Potomci lidí

Potomci lidí nejsou dokonalí - tak jako třeba United 93 nebo Clerks 2 - a přesto jsou mnohem zásadnější. Cuarón napsal další kapitolu filmových dějin, když zachytil budoucnost v tak neuvěřitelně živém obrazu, že všechny filmy posledních let o apokalyptických budoucnostech, utopiích, antiutopiích nebo totalitách blednou závistí (což platí i pro tolik velebenou Vendetu, jejíž televiznost a plochost vyniká právě ve srovnání s Potomky). Přitom měl Cuarón mnohem těžší úlohu než řada jeho kolegů - zachytit skutečný svět o dvacet let později (nebo potenciálně "skutečný", jednu ze snadno uvěřitelných verzí). K výzvě však přistoupil bez přetvářky a bez příkras, čímž se vyrýsuje nesmírně děsivá tvář budoucnosti, která přitom vypadá naprosto věrohodně a samozřejmě. Přitom jsou moudře akcentována nejpodstatnější témata dnešní doby (migrace, terorismus...) a do všední reality je zapracována veškerá nelidskost, tyranie i všudypřítomná anarchie. Cuarón navíc předvádí naprosto neuvěřitelné kousky, které vrcholí hlavně ve scénách útoku na auto a průniku skrze válečné pole. Vyniká ruční kamera, parádní triky i herecké výkony, a přesto se neztrácí komplexní filmový dojem a pocit, že jen sledujeme jeden výřez z hroutícího se světa. Zásadní dílo, které by měl vidět každý filmový fanoušek, tím spíš zájemci o střih nebo kameru... A i napodruhé nesmírně inspirující, teď už opravdu "bezchybný" zážitek. Jasný film roku. (11.10.2006)

Film Potomci lidí mě mírně zklamaly, samozřejmě myšlenka s vymíráním lidsta kvůli nerození dětí je originální a zajímavej, jenže originální příběh sám o sobě film neudělá. Podle mě velkým problémem je, že některý pasáže sou děsně zdlouhavy a po nějaký tý chvilce i lehce nudící, kdyby bylo daleko víc napínavých pasáží jako je například napadení auta, tak bych byl nadmíru spokojen, jenže ono to podobných scén má velice pomálu, spíš se Guarón neustále snažil dbát na to, aby z budoucnosti udělal špinavou díru a navodil dojem dokonalý realističnosti, to se mu jako povedlo, né že né, podle mě je tohle jeden z nejrealističtějších filmů co jsem kdy viděl, jenže jaksi už zapoměl dodat filmu trochu víc dynamičnosti a tu realističnost zdaleka nevyužil v akci, tak jak bych si přestavoval, což je ohromná škoda, kór když si vzpomenu na tu ruční kameru a naprosto dokonalý záběry na jeden zátah z auta, tak bych Guaróna nejradši nakopal do kou... no prostě do filmu měl začlenit daleko víc podobných scén. Sice na konci se to Guarón snažil ještě rychle dohnat a celkem se mu to dařilo, ale tam ta ruční kamera spíš dělala až moc velkej chaos, i když je pravda, že to opět vypadalo dokonale realisticky, ale zase to nebylo úplně nejlíp přehledný. Jediný s čim sem byl naprosto spokojenej byl výber herců, Clive Owen se pro tu roli snad narodil a Michael Caine je jako hipísák fakt boží. Škoda jen, že se ve filmu moc neohřeje Julianne Moore, zcela jistě by měla filmu ještě co nabídnout. Taky určitě ještě za vyzdvyhnutí stojí Ejiofor, toho jsem poprvé viděl v záporná roli a nemůžu říct, že by mu to nesedělo. Když tenhle film vezmu celkově, tak to bohužel u mě na víc než 4* nemá, ale kdo má rád temnou vizi budoucnosti alá 12 opic jako já, i když né tak propracovanou, tak by si tohle určitě neměl nechat ujít, ale neměl by od toho očekávat, že to bude nejlepší sci-fi všech dob (18.11.2006)

Perfetne zobrazená atmosféra špinavosti blízkej budúcnosti plnej depresie, ktorá slúži ako set-up pre líčenie neduhov súčasnosti, zaujímavý námet, pútavá réžia so zábermi na dlhé trate ;-), snaha o realistickosť. V posledne menovanom mám však vzhľadom na neutíchajúcu snahu o podtrhovanie tejto linky (chválihodne počas celého filmu) osobne malý problém v scéne úniku z farmy (streľba na Thea). Časom ovšem dojem u mňa silno klesá. 7/10. (10.11.2006)

Naprosté vítězství formy nad obsahem a příběhem. Přestože i ten, ve svém až metaforickém pojetí lidské neschopnosti se reprodukovat, dokáže vehnat pár brouků do divákovy mysli. Škoda, že ústřední myšlenku příliš nerozvíjí, nedodává ucelené rozřešení a spíše slouží jako zástěrka pro kameru a střih. Ale pro jaké! O žádném jiném filmu nikdy neplatil výraz "syrový" tak jako o Potomcích. Útok na auto a hlavně Theova cesta skrz bojovou vřavu ve mně doznívají déle než po spuštění závěrečných titulků a jen se bojím, že se objeví pár zbytečných a hlavně předem zatracených plagiátorů, kteří se pokusí natočit scénu, která bude lepší či delší a fatálně při tom selžou. Film roku tedy v žádném případě, ale na zamyšlení a pro úžas z vizuální stránky ideální. (22.12.2006)

Na tento film je sebevětší množství slov množství nedostačujícím. Mimořádně talentovaný mexický režisér Alfonso Cuarón pojal tuto depresivní vizi budoucnosti podobně vyhraněně realistickým způsobem jako Paul Greengrass Let číslo 93. Navzdory ubíjející ponurosti a naprosté neúctě k životu, jsou Potomci lidí filmem o naději. Cuarón své filozoficko-náboženské sci-fi drama pojal coby divokou akční jízdu, kdy hlavní hrdinové neustále před něčím prchají, bojují o holý život, na dlouhé dialogy není čas. Osudy budoucích (dost možná) zachránců světa vám však díky skvělým hereckým výkonům nejsou ukradené. Je sympatické, že Cuarón nepodléhá obvyklým hollywoodským zákonitostem o rozsáhlosti a významnosti té které role, dokonce se nebojí odpravit před polovinou filmu jednu z největších hvězd filmu. Rozhodně nelze psát o Potomcích lidí a nezmínit jejich obrazové ztvárnění. Celková ušmudlanost světa budoucnosti teprve ve spojení s kamerou Emmanuela Lubezkiho nabývá těch správně děsivých proporcí. Mezi ty vůbec nejlepší scény nejen filmu, ale celého roku 2006, bych se nebál zařadit zhruba osmiminutové „vyhýbání se kulkám“. Všude neskutečný chaos, tanky, výbuchy, zdi se bortí, Theo (hlavní hrdina) skáče za zbytky obranného opevnění, kamera s ním, za chvíli je potřísněna krví náhodné oběti a takhle to pokračuje ještě dalších pět minut, se stále zakrvavenou kamerou – neuvěřitelné, neuvěřitelné! Absolutně nechápu, jak to Cuarón dokázal zrežírovat, buď je génius, nebo věděl, jaké trikové machry si vybrat. Ve filmu je slušné množství triků, na nichž je nejlepší to, že si jich ani nevšimnete (k velké nelibosti studia, které chtělo, aby peníze do filmu vražené byly vidět). Potomky lidí není třeba vnímat doslovně, ale třeba jako symbolické podobenství, jako biblickou alegorii o ztrátě a znovunalezení nevinnosti, každopádně to je film emocionálně mimořádně silný, oslovující diváky z řad mas i z řad mnohem kritičtějších cinefilů. Je podobně přelomový jako Let číslo 93, s tím zásadním rozdílem, že má podstatně blíž k hranému filmu než k filmu dokumentárnímu. Nebýt několika vypravěčských zaškobrtnutí (první polovina jako by se děla v opakujících se cyklech) a několika scén, jejichž potenciál nebyl dostatečně rozvinut (například Jasperova „nostalgická“), nejspíš bych ihned upravil své pořadí v žebříčku „the best of 2006“. 95% (04.01.2007)