47 metrů: Mimo klec

Kdybych měl v kostce shrnout své pocity, tak bych to oznámil asi těmito slovy „čím déle, tím hůře“. Jde o to, že začátek je celkem jednoduchý ale za to slibně funguje. Jakmile nám kvarteto sličných dam způsobí zemětřesení a na scéně se objeví náš hladový (ne)přítel, s filmem a jeho logikou a kvalitou to jde velmi těžce k ledu. Ačkoliv má snímek stravitelnou délku, druhá polovina je nekonečná a akorát se ve Vás začne vařit krev. Celkově se tedy pro mě jedná o zklamání a hledat pozitiva asi nemá moc smysl. Kdo hledá kvalitu, musí hledat jinde, pokud však máte mejdan, jste nadraný a máte hlad, tak si to klidně pusťte. (23.01.2022)

Když před dvěma roky natočil režisér Roberts prvních 47 metrů, udělal mi opravdu velkou radost. Osobně totiž považuji 47 Meters Down (2017) za nadprůměrnou záležitost a to hlavně díky velmi solidní atmosféře a taky faktu, že se sám rád potápím (už mám za sebou pár ponorů s instruktorem) a potápění v kleci se žraloky je můj velký sen. I z toho důvodu jsem se na dvojku vážně těšil, přestože bylo avizováno, že rozhodně nepůjde o žádné klasické pokračování. Johannes Roberts nechtěl točit jen kopii sebe samého a tak se rozhodl pro razantní krok – tentokrát se nešlo do klece, ale do zatopeného mayského města / pohřebiště. Což o to, exotické prostředí bylo nádherné, podvodní záběry na pozůstatky staré civilizace super a děvčata v bikinách taky ušly (zvláště pak dcera slavného představitele Ramba či Rockyho Silvestera Stalloneho), ale bohužel se opět nevyvaroval množství viditelných kiksů a nelogických prvků, které jsem byl v jedničce ochotný přehlédnout, ale tady mi lezli dost na nervy – a musel si jich všimnout i úplný laik. No a to se týkalo i samotného příběhu jako celku. Divák se dočká několika lekaček a překvapivých útoků žraloků (kteří mimochodem zrovna moc dobře udělaní nebyli), poseroutkové si možná cvrnknou do kalhot a věřím, že ocitnout se v podobné situaci tak se poseru asi taky, ale dost mi vadila celková uječenost a přehnanost některých věcí – zvláště pak když se žraloci objevili někde, kde by se neměli už jen kvůli své velikosti možnost dostat, natož se tam i otáčet extrémní rychlostí. Největším úletem však byl úplný závěr. Tady se přikláním k těm, kterým se tímto okamžikem film zhnusil minimálně o polovinu. Naprosto nereálné, přehnané situace a digitálně ne moc dobře zvládnuté útoky žraloků, ale i poslední zoufalý boj obou dívek o přežití ve vodě plné krvavé návnady a hejna žraloků. Škoda, ale jde jen o obyčejný průměr. 50% (03.11.2019)

"47 Meters Down: Uncaged" je bez debaty jeden z najstupídnejších filmov, čo som videl za celý rok 2019. Toľko absurdných momentiek pokope sa len tak nevidí a dokopy nerozumiem ani titulu. Neviem prečo je to súčasťou "47 Meters Down". Nemá to nič s prvým filmom spoločné. Ani postavy, ani tému a dokonca som si ani neni vedomý, že by naše dievčatá skončili 47 metrov hlboko. Neviem prečo sa to volá Uncaged. V žiadnej klietke nikto nebol. Takže ak mi niečo uniká, prosím vysvetlite mi názov tohto filmu. Nie preklad, ale prečo to dostalo tento názov? Pokiaľ teda náhodou dôvod nebude ten, že prvý film zarobil peniaze, tak sa ideme trošku priživiť a odkusnúť si ešte trošku z koláča. A toto je výsledok. Postavy mi nie sú vôbec symaptické. Dokopy nemajú ani žiadnu osobnosť, ani žiadnu zaujímavú story. Nicole je neskutočne otravná, Mia so Sashou sú stereotypy tohto typu filmov a čo sa týka Alexy, tak voči nej prechovávam asi najviac sympatií. Ako jediná aspoň niečo ukáže. Je relatívne opatrná, snaží sa svojim kamarátkam pomôcť a je racionálna. Takže ak som dúfal, že niekto prežije, tak ona. K Nicole sa ešte vrátim. Myslím si, že jej jednotlivé rozhodnutia dospeli v podstate k situácii, v ktorej sa naše hrdinky ocitli. Prvá do akcie, bez premýšľania. A potom je tu samozrejme scénka s lanom. Nebudem to spoilovať, no myslím si, že to hovorí za všetko. Na jednej strane rozumiem tomu, že ju prepadla panika, na druhej strane to je to najsebeckejšie a najhlúpejšie rozhodnutie, ktoré mohla urobiť. Atmosféra pod vodou teraz moc nepomáha. Vo filme nie je pocit stiesnenosti a izolácie ako naposledy. Okrem toho mám pocit, že v určitých momentoch pľúca našich hrdiniek podali nadvýkony a divil som sa, že sa neutopili. Je tu také množstvo scénok, ktoré by v reálnom živote dopadli úplne inak, že je to na zaplakanie. Koniec je už len čakanie na to, akú ďalšiu stupiditu ešte uvidíme. Nemám viac čo dodať. Tento film je proste úplne odfláknutý film, ktorý nemá nič spoločné (s výnimkou žralokov) s prvým filmom, nemá žiadnu atmosféru a reálne je to klišé horor, ktorý vznikne z nesprávnych rozhodnutí. A vieme dokopy všetko čo sa stane. Neodporúčam to pozerať. Hodnotenie: D- (07.11.2019)

Ve druhém díle režisér razantně omladil "masíčko", zvětšil počet potenciálních obětí a celý děj situoval do podvodních jeskyní plných žraloků. Vznikla tak výpravnější, akčnější záležitost, kde nechybí nečekané a krvavé úmrtí. Na druhou stranu se to inteligečně už pomalu blíží všem těm videobéčkům z devadesátek či TV filmům ala Sharknado. Závěrečná plavba na loď je sice nervydrásající, ale neskutečně stupidní. Nicméně 3* dávám, protože na rozdíl od spousty "inteligentních" hororů jsem se nenudil ani na chvíli a žraloci jsou pro mě o dost děsivější, než vrzající dveře či křesla z různých duchařin :) PS: Přišlo to jen mě, nebo má režisér fetiš na zadky? Ty záběry jsou tam prakticky neustále, teda ne že bych si stěžoval :) (09.01.2022)

Stejně jako jednička ne úplně typický žraločí horor, který se opět odehrává hluboko pod vodou. Tentokrát v ruinách zatopeného mayského města, což je vizuálně osvěžující prvek, ale bohužel i největší slabina filmu. Ten většinu času jen bezradně bloumá v zakalených podmořských jeskyních a místo toho, aby v nich navozoval pocit strachu ze žraloků, číhajících ve tmě, tak se většinu času soustředí na snahu hlavních (v potápěčských maskách nerozeznatelných) postav dostat se ven. Žraloci jsou tentokrát slepí a napětí by tak mělo logicky vycházet z toho, zda postavy v jejich přítomnosti dokážou být dostatečně v „tichosti“. S tím ale film překvapivě moc důsledně nepracuje. Žraločí útoky často nesouvisejí s tím, jak moc se kdo hýbe, a jsou inscenované spíše formou nahodilých lekaček. Napětí mírně zafunguje až v akčním závěru, kdy se přesuneme na otevřené moře a dosud pomalí žraloci naberou plnou rychlost. Pak už je z toho ale typický žraločí horor. Pokus natočit žraločí verzi Pádu do tmy tedy moc nevyšel. (03.11.2019)