Režie:
Viktor PolesnýScénář:
Viktor PolesnýKamera:
David PloyharHudba:
Zdenek MertaHrají:
Zuzana Stivínová, Adam Vojtek, Štěpán Gajdošík, Igor Orozovič, Jitka Ježková, Kristýna Frejová, Lenka Zahradnická, Daniel Bambas, Jan Novotný, Jan Teplý ml. (více)Obsahy(1)
V roce 1951 dostane známá česká herečka Jiřina Štěpničková (Z. Stivínová) dopis z Rakouska od režiséra Františka Čápa, který nedávno emigroval. Zve ji na západ a slibuje role v divadle i ve filmu. Je to lákavá nabídka, protože v divadle, kde hraje, velí spíše muži v plukovnických uniformách, než skuteční režiséři a umělečtí šéfové. Panuje tu tuhá stranická disciplína a repertoár vypadá podle toho. Budoucnost herečky v komunistickém Československu, které je pevnou součástí Sovětského bloku, je neradostná. Zvláště pro ženu, které komunistické ideály nikdy nepřirostly příliš k srdci. Rozhodne se tedy, že využije příležitosti a uteče. Spolu s nevelkou skupinkou lidí a malým synem Jirkou (A. Vojtek) se svěří do rukou převaděče a podnikne riskantní cestu přes hranice. Ale něco je špatně. Chytnou je. Všechno bylo předem připravené. Sám převaděč je členem StB. Ale tím všechno teprve začíná… Film nemapuje jen tragický osud herečky Jiřiny Štěpničkové, ale vypráví o době, kdy vyšetřovatelé Státní bezpečnosti byli neomezenými pány nad lidmi, kdy herci z divadla žádali soud o co nejvyšší trest pro bývalou kolegyni, kdy ti, co se nepřidali k davu, byli zatracováni a ponižováni. Vypráví o době, která by se už neměla nikdy opakovat. (Česká televize)
(více)Recenze (156)
Podobný námět prostě nelze natočit takhle rutinérsky. Chvílemi jsem z toho cítil záměr hlavně natočit něco protikomunistického. Přitom tohle je období, za které by komanče opravdu měli utlouct klackama. Všechny, kteří za tohle byli zodpovědní a dožili se toho. Stivínová přesvědčivá, ale ostatní docela bídný kompars. ()
Žánr je umělecká fikce a hraný dokument.Vojtkův Štěpnička je jímavý. Ohrožení je vytvářeno spory než narací. Je zde celkem dost postav.Stivín udržuje v střízlivém herectví i své partnery. ()
Zaujímavý výsek zo života herečky Jiřiny Štěpničkovej. Páčia sa mi tieto projekty Českej televízie, ale tu bolo treba trochu viac popracovať na scenári. ()
Jen bych opsal komentář Skuby47. Prostě úkol zněl jasně - komunismus byl zlo, je nutné to ukázat celé pouze černobíle a paní Štěpničková se už nemůže bránit (myslím, že její syn vystoupil jak proti knize, tak proti tehdy teprve chystanému filmu, alespoň v jeho 13. komnatě), tak to prostě osolíme, aby si lidi u obrazovek mohli opět říct, jací ti komunisté byli k.rvy. Což o to, byli, ale pokud to lidem cpete do hlavy v osmi filmech z deseti, když to celé pojmete bez jakýchkoliv nuancí, jen jako černou a bílou, nic mezitím, vyleze vám z toho agitka naruby. A přesně takhle tenhle a hodně dalších filmů a seriálů z dílny ČT v poslední době vypadá. Chápu, že jim vadí komunisté ve vládě, ale když prezident Havel řekl, že se udělá tlustá čára za minulostí, tak holt je teďko zbytečné brečet, že se tenkrát ani jeden komunista nedočkal soudu. Přijde mi, že paní Štěpničkvou si tvůrci vzali jako beranidlo a rukojmí současně, aby natočili politicky agitační paskvil, kterému ke všemu chybí jak herecké, tak filmařské kvality. Věcně zajímavý je i komentář satora. ()
TV film, který by se kvalitou zpracování v pohodě hodil i na plátna a strčil by do kapes jiné historické kousky, které v ČR na plátna jdou. Od výpravy přes většinu výkonů, a to hlavně famózní Zuzany Stivínové a malého Adama Vojtka. Na televizní tvorbu skutečně nadprůměr. 75% ()
Pan Polesný by po druhé světové válce zřejmě udělal skvělou kariéru jako tvůrce budovatelských filmů. Schematičnost, popisnost, absence autorského rukopisu, správně uchopená politicky uvědomnělá témata... To vše i v tomto filmu tradičně doplněno návodnou hudbou a podivným castingem herců ve vedlejších rolích (kteří jsou tentokrát verbováni zřejmě i z ochotnických kruhů). Přitom i tady - stejně jako třeba u Polesného Monstra - platí, že námět je fascinující a dal by se pojmout mnoha zajímavými způsoby. Ani o velkorysý rozpočet zjevně nebyla nouze. Jenom to zase dopadlo blbě. P. S. Autorovy rutinérské opusy dávají vzpomenout i normalizačním dílům Evžena Sokolovského - včetně legendárního seriálu Gottwald. Onoho seriálu, kdy si syn Jiřiny Štěpničkové vystřihnul hlavní roli - týž syn, který je ve filmu Past neproblematicky vykreslován jako oběť komunistického režimu. Takové životní paradoxy ovšem v barvotiskových Polesného dílech samozřejmě nemají místo. ()
Tohle měl být buď velkoryseji pojatý kinofilm, anebo minimálně dvoudílná televizní adaptace s větším prostorem pro vedlejší linky, které tady přišly tak trochu vniveč. Přesto film svůj účel splnil. Dobová atmosféra možná nepatří k těm nejlepším, ale hnusnou dobu se podařilo vystihnout i tak dostatečně věrně. Někdo tady psal, že z filmu čiší snaha natočit za každou cenu něco komunistického a uznávám, že to tak může působit, ale na druhou stranu si říkám, co by sem musel režisér vpašovat, aby chování těch sviní alespoň trochu ospravedlnil. A nic mě nenapadá. Takže ani v tomto ohledu nemám problém. Byli to parchanti a tak jsou tady po zásluze vykresleni. Co se herců týče, tak Zuzana Stivínová byla skvělá a i když typologicky Jiřině Štěpničkové vůbec neodpovídá, těžko by se hledal někdo lepší. No a její filmový syn v podání Adama Vojtka zahrál na svůj věk neskutečně, ale hanba ti Polesný, jestli jsi toho chudáka kluka opravdu rozbrečel. 75% ()
Nic. Ani špetka emocí. A to se jmenuju Štěpnička. ()
Mám podobnej problém jako s Miladou nebo Lídou Baarovou - neskutečně silnej příběh, ale odvyprávěnej tak nějak fádně bez většího emočního zásahu, to za prvý. A za druhý - proč kurva sedmdesát let poté nemáme odvahu nazývat lidi pravými jmény? ()
Natočeno překvapivě, nabízela se taková další hřebejkovsky laděná agitka s jednoduchými závěry a hle na myslivce - ono ne, Polesný tomu dal dokonce nadhled. ()
Kladně hodnotím nezaujatost snímku a velmi silný příběh (žena toužící po svobodě v osobním životě i v práci, pro mě srozumitelné a pochopitelné). Kdo zná naši historii, celkem lehce se zorientuje, kdo nezná, bude tápat, což asi není úplně ideální, podivný střih tomu vůbec nepomáhá. Zuzana Stivínová výborná, už párkrát mi zaklepala na topku.. ()
Látka byla určitě nadprůměrná ale jakoby 93 minut na její zpracování nestačilo. Opět jsem se setkál s mými neoblíbenými neduhy životopisných (popřípadě historických) filmů. Rychlost, zmatenost, velké skoky v čase. Navíc je škoda že se takový příběh dočkal pouze levnějšího televizního zpracování bez větší dramatické šťavy. Potencionál byl určitě větší a nelze to zakrývat. Ale jsem rád že tento film vznikl, protože příběh paní Štěpníčkové mě rozhodně nenechal chladným a některé momenty byly stejně emotivní samy o sobě a hezky vykreslovaly krutost (ale i absurditu) celého komunistického režimu. A závěrečná pointa byla dost dobrá. Prostě televizní premča na večer, po které se šlo spát. Nic víc, nic míň. Ono taky moje televizní opáčko Veselých Velikonoc po dlouhé době minulou sobotu taky teď jen tak něco nepřekoná (:D). Tak zase někdy příště. ()
Zuzana Stivínová nebyla úplně dobrá volba pro roli Jiřiny Štěpničkové, ale dá se na ni zvyknout. To zase ano. Snažila se. Řekla bych, ale, že pro Jiřinu Štěpničkovou to bylo asi tak tisíckrát horší, než je v tomto snímku ukázáno. Realita tehdejší zvrácené doby byla asi někde jinde. ()
Nevím. Velmi mě zajímá doba 50. let. Příběh Jiřiny Štěpničkové mám načtený a vím o něm docela dost. Jiřinu Štěpničkovou uznávám nejenom jako herečku, ale i jako velikou osobnost. Zuzana Stivínová na ni zkrátka nemá ani v nejmenším a nezahrála ji moc důvěryhodně. Alespoň já to tak vidím, Možná je to i tím, že už mě herectví Stivínové splývá ve stejné postavy, které hraje pořád dokola - vykulený oči, hysterické chování, třesoucí se ruce. Nemůžu si pomoct, ale vidím v ní postavu znásilněné Lenky z filmu Věry Chytilové, Pasti pasti pastičky. A to je asi špatně. Nemyslím si, že paní Štěpničkovou vyloženě blbě zahrála, ale dobré to taky není. Takové téma si žádá to nejlepší ztvárnění a nejen v hlavní herecké roli, ale také zpracováním příběhu a atmosférou doby. Nic z toho bohužel nefunguje, je to jalové a laciné. Scéna přechodu přes hranice je vyloženě směšná a trapná. Totéž výslechy, nepůsobí stísněným dojmem, další důležité osobnosti té doby jsou zmíněny jen okrajově a lajdácky, nevím proč bylo třeba zaměněno jméno Vlasty Chramostové za herečku Evu, kterou hrála Lenka Zahradnická. Herci jsou slabí a ne příliš přesvědčivý, kolikrát zbytečně přehrávající, věrohodný je nejvíc malý Jirka, který hraje syna Štěpničkové. Hudba, to je taky úděs, kytarové ruchy tam zní jako pěst na oko. Viktor Polesný má nejlepší období za sebou a jeho řemeslo sklouzlo do rutiny, ve které se už nějakou dobu utápí. Docela dobře si dovedu představit, jak by film asi vypadal, kdyby ho natočil třeba takový František Vláčil. Bohužel už nemožné. ()
Trochu plytký televizní film 1) má docela dobrý scénář, postavy jsou dobře zahrané a ani vůči režii nic moc nemám. Co se mi nelíbí je, že pohnutý osud paní Štěpničkové v tomto podání mě za srdce nevzal._____ 2) Pěkný je dobový vzhled herců i hereček a výprava vůbec._____ 3) Zaujali mě skvělá 47letá Zuzana Stivínová (Štěpničková), 34letý Igor Orozovič (vyšetřovatel), k nepoznání upravená 49letá Kristýna Frejová (prokurátorka), 40letý Daniel Bambas (herec Pilát s výčitkami svědomí) i výborný 7letý Adam Vojtek, později 16letý Štěpán Gajdošík (syn Štěpničkové Jirka). ()
Snímek měl na televizní produkci poměrně velkou publicitu, a tak jsem asi měla přehnaná očekávání. Zuzanu Stivínovou považuji za jednu z našich nejlepších současných hereček, přesto se mi zdálo, že se do téhle role nedokázala dostatečně vžít. Zkrátka jsem před sebou neviděla Jiřinu Štěpničkovou, ale Zuzanu v paruce. Film vyprávěl o smutné kapitole československé historie, nevyvolal ve mně ale žádné emoce a několikrát jsem se během sledování přistihla, že místo dění na obrazovce uvažuji nad jinými věcmi. Zklamání, Polesný svůj "Zločin v Polné" stále nepřekonal. ()
Standardní zpracování látky, zřejmě poctivá snaha předvést historickou událost do filmu. Film se však snaží vytlačit dokument a zobrazit příběh. Pokud by však to měl být příběh, musel by obsahovat rekognoskaci terénu, motivy rozhodování, váhání a přešlapování na místě. Prostě: pro mě příiš přímočaré, aby to bylo uvěřitelné. ()
Naposledy se mi od pana Polesného líbil Zločin v Polné, to mělo jinou šťávu. Bohužel Past je dílko nemastné, neslané. Herecky i dramaticky. Zpracování je poněkud povrchní, bez větší hloubky, které mě nijak moc nezasáhlo. Při sledování jsem měla pocit, že se opět tvůrci báli do té naší komplikované totalitní historie pořádně šlápnout. Vzhledem k tématu jsem čekala více. Škoda, snad kdyby to natočila Agnieszka Holland..... ()
Stivínová hrála výborně jako vždycky, ale vůbec jsem se nedozvěděla nic nového. Tenhle příběh je všeobecně známý a přišlo mi, že k tomu nepřidali ani ň navíc. ()
Cituji: „Němci převzali vedení Barrandova a nasadili tam Prag Film, který rozhodoval o všem, co mělo jít do výroby. Mimo jiné si páni nahoře usmyslili, že se čeští herci musí zařadit do německého filmu. Vybrali nás asi deset, nevím už přesně koho, pamatuji si jenom, že jsem to byla já, Nataša, Štěpničková, Hanka Vítová, Zita Kabátová a několik mužských představitelů, prostě kdo uměl německy. Filmové zkoušky v německém jazyce režíroval Vávra a myslím, že kameramanem byl Roth. Nikdo z nás to nebral vážně a nijak jsme se o filmování v Říši nezajímali. Většinou jsme se narychlo naučili nějaký ten úryvek v němčině a odbyli jsme to jako něco, co se udělat muselo, jako nepříjemnou povinnost. Ovšem až na slečnu Štěpničkovou, tu velkou vlastenku, ačkoliv ta se nakonec spoluprací s Němci nezkompromitovala. A proč? Protože se jim typem nehodila, ačkoliv při zkouškách se vší silou snažila vyniknout. Nikdy nezapomenu, jakou jsme z ní měly s Natašou srandu. Stály jsme obě za kamerou, zatímco Vávra se Štěpničkovou aranžovali její pantoflovou scénku z Pygmalionu. Její test trval třikrát tak dlouho než kterýkoliv jiný, šli na to věděcky a velmi důkladně, ale bylo to houby platné. Pořád to byla Maryša, ne Líza, a pro tu v německém filmu nebylo místo. Nás ostatní, kteří jsme ty zkoušky vzali, jak se prý dnes říká, žavesem, vybrali později pro různé role v německých filmech a po válce jsme si to odnesli.“ -z knihy Dneska se už tomu směju Adiny Mandlové. Inu, pokud by film začal touto scénou, bylo by vyobrazení Jiřiny Štěpničkové věrnější. Ale budiž, mládí je blbé, nezkušené, přehnaně ambiciózní a málokdo má mozek Churchilla, aby předvídalo, co se stane. Samozřejmě se jí ty dvě drzé opice vysmívaly, rýpaly, ksichtily se na ni, když se ona snažila předvést co umí, klasika. Když se po válce řešilo, kdo kolaboroval, děvenkám pochopitelně sklaplo. Do vězení se na Mandlovou a Buriana chodili lidé dívat jako do ZOO a když vezli Mandlovou k soudu, tehdá tramvají, musely přes ní bachařky přehodit kabát, aby ji dav nepoznal. Dav, který třímal v ruce dlažební kostky a reálně hrozilo, že Mandlovou zabijí. Že ji zlynčují jako režiséra Jana Svitáka, který takový masakr nepřežil. Jiřina Štěpničková byla z těchto čistek venku. Proto na její osobnost nemám jasný názor. Nicméně chápu, že v mládí člověk napáchá spoustu hovadin a doba to byla odporná. Ruku do ohně bych nedala ani sama za sebe. Co se této ženě stalo v padesátých letech spadá do kapitoly Ostudná historie našich dějin, prostor na hrdinství našli jen ti nejsilnější, často s oprátkou na krku a nikdo nevěděl jistě kdo je kdo. Proces, který Štěpničkovou uvrhl na deset let do politického žaláře je ze stejné škatule jako proces s Miladou Horákovou a mnoha dalšími. Cár papíru, načmáraný čtyřmi zapšklými ropuchami, který podepsala nejedna mladá, blbá herečka (Chramostová, Jirásková...), v němž žádaly pro svou kolegyni trest smrti, názorně ukazuje, co vše je možné. Podobnost s kamenováním, či oběšením na pouliční lampě zfanatizovaným davem není čistě náhodná. Osud malého Jiřího je rovněž k pláči a je jen s podivem, že tento příjemný člověk nezahořkl. Příběh Jiřiny Štěpničkové měl být zfilmován už dávno a dost by mu prospělo, kdyby byl zfilmován lépe. Konkrétněji, bez náznaků a linií do ztracena, které člověk neznalý zúčastněných osob a vztahů nemůže pochopit. Zuzana Stivínová zahrála excelentně, chlapeček v roli malého Jiříka úžasný.. . A jasně, jsou lidé, které to už nebaví, ale kam bychom došli, kdyby se o takových tématech nemluvilo? Ze zábavnějších českých kriminálek se široká veřejnost o minulosti naší země dozví kulové, takže správně. „Národ, který nezná svoji minulost, nemá budoucnost.“ 2020- KSČM v parlamentu. () (méně) (více)