Cesta zpátky

Silné lidské drama o jedné bolavé duši, která se snaží trénováním středoškoláků v basketu ubít vnitřní smutek. Jako sportovní film je to slušný nadprůměr - po výsledkové stránce dosti předvídatelné, naštěstí charisma a způsob trénování Jacka v podání Afflecka je tím správným kořením, která každou scénu z palubovky povznese o level výše. A jako drama je to více než dobré, s pomalým odhalováním minulosti ještě více divák pochopí Jackovu životní situaci a důvod, proč je v něm tolik odevzdanosti a hněvu zároveň (lehce mi to připomnělo Manchester by the sea). A dohromady obě složí vytváří kvalitní film o životě, sportu a bolesti, která nikdy neodezní. (26.04.2020)

Naprosto standardní drama, které vůbec ničím nepřekvapí a už od úvodních minut je jasné, jakým směrem se bude ubírat. Gavin O’Connor tentokráte jede spíše na jistotu a diváky nedokáže úplně strhnout, protože se trochu zbytečně drží při zemi. I když je film z basketbalového prostředí, samotné zápasy nejsou moc zajímavé, chybí jim náboj a napětí a nemají ten adrenalin, který by asi měly mít. Dáno to může být tím, že snímek není primárně o sportu jako spíš o postavě samotného trenéra, který bojuje se svými démony a hledá cestu ven ze svého alkoholismu. Je až fascinující, jak se O’Connor po celou dobu drží zpátky a diváka nikdy úplně emočně nezasáhne a nepředloží byť jen jedinou emočně silnou scénu, která by ho "odrovnala". Prostor tak nechává Benu Affleckovi, který je v hlavní roli na své poměry více než dobrý a velmi pravděpodobně moc nehraje, jen emocionální scény mu stále nejdou a působí v nich hodně toporně. Je to ale právě on, kdo drží snímek nad vodou v těch nejslabších momentech a dokáže přenést přes tunu klišé a naprosto očekávaný vývoj. The Way Back je vesměs obyčejný počin, který byl v určité životní etapě pro Afflecka hodně důležitý, kdo ale zná předchozí O’Connorovy filmy bude spíše zklamán, protože tady se moc neprojevil a působil více jako nájemný režisér, jemuž na výsledku až tak nezáleží. 60 % (13.03.2022)

Okey, posaďte sem prvního patetického milovníka lihovin, dejte mu kerku na hřeb a říkejte mu trenére.. uchazeč podal skvělé výsledky, ale bohužel nemůže projít prvním kolem, potřebujem nejvíc klišovitýho chcípáčka, který si na vlásce života, otevírá poslední plechovku Budwaiseru, před tím než dostane mozkovou obrnu, při které ztratí celou svou rodinu a manželka mu bude zahejbat s jeho nejlepším kámošem, jo a nejlépe aby měl trochu čmoudské rysy, nechceme u Warnerů zase skopičiny, díky... Tak, pokud si zrovna Affleck neužívá ve vile se svým homosexuálním přítelem Jasonem Leem, tak obchází Hollywoodský studia, obejde celý blok, dokud mu nějaká firma nenajde šitý na míru roli toaleťáku, kde nemusí nějak zvlášť projevit svůj mechatalent než se producírovat, jak zkomírající vožungr s vyhaslou a výslunní minulostí. Nudný blábol, kde jediná naděje, že se konečně něco začne dít, je zrovna u konce a začínají závěrečné titulky, a vy se jen chytáte za plešku, a říkáte si "To je vše??" Možná si ještě pamatujete, kdy jsem hodněkrát si ztěžoval, že moderní komedie nejsou zkrátka už vůbec vtipné, a jen párkrát si uprdnete při tom, když si tlustoprd natáhne držku.. jo? Tak, tohle je stejné u moderních melodramat. Žádné emoce vám to nezamotá, žadnou empatii či vztah si k postavám vůbec neuděláte, a prostě si odškrtáváte imaginární Bingo, kdo z hlavních postav dostane kapavku, či komu umře nejbližší příbuzní. Mně se ho podařilo vyplnit dosytosta, a než jsem stihl si ohřát tlačenlu v mikrovlnce, Affleck si už popátý rozbil držku při opileckým tanečku, jo a teď nevím jestli se mám smát, protože tohle se obvykle při komedii dělá, tak nic. Zase jsem cynický hovád bez citu. Vlez mi na chrbát rejžo..! (07.01.2021)

The Way Back si určitě mnohé bere z dnes již legendárního Coache Cartera, který beru jako nejlepší sportovní film vůbec, tenhle snímek je ale také pro mě výjimečný a to hned z několika důvodů. Hlavně proto, že Ben Affleck zde hraje takřka sám sebe (alkoholika) a paradoxně mu to tu pomáhá, navíc je to po emocionální stránce velice silné a minimálně na stejné úrovni jako již zmíněný Coach Carter. Celkově z toho mám pozitivní pocity a Gavin O'Connor natočil další dobrý film. Jen mě zajímá, jak asi dopadlo play-off. Slabší 4* (21.06.2020)

Ben Affleck sa v súčasnosti predbieha s Bradom Pittom v tom, kto je väčší alkoholik. Zrejme aj to je dôvod, prečo bol obsadený do tohto filmu a to celkom seriózne - Affleck tu naozaj vyzerá presne tak ako má, ako chlap, čo sa reálne vrátil z odvykačky. O'Connor sa orientuje na filmy zo športového prostredia, tentokrát zamiesil do basketbalu a opäť nezabúdol primiešať závislosť, nešťastie, frustráciu , zármutok, snahu o seba-vykúpenie. Affleckov osobný život a skutočnosť, že vlastne tu nemusel až toľko hrať, ho priviedla k jednému z jeho najlepších hereckých výkonov. Miestami silná hudba celkom dobre dotvára tie emotívnejšie pasáže. Ľudsko-vzťahová rovina podaná veľmi dobre. Źiaľ tá športová ma vôbec nebavila a úplne by som ju obmedzil. Pre mňa silnejšie tri hviezdy. (24.03.2020)