The Haunting

1. série The Haunting of Hill House je seriál, který jsem nevěděl, že chci, ale jsem rád, že jsem ho dostal. Dobré horory jsou nedostatkové zboží a dobré seriálové horory jsou ještě mnohem vzácnější. A hlavně proto Hill House tolik vyčnívá. Knihu neznám a původní film jsem neviděl, takže jsem nevěděl, co čekat. Ale nadšené ohlasy mě donutily, abych se do toho těsně před Halloweenem pustil a rozhodně nelituji. Ba naopak a to i přes to, že duchové nejsou mými hororovými oblíbenci. Seriál má vlastně všechno, co od takového hororu očekáváte. Má velkou záhadu, která se pomalu rozplétá. Má zajímavé postavy, ve kterých si najdete tu svojí. Má mrazivou atmosféru, která vás udrží ve střehu a nutí dívat dál. Má nezapomenutelné scény a to hlavně ty strašidelné (Bent-neck lady, auto). Má povedené zakončení a uspokojivé vysvětlení. Je to působivě napsané, skvěle zahrané a výborně natočené. A jako bonus to má duchy a to nejen ty, kteří hlavní hrdiny straší, ale hlavně ty, kteří jen stojí opodál a dělají to ještě mnohem strašidelnější. V okamžiku, kdy se to uvědomíte, tak víte, že tohle bylo natočené tak, aby jste se podívali znovu... 2. série Dlouho jsem se rozmýšlet, jak hodnotit Haunting of Bly Manor, protože z předchozího Haunting of Hill House jsem byl docela nadšenej a tím pádem bylo moje očekávání hodně vysoké. Je vážně těžké to neporovnávat a nejspíš i proto se u mě nekoná takové nadšení jako předtím. Baví mě, že se několik herců vrátilo v jiných rolích a žádný z nich mi nepřipomínal svou verzi z minulého příběhu. Jak je správně řečeno v závěru, tohle není ghostory, ale lovestory. Nějaké to strašení a tajemná atmosféra tam sice je, ale vyznění je tentokrát jiné. Pokud se chcete bát, tak budete nejspíš zklamaní, pokud si chcete v závěru pobrečet, tak je to slušná volba. (02.11.2018)

The Haunting of Hill House je pro mě osobně příjemným překvapením. Hororový žánr až na pár výjimek téměř vynechávám a hororové sériály mě už skoro vůbec nelákají. O to větší radost mi tento desetidílný seriál udělal. Flanagan ukázal, že mu žánrové řemeslo není cizí a vykonstruoval perfektní mozaiku hororovo-psychologických jevů, kde hlavní roli hrají rodinné vztahy výborně napsaných a zahraných postav. Laciné lekačky jsou omezeny na minimum, aby dokázaly vždy v pravý čas překvapit a notně okořenit místy uvadající děj. Hluchých míst je ale i díky tomu po málu. Za to může především styl vyprávění příběhu, kdy se prolínají časové linie a také úhly pohledu na danou situaci. Škoda je, že vrchol seriálu přichází mezi díly 6-8. Finále mě pak lehce zklamalo. Nezbývá ale nic jiného než uznat, že Netflix stále boduje a Haunting of Hill House je nefalšovaná pecka. (13.11.2018)

Ne že by se mi Flanaganova tvorba po Oculusu nelíbila, ale pořád jsem čekal na nějakou pecku, která mě zarazí do židle a ta nepřicházela. Až teď. Co se týče atmosféry, nástupů a vizualizace strašidel či lekaček, tak není vůbec co vytknout. Takhle to dokáže už jenom Wan a celkem záhy jsem přestal jednotlivé epizody sledovat po setmění. Ale v tomto případě se nejedná o pouhý duchařský horor, ale i o hutné rodinné drama o vzájemném odcizení, které hororovou linku v lecčem předčí, byť jsou obě roviny neodmyslitelně spjaté. S tím úzce souvisí i dokonale napsané postavy sourozenců, kdy je každý úplně jiný, ale zároveň je z nich cítit vzájemné pouto a to platí jak pro dětské, tak dospělé verze všech hlavních hrdinů a hrdinek. Na tom má zásluhu skvěle odvedená práce při castingu, který nemohl být lepší. A nakonec mi sedl i styl vyprávění, kdy se přítomnost prolíná s minulostí a vzájemně se doplňují. Jediné, čeho jsem se trochu bál, byl konec, který často dokáže dobrý dojem pokazit, ale ani tady nejsem zklamán a dá se říct, že mě Flanagan skoro rozbrečel. Pro mě jednoznačně nejlepší hororový seriál vůbec a zároveň jeden z nejlepších žánrových počinů napříč věky. 100% (04.11.2018)

Letos vznikly nepochybně závažnější, aktuálnější nebo celistvější seriály než Haunting of Hill House, ale vyzdvihuju tuto hororovou desetidílnou sérii navzdory tomu, že si v posledním díle zkazí stylistickou čistotu a přehoupne se z nihilistického v optimistické dílo s lehkým nádechem kýče. Vše, co oněm posledním minutám předchází, je totiž mistrovská hra mezi psychologickým pohledem na skutečnost a esoterickým spiritualistickým viděním. ________________________ Horory získávají svou děsivou atmosféru tím, že vytvářejí zkratku od psychologického výkladu lidských strachů k něčemu nadpřirozenému. Zde to má být onen zdánlivě generický strašidelný dům, který zabije několik členů jedné rodiny a přitahuje ji do svých spárů ještě mnoho desítek let poté, co z něj uprchne. ___________________________ Několik časových rovin, propojených dohromady v šokující pointu, subjektivní pohledy jednotlivých členů rodiny, ustavičná disputace nad tím, jak vyložit ony zastřené vzpomínky, možnost srovnávat původní knižní předlohu Shirley Jacksonové z konce padesátých let, filmovou adaptaci z raných šedesátých let a nynější moderní verzi, v níž se ze skupiny výzkumníků stane rodina, jejíž osudy zpracoval jeden z nich v knize plné fikce. Tolik vrstev na sebe naklade málokterý seriál. ______________________ Hrůza zde pak už neplyne z oné zkratky, ale naopak z nejistoty ohledně mnohosti podnětů. Čemu můžeme věřit a co nás znepokojí, či uklidní víc? Že si problémy způsobujeme sami v okruhu nejbližších, nebo že opravdu existují místa, kde kolidují časoprostorové dimenze a tradiční racionalita? (30.12.2018)