Na mušce

1. série Nic moc jsem nečekal, ale příjemně mě to překvapilo. Je to takový zvláštní mix žánrů, který jsem vůbec nepředpokládal, že k sobě bude pasovat. Kde jinde spojíte špionážní drama s černým humorem? Hlavním lákadlem by měla být Cristina z Chirurgů, ale co si budeme povídat, první ligu tady hraje Jodie Comer. Její psychopatická Villanelle je dokonalá a nejde si tu postavu neužívat. Dej sice nijak zázračně pohromadě nedrží a díry v logice najdete snadno, ale právě její výkon na to snadno dá zapomenout. Stejně tak jako vy musíte zapomenout na to, že by to snad mělo mít něco společného s realitou. Líbila se mi hudba, střídání jazyků a celkově to bláznivé provedení. Mrzí mě, že závěr nebyl uzavřený a místo toho přišel s otevřením na další řadu. Tohle by skvěle sloužilo jako taková šílená jednohubka. 2.série Vlastně jsem ani druhou řadu nechtěl, protože jsem si úplně neuměl představit, jak to bude pokračovat. Takže jsem to dlouho odkládal, ale přeci jen jsem se nechal přesvědčit, abych to nevzdal. A i když je to pořád slušná zábava, tak to kouzlo neočekávaného je pryč a víceméně se jen opakuje stejná šablona. A bohužel ani Villanelle není tak zábavná, jako byla předtím. I přesto se to pořád dá sledovat, jen se docela obávám toho, jak to bude pokračovat dál, protože třetí řada je oznámená. 3.série Některé seriály je třeba ukončit, když z nich vyprchá to původní kouzlo a přesně tak to vidím i u Killing Eve. A to říkám i přesto, že jsem každé pondělí nedočkavě čekal další epizodu a chutí jsem to sledoval. Ale kouzlo první řady je pryč a už se nevrátí, protože seriál už je o něčem jiném. Škoda, že to neuzavřeli tady. Závěr poslední epizody se k tomu vysloveně nabízel. Není moc kam pokračovat, budeme se už je točit v kruhu... (26.11.2018)