Bídníci

Javertova celoživotní posedlost uprchlým zlodějem jednoho chleba a dvou franků je ještě komičtější než posedlost inspektora Mourka Fešákem Hubertem. Ale když si to postavíš tak, že každý Valjean musí mít svého Javerta a každý přečin svou fúrii, už to tak komicky nevypadá. Nicméně toto zpracování (jehož druhý díl hodnotím a o ostatní nemám zájem) není nijak dobré a navíc zde dosti toporný Valjean vypadá úplně stejně jako asi úplně všechny historické postavy, o nichž Francouzi za posledních nejmíň 30 let něco natočili. Coseta pěkná. (21.06.2016)

Depardieu byl vždycky můj oblíbenec, ale tady je naprasklým kolem v jinak spolehlivě jedoucím, i když nijak pozoruhodném žebřiňáku. Zato Malkovich s Clavierem si to frčí jedna radost. Celkový spíše průměrný dojem potvrzuje fakt, že ani dobří herci, ani věrnost předloze nemusejí nutně znamenat výhru. Je to sice nejslabší verze Bídníků, jakou jsem zatím viděla, ale pokud je opravdu nejhorší, tak jsou na tom milí Les Misérables ještě dobře. (02.09.2007)

Příběh propuštěného galejníka je sám o sobě tak dobrý, že jej v podstatě asi zkazit nelze a první díl byl velmi nadějný, líbil se mi.. Pak jsem ale postupně nabyla pocitu, že se začínám nudit, všechno mi bylo detailně vysvětlováno, opakováno, zdůrazňováno, až to na mě začalo působit dojmem, že mám být jako divačka ÚB. Poslední díl se mi stal utrpením, bylo to příšerně dlouhé, no a Gérard Depardieu ze mě žádné emoce nevydoloval.. Co bych ráda pochválila je výběr hereček, ať už malé či velké Cosette nebo Fantine, zamlouval se mi i značně sympatický Gavroche a co musím zmínit je herecká kreace Johna Malkoviche, jeho Javert je v tom černém kabátě téměř démonický a z jeho soustředěného pohledu doopravdy mrazí.. (30.11.2020)

Mou totální nasranost ze zprznění tohoto díla umírnil čtvrtý díl, takže jsem nakonec schopen napsat ještě celkem mírný komentář. Již první minuty daly vědět, že film (filmy) bude mít celkem hezkou výpravu, ale absolutně nefungující atmosféru a strojené scény s topornými herci - a to je hvězdně obsazen. Scény typu umírající Fantiny, kdy je to nejen špatně zahrané, ale navíc víceméně jen tak mimoděk vsazené do děje bez jakéhokoli pozastavení se nad tak významnou událostí, jsou zářným příkladem a jen ilustrují neschopnost Dayana citlivě podat tak silný příběh. Skoky v čase divák nemá šanci postřehnout, jsou neumně vysvětlené a nešetrně rozbíjí kontinuitu děje. Postavy se v krizových situacích chovají toporně a uměle, záporné postavy jsou až komicky úsměvné (Thenardier), Fantina odevzdaně pitomá a nezachraňuje to ani Depardieu, který se do role absolutně nehodí, ani Malkovich (Javert), který je sice správně slizký, ale za celé čtyři díly neprotáhne o píď jinak ksicht a postava působí spíše jako chodící socha. Nejvíce komické scény jsou již zmíněná smrt Fantiny, pasáže s Thenardierovými, Cossettina imbecilní naivita, Valjeanova neschopnost otevřít hubu (což by v mnoha situacích ve filmu úplně změnilo děj a zjednodušilo situaci, namísto aby musel dále útrpně snášet svůj trpký osud - zde se autoři museli držet knižní předlohy, tak proč to ale kurva točej tak debilně?), boje o barikády (běhající, střílející a umírající vojáci - to bylo myšleno vážně?) a mohl bych pokračovat ještě dlouho, např. akční Valjean "běžící" se zbraní v ruce, no jak z grotesky. Do toho mě úplně vytáčely situace typu umírající Mario (mimochodem asi ekonomický imigrant, či jak se tam ten opálenej týpek vyloupnul), který ale vlastně žije, jenže to nikdo neřekne nahlas, protože Baron prostě tvrdí, že už je mrtvej a tak všichni čuměj a nechaj ho chcípat. No slušnej výmaz - postavy jsou jednoduše úplně nepřirozené a nechutně neprofesionální. Celkem slušná výprava a hvězdné obsazení vůbec neodpovídá tomu, jak celé kvarteto dílů nakonec vyzní. Poslední díl ale přece jen zanechal trochu emocí, a tak musím dát alespoň ty dvě hvězdy. Doufám, že vzhledem k síle tématu narazím na mnohem, mnohem lepší zpracování. Vím, že tohle si už nikdy nepustím, takže těch několik GB dat směle mažu, aby nezabíraly místo. (03.10.2017)

Nádherně všeobsažný příběh o polepšení individua, kterého zdánlivě neopodstatněná slušnost a dobro jeho chvilkového hostitele konsternuje natolik jakoby sama vidina božské tváře. Oproti tomu surové scény života v tehdejší Francii. Posedlost zákonem u Malkovichovi postavy je další specifikum tohoto příběhu, a jeho samurajský konec po té co zjistil, že strávil život posedlostí v deziluzi, mě dostal. I Clavier drží laťku vysoko, jak si velkolepý námět bezpochyb zaslouží, o mé oblíbené Charlotte Gainsbourg ani nemluvě. Její něžná dušička je trýzněna osudem až sadisticky a scény kdy je její aureolou dobra prostoupená postava vystavena opovržení od Johna Malkoviche, byly z nejlepších. Toto je téma témat a já za něj Hugovi děkuji. Stejně tak tomuto filmovému zpracování, které snese srovnání se všemi ostatními. 90% (23.01.2008)