškeré úvodní neduhy i přestřelené digitální paskvily. A přinejmenším příjemné je i ono pomrknutí zpět, na léta dávno minulá, kdy filmový horor varoval mládež před nebezpečím neuváženého sexu. (13.07.2014)

Halloween pro 21. století. Na rozdíl od Carpenterova majstrštyku nepřichází Mitchell takřka s ničím výrazně novým a ozvláštňujícím, protože síla a půvab It Follows spočívá především v návratu k rozvážným staromilským žánrovám - není třeba generovat úchvatné cool zabijáky a útočit na diváka stylistickými exhibicemi, stačí zvýraznit nejpřirozenější lidské potřeby a znervózňovat samou předtuchou, že kruhově rozebíraný prostor naruší neodbytný tajemný vetřelec. Výborně obsazená a moc hezká Maika Monroe, skvělá retro muzika a dostatek tvůrčí uvědomělosti, díky níž se jednak může budovat vtahující filmový prostor bez konkrétního časového vymezení (retro automobily například vypovídají o 80. letech, zatímco oblečení a design domů se skoro nijak neliší od současnosti), jednak se formálně nevybočuje od hororové 'slasher' roviny k rozměrnějším myšlenkovým liniím, které přitom chytrá premisa atakuje. V závěru bych sice přitvrdil, ale zase se zachovává soudržnost a nejednoznačnost. 85% a pátá hvězda už jen za to, že žádný jiný horor z celé dekády si ji asi nezasloužil více. (21.03.2020)

Nejzajímavější na Neutečeš je ústřední monstrum, které vlastně není až tak děsivé. Znepokojivé ale na něm je, že je to "padouch", před kterým nelze utéct - můžete utíkat, ale ono vás to pořád pronásleduje. Což je něco, z čeho můžete mít husí kůži. Film také nabízí zajímavý pohled na sex. Za prvé - prokletí/monstrum se předává souloží stejně jako sexuálně přenosné nemoci. Za druhé - sex tu není ukázaný jako něco pozitivního, ale jako přestředek k dosažení něčeho (zbavení se monstra). Za třetí - ani jedna ze sexuální scén není sexy, vlastně jsou spíš depresivní. Neutečeš vás zkrátka na prostor se zamyslet. Chce varovat před nezávazným sexem? Jedná se o komentář o tom, že pro všechny z nás si pomalu, ale jistě jde smrt? To je na vás. Já osobně mám problém v tom, že postavy tu nejsou moc sympatické ani zajímavé. A o monstru se vlastně nic nedozvíme, což pro mě oslabuje základní vyznění filmu. 60 % (18.05.2015)

Na jinak velmi zdařilém hororu s perfektně dávkovanou atmosférou nenaštve nic víc, než když si hlavní hrdinové navzájem idiotsky nehlídají záda. A občas pro jistotu zapomenou přemýšlet, protože... horor? Mitchell je borec a bát se budete často a hodně, pachuť mnoha trestuhodně nedotažených scének však po projekci zůstává až příliš dlouho na patře... (07.04.2015)