Sabrinina děsivá dobrodružství

Sabrinina děsivá dobrodružství (2018) 

Společně s tímto, Scottem Pilgrimem a Walking Dead je to jasný důkaz toho, že komiksové adaptace zřejmě rád mám, jen mě nezajímají superhrdinové. Na první pohled moc krásně udělaná adaptace, kde se z tradičně karikaturně ztvárněných satanistů stávájí fully fleshed-out lidé se sny a problémy (Addams Family, anyone?). Vizuály zmáknuty na jedničku, jak už jsem u seriálů z produkce Netflixu zvyklý, dokonce odstranili i klasický neduh v podobě toho, že ze seriálů se stávají dlouhé filmy. Zde je sice seasonal story arc přítomný, ale epizody jsou skutečně epizodní a určitou narativní strukturu dodržují. Klasickou televizní Sabrinu mám nakoukanou, byť už jsem stihl většinu zapomenout, ale casting oproti staré verzi je skvělý, i včetně Richarda Coyla, kterého jsem dosud znal z role úplně opačného typu postavy Jeffa Murdocka z Párování. Sabrina obsazená i zahraná na jedničku se všemi pubertálními negativními stránkami a (ne)zdravou dávkou sebevědomí a la "Why must you always insist that the universe grant you special privileges?" (zmínil bych i jednu vynikající scénu z 10. epizody, ale to by byl velký spoiler). Na jednu stranu mi chybí ta nebojácná a kouzlící Sabrina z pilotu, na druhou stranu tropa "zlomit hororem člověka, který je nebojácný a plný sebevědomí" je jedna z mých oblíbených, takže to mě až tak netrápí. Dokonce mě ani netrápilo "girl power" poselství. Co mě však trápilo a trápit bude pořád je nekončící infodump od postav postavám, které by dané informace měly dávno znát. A není to proto, že by to tvůrci nevěděli, o čemž svědčí jasný lampshade hanging v podobě věty: "Thank you for stating the obvious, Hilda." (11.11.2018)