Battle Royale

Poslední dokončený film japonského režiséra Kinjiho Fukasakua vypráví o ostrově, kam se odvážejí nepohodlné školní třídy, jejichž žáci se musejí do několika dnů vzájemně vyvraždit. Pokud nezůstane jen jeden, zemřou všichni... Premisa, která se zpočátku zdá být naplňována žánrovými schématy teenagerské vyvražďovačky, kde ale není jeden vrah v masce, ale kde může být vrahem de facto kdokoliv. Jenže jak mrtvol přibývá a násilí neubývá, Fukasaku přehodí výhybku a místo přívalu násilí začne pečlivě sledovat některé studentské osudy. ___ Vezmeme-li si jakoukoli školní třídu, skrývá v sobě různorodou skupinu lidí: Obsahuje elitu i její opozici, chytré i hloupé, sebevědomé i zakomplexované, citově vnímavé i cynické. Pro svou sociokulturní rozmanitost proto rozličně reagují i na extrémní situace. A protože situace na ostrově extrémní je, studenti se nám mění před očima z bezejmenných floutků na různými způsoby výrazné či silné osobnosti. Osobnosti, které pokud chtějí přežít, obnáší to popření určitých principů - a nebo si vzájemně věřit. Jen tak jde zřejmě porazit bezcitný systém, ze kterého jinak není východiska. Třebaže zvítězíte a pozabíjíte všechny kamarády i nekamarády, stejně prohrajete svoje vlastní lidství. ___ Jestli se však v Battle Royale něčeho zoufale nedostává, je to právě důvěra. O její potřebě i absenci do značné míry vypráví i tento film, o zoufalé potřebě uvěřit, že nejste v pekle. Jednou z nejsilnějších scén je právě destrukce jedné podobné iluze, když pokus skupiny lidí zapomenout a vytvořit bezstarostnou "školní" atmosféru skončí tragickým masakrem. Battle Royale je bolestivý film, který s každou další minutou vážní a ze zpočátku cynicky zábavné žánrové vyvražďovačky dělá mrazivou sociologicko-psychologickou studii. ___ Jistě, působí na první pohled poněkud impulsivně a snad i přímočare efektně, leč má svůj základ v promyšlené strategii se silnou pointou. [2006] (02.07.2020)

Jeden z nejlepších filmů mého života a vyvrcholení Fukasakova génia, jehož mám jako režiséra rád již od jeho rané tvorby. Naprosto mistrovské dílo překypující absurditou, ujetostí, bizardností a přitom vystihující řadu pravd o nás lidech a našich vztazích. Brutální a drastické, stejně jako plné citu a obětování. Jako cerlek šokující. Excelentní herecké výkony, triky a jako třešnička na dortu úžasný herecký a snad i životní výkon Takeshi Kitana. Tohle je skvost japonské, asijské i celosvětové kinematografie, který se mi natolik vryl do duše, že bude navždy jedním z mých TOP 10 filmů. (07.12.2007)

Nechcete si to někdo zkusit naživo? Kdyžtak vždy 29. února na Střelečáku. Vezmete-li sebou pořádné repráky, tak k tomu může být i ta geniální hudba. Kitano sice nedorazí, ale sehnat nějakého charismatického santuse, který by si pro krabicové víno koleno nechal vrat, není v okolí zase až takový problém. Nejbližší příležitost se naskytne děvětadvacátého února léta páně 2012. Těším se a lovu zdar! (10.07.2007)

Vyvražďovačka, ve které si užijete spoustu krve a možná i se skrytým poselstvím. Můžete to brát jako pořádný úlet, který nemá žádný smysl. Anebo to můžete považovat za zamyšlení nad příčinami násilí, nad tím, jak v mezní situaci i z největších přátel se můžou stát nepřátelé na život a na smrt. Sám osobně bych se přikláněl k té první možnosti. Za vidění to ale rozhodně stojí a originalita se cení. (01.07.2003)

"Battle Royale" je zajímavý film. Už jen z toho důvodu, že za jeho morbidně zvrhlou atmosférou plnou krve, stojí určité poselství...Bohužel, musíte být VELMI ochotní ho hledat - "Battle Royale" je v mých očích jen letmo nahozeným nápadem s nejasně ukotvenou představou, o tom, co nám chce sdělit. Snaží se pokládat poměrně závažné otázky, sdělovat odpovědi, ale v globálu nakonec neřeší nic. A co je nejhorší, film vás emočně neangažuje, nedonutí vás cítit s jedinou (!) z postav - ve výsledku působí jen jako poloprázdná sklenice experimentálního drinku. "Battle Royale" proto popíjejte s příslibem exotického zážitku, ale nečekejte uspokojení svých filmových chuťových pohárků. (25.09.2006)