Volha

Zcela oficiálně tímto prohlašuji, že mě Česká televize tímto seriálem velmi mile (a naprosto nečekaně) překvapila. Tvůrci přišli se zajímavým a zábavným dějem, u něhož se mohl divák i zamyslet, zavzpomínat, či využít obou možností (případně ani jedné, jak se v mnohých případech ukázalo). Rychle tak bylo jasné, že tahle záležitost rozdělila diváckou obec dosti razantně, protože sklerotičtí nostalgici opět zatoužili po benzínu zadarmo, diváci narození nejdříve v devadesátkách se okamžitě začali bušit v prsa s tím, jak by nikdy a ze žádného důvodu nesklonili hlavu před žádným režimem (ano, jsou to ti samí, kteří by byli i nejlepšími protifašistickými bojovníky a pravděpodobně i nejhorlivějšími abolicionisty), ale mé zkušenosti hovoří spíše o tom, že by lidé s podobně velkou hubou skončili pravděpodobně s přezdívkou na svazku. Seriál má své mouchy, o tom žádná, pozitiva u mě ale jasně převládla. Já si pro sebe dělím spolupracovníky s StB do tří kategorií: ideologické (ti to dělali z přesvědčení a já pro ně mám určitý druh pochopení, protože to dělali pro Věc), vydírané (ti to dělali ze strachu nejen o sebe, a i když ničili životy jiným lidem, které vlastně dostávali do situace, z níž spoluprací sami unikali, i je dokážu nějakým způsobem pochopit, protože každý nemůže být hrdina), a pak to byli všichni ti Pekárkové, kterým byla ideologie i lidé u zadku a kteří to dělali s velkým nasazením jen pro osobní prospěch. Poslední kategorii pokládám za jednoznačně nejhorší, takže bych nedokázal o Standovi Pekárkovi uvažovat jako o hlavním hrdinovi; pro mě to byl hlavní zmrd, jehož ani jeho znatelně nižší IQ neomlouvá. Na druhou stranu si jeho představitel, Kryštof Hádek, zaslouží za svůj výkon uznání. Skutečné, ne to čestné. Tvůrci mě ale celkově potěšili výběrem herců (hodím do placu alespoň čtyři: Klára Melíšková, Jiří Dvořák, Tomáš Jeřábek, Aňa Geislerová), maskami i výpravou, konečně jsem zase jednou slyšel kvalitně napsané dialogy a rušivými elementy tak pro mě byli asi jen Robert Mikluš a (někdy) Kristína Svarinská. / Poučení: Já vám ani nevím, někteří jsou nepoučitelní. (18.08.2023)

Budu lehce spoilerovat. Seriál jako takový byl fakt podařený a bavil jsem se. Vymazlené postavy, ať už hlavní Standa Pekárek v podání skvělého Kryštofa Hádka, tak i vedlejší. Celý seriál měl správné grády a fajn směsku humorných hlášek i scének k zamyšlení, jak se nám tu vlastně žilo. Jediné co mě mrzelo, byl poslední díl, který mi přišel takový trochu přehuštěný informacemi, až působil jako moc rychlé ukončení. Skoro si to zasloužilo rozdělit do 2 dílů. 1 ještě trošku zaměřit na komediální výjezd do Vídně a o tom jak to tam chlapi čecháčkovsky ochcávali. No a v posledním díle dát trochu prostoru k vysvětlení, jak se která z postav ke svému korýtku dostala. Hlavně STB hošani a taky lidi z opačné strany barikády. Tak to byl takový přepálený rychlý finiš. Škoda ho, protože jinak byl celý seriál skutečně parádní stylovka. Třesu šéfe. (12.06.2023)

Popravdě, toho souložení a zvracení je tam na můj vkus až moc. Na druhou stranu, když se chlastá až do němoty, není se čemu divit. Pana Pekárka jsem nenáviděla, strašnej hajzl to byl, přesto, kolikrát mi ho, kvůli té jeho hlouposti, bylo i líto. Dokonce mě párkrát i pobavilo, jak se okolnosti vyvíjely v jeho prospěch, nebo jak rázně utřel paní režisérku/knihovnici (protože můžu být na té správné straně barikády, ale chovám-li se povýšeně, něco to vypovídá o mně, jako o člověku). Každá postava byla úžasně propracovaná, všechny měly dost prostoru se divákovi předvést, aby si k nim vytvořil vztah. Vyjímečná byla postava Pepy Horáčka, ta snad i místy trošku zastínila tu hlavní. Přes všechny ty prasárny, které agent Volha, vedomě či nevědomě, prováděl, mě stejně nejvíc zasahovalo to, jak se choval ke své rodině/ám, to se mi otevírala kudla v kapse. Nejvíc mě bavilo, jak postupem času každý dostal, co si zasloužil, ať už sám svou hloupostí nebo za pomoci druhé strany, a jak by si divák přál, tak to i dopadlo, hlavně v případě agenta Volhy. U pár scén v posledním díle mi bylo až úzko (matčino chátrání, pokus o zábavu se dvěma ženami pro syna a poslední povolání pana Pekárka). Musím říct, že se seriál opravdu povedl a že v člověku hodně zanechá. Bohužel, ať je doba taková nebo maková, svině jsou v každé z nich, a chce-li někdo někoho potrápit, nebo zničit, má na to zase jiné prostředky a hůl si vždycky najde. Je to o lidech. Takových Pekárků tady máme, egocentrických, prospěchářů a primitivů, i dnes. (03.02.2024)

Fakt mě bavilo, jak tu nostalgie a lidovost hořkne tím čecháčkovstvím a buranismem (asi nejvíc mě pobavily výjezdy na Vlachovku). Standa je precizně scenáristicky i herecky trefená postava apolitického shánčlivého vychcánka lehce proplouvajícího životem a užívajícího si ho tak, že jsem mu až záviděl. Jako svini jsem ho skoro nevnímal, přece jenom neposlal nikoho na šibenici ani do kriminálu. (01.05.2023)