Složka 64

"Takže utekl s mladou milenkou, aby to pak napsal svý ženě z kavárny v Malaze ?!" - "Akorát že zrovna v tý době Phillip snídal v centru Kodaně svý varlata.." ;) (08.11.2020)

Nepatřím k těm, kteří během sledování detektivek hádají kdo je vrah a v tomto smyslu jsem spíše pasivním divákem. Mám se za to rád, protože tak nehrozí, že bych sám sebe připravil o napětí, jak se to stalo vedle mě sedící přítelkyni, jenž si záhadu nalezených mrtvých těl rozlouskla už na začátku a zbytek filmu se pak spíš nudila... Já se naopak nenudil vůbec a celý detektivní příběh jsem si pro jeho mrazivou a drsnou atmosféru a charismatické duo vyšetřovatelů vychutnal parádně. Cením si toho, že snímek nepůsobí jako by byl splácaný na koleně a nesnaží se šokovat diváka za každou cenu - naopak pointa (ač možná lehce předvídatelná) dává perfektní smysl a motivacím postav se dá snadno rozumět. Mé první setkání s případy Oddělení Q tedy dopadlo nad očekávání dobře a s Carlem a Assadem jsme se rozhodně neviděli naposledy. (22.01.2019)

Absolutně prvotřídní po všech stránkách. Kdyby to šlo, napálim i šestou hvězdu. Po takové době vidim hlavní dvojici detektivů, společně s Rose hodně rád. Byl jsem naprosto zhnusený ze záporné strany a bál se, že to špatně skončí. Napětí mě lisovalo nepředstavitelným způsobem a cítil jsem tolik emocí - zejména tu nejpřednější - maximální nadšení, díky špičkovým hereckým výkonům, dialogům, inteligentnímu a aktuálnímu příběhu, syrovost na mě dýchala ze všech záběrů a jedná se o audiovizuální žranici. Scéna ke konci, kdy Carl mluví s Assadem v nemocnici o návratu do oddělení, mě po dialogu "já tě taky potřebuju", vyrvala srdce z těla, vymáchala ve vlastních emocí a zejména snad jediný úsměv Carla za celou sérii, znamená pro mě tak moc, že se to ani nedá slovy popsat. Na Journal 64 jsem se díval nadšeně se všemi smysly a zejména srdce bylo naplněné štěstím. Občas se ke slovu dostane akcička, ale naštěstí hlavním tahounem, jest detektivní linie se silnými charaktery. Budu doufat v další případy a zřejmě bych se měl naplno pustit do knížek, stejně nemám pomalu za co utrácet. Čtyři díly venku a jeden je lepší, než ten druhý. (26.03.2019)

Předchozí díly série případů oddělení Q, ač jsou to fajn kriminálky, mají tu a tam i nějaké své mouchy. Journal 64 ale jede od začátku naplno a emočně film šlape ruku v ruce se sebejistou režií, parádními hereckými výkony a především dost bohatým scénářem. Vše začíná zdánlivě obyčejnou vraždou, která navzdory očekáváním detektivy zavede na stopu něčeho úplně jiného. Z relativně klasické detektivky je najednou dost hustej thriller s přesahem do moderní dánské historie, o které jsem upřímně neměl vůbec páru. To vše ve zběsilém tempu a za doprovodu hudby zjevně inspirované (mírně řečeno) těmi nejlepšími současnými fláky Hanse Zimmera. A vůbec mi to nevadilo. (13.08.2019)

Koukám, že Dánové mají ve svých dějinách taky nadmíru ošklivý flek. Ovšem ostrov Sprogø by mě děsil v každé době, navíc význam slova zazděný tu dostává velice specifický rozměr. Vyšetřování trojnásobné vraždy v propojení s minulostí nabralo strhující obrátky zejména v druhé polovině a tiše jsem si přála vidět čtvrtého na židli. Působivá krimi jízda. (02.03.2019)

Dansti bad boys v trosku surovejsim a drsnejsim podani. (02.05.2020)

Temná severská krimoška, která nabízí provokativní otázku. Je dobře, když se postižení a jinak "neplnohodnotní" lidé rozmnožují? Čili klasická eugenika. Potraty a nedobrovolné sterilizace dánských žen, které se vedení kliniky nezdály dosti hodnotné a kvalitní. Vyšetřování vedou opět dva štramáci Carl a Assad. Jak již jedno z jmen nasvědčuje, ani on není čistý Dán. (28.02.2019)

Složka 64 je ukázkou toho, že i bez velkolepých gest a s trochou umu to prostě jde. Novinka Christoffera Boea posunuje sérii zase kvalitativně o level výše a i přes značné změny oproti předloze tahle podívaná prostě funguje. Od začátků, kdy film pracuje až na úrovni buddy cop komedie se snímek v hutný příběh s jasnou návazností na současné problémy a zločiny minulosti. Napínavý a skvěle zahraný kriminální thriller, který patří mezi to nejlepší co v žánru za posledních pár let vyšlo. (10.01.2019)

Mrazivý detektivní thriller, který ukazuje na pohnuté dánské dějiny a svižně je míchá s aktuální migrační tématikou. Hlavním hrdinou je takový Dr. House akorát v policejním mundůru. Sekunduje mu arabáš, který je ale pro diváka mnohem více sympatičtější než neustále nasraný Carl. Do toho jim pomáhá zrzavá Rosa a občas mezi touhle trojicí proběhne i cosi jako jadrný černý humor. A na tomhle pozadí se odvíjí zpočátku nenápadná krimoška, která se postupně zaplétá a rozplétá chobotnici čehosi, co vypadá jako sekta. Jo, tohle by šlo. Severské kriminálky, navíc okořeněné bezvadnou depresivní hudbou, vám neudělají sluníčko v duši, ale pěkně ponurou dánskou zimu. 88% (19.03.2019)

1)... "Neblázněte. O tomhle bychom slyšeli. Na policajty je ročně podáváno 2000 stížností. Všechny vyhráváme. Jsme tedy neomylní nebo se kryjeme navzájem? To stejný platí pro nemocnice".... "Tohle je větší než Curt Wad a pár jeho kamarádíčků"..... 2) "Bůh je mrtev, stát vás nechal na holičkách, ale láska zvítězí." (28.04.2019)

4,5* prostě ti Dánové umí natočit detektivku, mně se to moc líbilo. shodou náhod jsem o víkendu viděla znovu Lovci hlav, které jsem kdysi dávno taky viděla ve Světozoru a byla jsem nadšená a Královskou aféru .... a mně se líbí ta atmosféra, co vůbec není líbivá na první dobrou, o to víc je realističtější. O oddělení Q jsem nikdy neslyšela, nic neviděla a možná právě proto jsem byla skoro nadšená, že je to na 5*. A hlavně to téma ... kdy někteří lidé mají pocit, že jsou lepší než jiní je hodně aktuální. (24.01.2019)

Nemám rád tyhle pohádky o spiknutí mocných. Jejich evidentní slabinou je fakt, že skupina (rozvětvená skupina!) inteligentních a mocných lidí by se nikdy nemohla angažovat v něčem tam slaboduchém. Takhle si to mohou představovat jen troubové. Pastýři mají mnohem vyšší cíle a delikátnější metody, jak ovečky kontrolovat. (Co takhle třeba televize? Nebo demokracie?) --- Pak je tu rovina detektivní, vyšetřování vražd. Opět se podléhá módě. "Normální" vražda už nestačí, musí to být pikantní. Samotný průběh vyšetřování je ale zcela nezajímavý. Skupinka přičinlivých pionýrů by to jistě rozlouskla taky. --- Závažným je ovšem téma v základech. Kultivovaná, sociálně citlivá dánská společnost opravdu poměrně nedávno nakládala odpudivým způsobem s jedinci z "problémových" skupin. No, jak se to jen mohlo stát? --- Vysvětlení spočívá ve dvou pojmech: inkvizice a socialismus. Inkvizice neznamená, jak si většina lidí myslí, církevní řízení za účelem upalování čarodějnic. Inkviziční princip znamená, že je určen orgán, který určité jednání stíhá či jinak ošetřuje z úřední povinnosti. Je nadán pravomocí a povinností konat, i když si nikdo konkrétní nestěžuje. Neptá se a jede vlastní dynamikou. Proč to dělá? Vždy ho k tomu pověří vláda, a to vždy ve víře, že tak koná v zájmu obecného dobra. --- Inkvizici vždy milují socialisté, ať už si říkají jakkoli (např. v Dánsku sociální demokraté, v Německu nacionální socialisté, atd.). Socialisté jsou z definice toho názoru, že běh světa nemůže být ponechán sám sobě. Jsou přesvědčeni, že právě oni jsou těmi, kdo věcem správně rozumějí, nezřídka navzdory opačnému názoru většiny ostatních, a jsou tedy oprávněni do běhu světa zasahovat. A to i když si nikdo konkrétní nestěžuje. Třeba i víceméně potajmu, aby to "nezasvěcení" nerušili. K sociálnímu inženýrství potřebují silný stát, s pěkně vypasenými inkvizičními orgány. --- Upalování čarodějnic si protivíme, stejně jako zacházení s pokleslými dívčinami, jak je ukazuje tento film. Ale teď přichází to podstatné: Socialisté se vždy upřímně distancují od toho, co inkvizice páchala v minulosti, ale nikdy od inkvizičního principu jako takového. A tak dnes je úkolem inkvizice potírání kouření, rasové a sexuální diskriminace, domácího násilí, ochrana životního prostředí, řešení globálního oteplování, atd. Zase je tu kdosi, kdo je oprávněn do našich životů zasahovat, protože věci rozumí líp, než my sami. --- Nejspíše až s odstupem desítek let se dozvíme, jak si na těch bohulibých cílech mocní a přičinliví tohoto světa mastili kapsy, jak pokřiveně se vnímala a stíhala kriminalita, kolik peněz se vynaložilo na nesmyslné projekty, jak jsme si vyráběli sucha a povodně, a snad vůbec nejhůře, kolik dětí se nenarodilo, kolik rodin bylo zničeno, kolik mladých se ve školách naučilo jen bezcenné fráze a osvojilo chování tupců, kolik za naše pochybení zaplatí naši potomci. --- Budoucí generace socialistů to čestně přiznají, a sestrojí novou inkvizici k nápravě neutěšeného stavu světa... (06.06.2019)

Adler-Olsen a jeho osvědčená dvojka jsou zpět! Tentokrát našim multikulturním detektivům zamotá hlavu pár ukrytých mrtvol. Dopadlo to, řekněme, podle očekávání. Pro mě to není tak napínavé a promakané jako třeba seriálový Most (bez vykřičníku), ale pochopitelně seveřani se nezapřou. Pořád je tam ta stísněná atmosféra, nehostinné ulice, šero a tajemno. Adler-Olsen k tomu správně pochopil, že přimíchat do základu trochu té současné, moderní politiky na objednávku neuškodí a bude to v "odborných" kruzích ceněno více... Navíc ústřední dvojka je zvolená fakt parádně. Doporučuju všem milovníkům severských i jiných kriminálek. (27.02.2019)

Dosud nejlepší díl z celé série o Oddělení Q a pranic nevadí, že knihy se drží jen velmi volně a na všechny vedlejší zápletky naprosto rezignuje. Boe od začátku udržuje hutnou a nepříjemnou atmosféru čehosi, co bude asi větší, než by bylo záhodno a co hrdiny zavede do temnoty lidské zvrácenosti. Pomáhá mu i svižné tempo, které odsýpá a uhání dopředu, co to jde. Ocenit se musí i vyváženost decentní akce, která není opulentní a přehnaná a detektivní stránky, která dává smysl a je v ní jen minimum nelogičností. Výtečné jsou i výkony ústřední trojice - Nikolaj Lie Kaas je famózní a je úplně jedno, že z Mørcka dělá ještě většího sociopata a podivína, než jakým je v předloze, Fares Fares je jako Assad vynikající, stejně tak Johanne Louise Schmidt jako Rose, ačkoli i její postava je oproti knize úplně jiná a působí nejnormálněji ze všech. Pozitivem budiž i jemný sociální přesah, který do současné situace přesně zapadne, není ale nijak zdůrazňován, takže i za pár let bude působit úplně stejně. S blížícím koncem se tvůrci uchylují k nejrůznějším klišé a trochu na sebe vrší nesmysly, to ale v rámci famózní práce s napětím až tolik nevadí. Journal 64 je hodně nenápadný, o to ale působivější počin, který patří k tomu nejlepšímu, co bylo letos v našich kinech k vidění. 90 % (21.07.2019)

Druhý film v kine s odstupom 15 minút.Severanom okrem curlingu a pitia piva idú najmä detektívky, či už knižné alebo ich filmové spracovania. Zložka 64 je vynikajúcou detektívkou, v ktorom oddelenie Q rieši personálnu otázku, nakoľko Assad po piatich rokoch dosiahne preloženie na oddelenie majetkovej kriminality s čím má Carl problém sa vyrovnať napriek strojeného nezáujmu. Pred dvojicou detektívov stojí prípad, v ktorom pri búracích prácach v jednom z bytov v Kodani objavia mumifikované telá dvoch žien a jedného muža, ktorých spája minulosť strávená na ostrove v zariadení na prevýchovu ťažko zvládnuteľných dievčat a žien. Najlepším momentom filmu je to, ako sa Carl po vypití opiátu tvári - presne ako počas celej série. Na druhej strane, tak premyslený útok na politiku sociálnej demokracie ako v tomto filme sa hľadá naozaj veľmi ťažko. Treba si uvedomiť, že v závere (prirodzene malinkými písmenkami) je síce napísané, že násilných 11.000 sterilizácii dánskych žien bolo vykonaných v období keď Dánske kráľovstvo o polmesiaci takmer ešte nepočulo, avšak dej filmu je starostlivo namierený proti všetkým obyvateľom bielej farby pleti. To, kto momentálne ovláda filmový priemysel je jasné a kritika sociálneho programu v danom filme zabudla do filmu zapracovať nadrogované, zanedbané a podpriemerne inteligentné tlupy detí útočiace na bezmocných dôchodcov, ktorý celý život, na rozdiel od rodičov spomínaných detí, pracovali. Odmysliac si politické pozadie príbehu sa však na film pozeralo veľmi dobre s výnimkou scény, pri ktorej Assad s Carlom utekajú pred autom, ktoré sa chystá explodovať. Amaterizmus najhrubšieho zrna tak inak skvelý film poškodil. (22.01.2019)

Během loňského léta jsem si sérii knížek o Oddělení Q neskutečně oblíbila a dosavadní filmové adaptace mě dost zklamaly. "Složka 64" je ale naštěstí úplně jiný případ. Změny oproti předloze vedou k ještě většímu napětí, linka z roku 1961 je natočena skvěle a může se opřít jak o nevlídné prostředí ženského převýchovného ústavu, tak o bezchybné herecké výkony všech zůčastněných. Film se navíc dostává víc pod kůži hlavnímu triu vyšetřovatelů, a když se cynický Carl poprvé za čtyři díly zasměje nebo rozpláče, máte chuť smát se nebo plakat s ním. Reakce na palčivá témata dnešní doby - uprchlická krize a MeToo - už jsou jenom třešničkou na dortu. Skoro 5*. (27.01.2019)

Čtvrtý případ Carla a jeho oddělení Q opět výborný. Škoda té skupiny Studených zim, zdá se mi to trochu přitažený za vlasy... (23.02.2019)

Pidi ostrov Sprogø je spojen s ostrovy Fyn a Sjælland dálnici E20. Když jsme putovali na kolech po Dánsku, museli jsme požít mezi těmito ostrovy přívoz, Sprogø jsme tak minuli. Odloučení lokality často plodí zločin. Ostrovem prošlo 500 dívek a po zrušení "polepšovny" bylo (dle filmu) v Dánsku ca. 10 000 žen nedobrovolně sterilizováno. "(Sterilizace) nebyla trestem, jen konstatováním systému, že vyhlídky na jejich převýchovu jsou marné a v rámci eugenických principů je nutné zamezit, aby jejich geny společnost špinily" (idnes, 21. února 2019). Otázkou ovšem je, zda se podařilo skutečně odhalit celou organizaci a nakolik je schopná regenerace.. (07.12.2020)

Musim dat maximum, protoze se to neda srovnat s prvni dilem, kdy jsem dala 4. Ta kamera, Nicolaj, hudba, napětí. Já to miluju. Jsem ráda, že mě to nezklamalo. Jako jasně, nebylo to úplně eňo ňůňo, ale je to prostě Karl a Assad, a to nemůže být špatný. (21.01.2019)

Zatím nejlepší zfilmovaný Adler-Olsen. (09.03.2019)