Battle Royale

Totalni masakr. Takle jsem se u vyvrazdovacky uz dlouho nebavil. Je fajn, ze to neni ciste bezducha vyvrazdovacka, ale ma nejaky pribeh, ktery pusobil dost realisticky a originalne, ale pochybuju, ze zakon BR by nekde prosel. Navic absolutne netusite kdo prezije az do konce. Nektere postavy zname jen jmenem a cislem a nektere maj i trochu vic prokreslenej charakter, vetsinou nejakej flashback, vztah k jinemu studentovi atd, coz ovsem neznamena, ze nechcipnou. Kdyz se film blizil k zaveru, zacinal jsem trochu tusit, ale film me zvlad jeste dvakrat prekvapit. Co se studentu tyce, tak nijak neprehravali, i kdyz nektery vypjaty sceny na 100% nezvladli. Kitano byl perfektni, zadnej krutak, ale spis unavenej ucitel a zacatek, kdy vysvetloval pravidla byl naprosto bombastickej. Film ma dve hodiny, ale kazda smrt (hezky krvava) byla nejak originalni, film se nikde nezadrhaval a do toho hrala pekna hudba. Jasnejch 5*. (06.04.2006)

"Musíš bojovat sám za sebe. Nikdo tě nezachrání. Ale o tom je život, že?" ________ 'Battle Royale' je bezpochyby jedním z nejoriginálnějších filmů z počátku nového tisíciletí, který definoval svůj samostatný subžánr, a dnes se již právoplatně řadí na piedestal japonských filmů s kultovním statusem – jó, a jen tak mimochodem, měl (nečekaně) zásadní vliv na tvorbu Quentina Tarantina...... 'Battle Royale' totiž koncepčně determinovalo jak filmový, tak primárně stejnojmenný herní žánr – tedy battle royale – moderní gladiátorské hry, jež jsou ve skutečnosti krvavou reality show, v nichž vítězem, přesněji řečeno přeživším, může být pouze jeden. Přitom nejde o kdovíjak prvoplánovou glorifikaci násilí – tahle filmová řežba o partě studentů kteří se snaží navzájem zabít, protože jim to nařídila vláda v rámci školní reformy, totiž vychytrale mísí adrenalinovou akci, gore horor, černohumornou sociální satiru, a orwellovsky laděnou vizi dystopického fikčního světa, kde se státní autority snaží získat zpět svou ztracenou reputaci – režisér Fukusaku zde taky v Kubrickovském stylu geniálně využívá klasické hudby, čímž perfektně umocňuje drastickou bizarnost celé synopse...... Oddělují se však v oné hře snad zrna od plev? Ne. Je to vlastně jen hra – a vyhraje v ní ten, kdo si vytáhl nejdelší stéblo. Ostatně, když během devadesátých let spisovatel Kóšun Takami napsal stejnojmennou knižní předlohu, reflektoval v ní tehdejší krizi japonské společnosti spjatou s prohloubením propasti mezi mladou a starou generací. Jenže v souvislosti s prasknutím ekonomické bubliny se rozplynula klasická linie životopisu "střední škola - univerzita - dobře placené zaměstnání - pozice jistá na celý život", a mládež se tak ocitla bez jistot, sebevědomí, a ideálů...... Což jsou zároveň důvody, proč se Fukusaku rozhodl knížku s tak společensko-kritickým rozměrem filmově zadaptovat. O to víc deprimující je, že se za těch třicet let v aktuálním globálním měřítku takřka nic nezměnilo, a generační příkopy i sociální nejistoty, na které snímek upozorňoval, eskalují neustále dál. Ale bylo by naivní si myslet, že nějaký film něco vyřeší. Sayonara, budoucnosti! (01.10.2021)

Bude-li se zparchantělost mládeže vyvíjet stejnou rychlostí jako doposud, tak nemám nic proti tomu, aby jim stát zakoupil ostrůvek na hraní. Japonci šli samozřejmě dále, takže jim dodali stříleci, píchací a vybuchující hračky, aby si mládežníci mohli vyzkoušet hru o přežití pod dohledem oblíbeného učitele, kterého již nebavilo studentské žertovné popichování nožíky. Já jsem si tedy lekci vyvolené třídě vysloveně užil a snad jen můj staromódní názor, že děti by se neměly vraždit, mi zabránil v udělení plného počtu hvězd. (14.12.2012)

Pravej japonskej nářez! Koho nudí hollywoodské vyvražďovačky, tak tady si přijde na své, protože gusto šikmookých je pravda trochu jiné. U této drsné reality show si člověk občas říká, jestli už to není za hranicí vkusu, nicméně myšlenka rozhodně originální a celkem i dobře zpracovaná. Jen ten konec je takový blbý. Proto musím nerad s hodnocením trochu dolů. (09.05.2009)

Verdiho Dies Irae rozjíždí úchvatnou, brutální a napínavou zběsilou jízdu držící toto napětí až téměř do samého závěru. Dokonalý nápad, zpracování ještě lepší, skvělí herci, jsem zkrátka uchvácen. Japonci jsou asi divní, jsem ze sebe trochu zklamán, jak se v jejich násilí vyžívám a vychutnávám si každou krvavou smrt. Jinak se těším až budou podobné reality show dávat v televizi, přičemž přeživší vítěz získá obrovskou odměnu. Vedle Running Mana a Šlapacím mlýnem k balíku to bude určitě moje nejoblíbenější soutěž.... (07.02.2006)