If a Thousand Clarinets
Obsahy(1)
Mají hudební nástroje a nebojí se je použít! Vojín Schulze (J. Menzel), smolař a klarinetista v jedné osobě, jednoho dne dezertuje před vojenským drilem. Na chvíli najde azyl ve škole nedalekého lázeňského města Alkalis. Tam právě přijede štáb nezávislé televizní společnosti Televis, vedený režisérkou Terezou (J. Brejchová). Ta má natočit reportáž o odhalení sochy J. S. Bacha. Mrtvý velikán však toho dne způsobí neobvyklý zázrak: zachrání klarinetistu Schulzeho před zastřelením, a to tak, že promění zbraně všech zdejších vojáků v hudební nástroje. Tereza tak místo původní nezáživné reportáže odvysílá senzační zprávy o zázraku. A protože vysílání má mimořádný divácký úspěch, dostane dívka za úkol uspořádat do druhého dne velkolepou televizní revui. Pomohou jí k tomu populární pěvecké hvězdy (K. Gott, H. Hegerová), členové televizního baletu, ale také někteří vojáci, kteří našli v hudbě zalíbení (W. Matuška, J. Šlitr, J. Suchý…). Nepřátelé z ministerstva války však nezahálejí. Kují různé diverzní plány a mimo jiné vysílají do kasáren elitní přepadový oddíl, ovládající balet… Slavný český muzikál z roku 1964 vznikl podle stejnojmenného divadelního „leporela“ Jiřího Suchého, které mělo premiéru v prosinci 1958 v Divadle Na zábradlí. (Česká televize)
(více)Recenze (181)
O tomto filmu zajímavě píše Jan Žalman v knize Umlčený film (2008): "Muzikál vzešel - podobně jako Limonádový Joe - z jevištní předlohy... Jenomže to, co v komorním prostoru malého divadélka nalezlo spontánní odezvu pro svou anekdotickou zkratku a ironizující humor, to ve filmovém reálu (a navíc na širokém plátně) ztratilo téměř vše: svůj naivní půvab a svěžest, komediantskou chuť hrát si a fantazírovat na "velké téma", a co hůř - nakonec v tom "televizním" zmatku a množství estrádních čísel dopadla hluše i sama myšlenka. Zásluhou celé plejády populárních zpěváckých es neměla tato komedie nouzi o diváky, jako autonomní filmový tvar však trpěla hned několika slabinami: neujasněnou koncepcí, operetním humorem, zbytečnými dějovými vycpávkami i dalšími neduhy. Jinak záslužný pokus vymknout se běžné muzikálové konvenci zůstal pouhým pokusem. Nevznikl ani tradiční muzikál, ani satira, ani revue (dlouhá revuálně taneční sekvence patřila dokonce k nejmrtvějším partiím filmu). Vznikl polotvar, promarněný nápad, výsledek o to chudší, že vinou nezkušené režie i řada dobrých herců odvedla pouhé šarže." S Žalmanovou kritikou se ztotožňuji, přesto hodnotím relativně vysoko kvůli úžasným dobovým písničkám, které se mi strašně líbí. Trojice Matuška - Pilarová - Hegerová nemá po stránce zpěvu v tomto filmu chybu. ()
Film, který pohodlně bere pět hvězdiček už jen tím, že existuje. Přesto něco k obsahu: Věčné dřevo Gott naštěstí hraje sám sebe (a je ještě čerstvý), všichni ostatní jsou prostě báječní, nebeští, nádherní (včetně štábu s Kam pospícháš starý šneku). A když vidím, kdo tvoří přepadovou výsadkovou jednotku, je jasné, že kritická situace v kasárnách se stává nejkritičtější. (Zpátky na zem: Schulze, braň se.) ()
Nádherný protiválečný nápad doplněný spoustou báječných písniček v podání výborných zpěváků. ()
Je to černobílý, hejbe se to a spívá se tam. Dobrý...... Ale až zas tak moc nie, pretože podobne ako žáner komédie aj žáner muzikálu má svoju nepísanú limitovanú stopáž, pri ktorej je človek schopný intenzívne vnímať film. Strih je asi najväčším kameňom úrazu, pretože tvorcovia samozrejme oslovujú svojimi piesňami a fórikmi vtedajšiu mladú generáciu a dnes nám systém pesnička-pesnička-pesnička-dej-pesnička-pesnička môže pripadať neakceptovateľný. Ten dej je skutočne druhoradý, je tu vyjadrovaná pacifistická myšlienka plus nadržanosť proletárov všetkých krajín. Spomenul som si pri sledovaní na niekoľko pesničiek, ktoré si kedysi dávno pospevovala moja mama a spomínala mi tento muzikál, takže k úcte k nej nepôjdem pod tri hviezdy. Navyše keď tu o nich spieva aj Gott. ()
Nemyslím, že má význam posudzovať klarinety ako muzikál alebo dokonca ako film. Jednoduchá myšlienka premeny zbraní na hudobné nástroje nemala šancu ťahať celý film. Najmä ak aj scenár nepriniesol nič svetoborného a iba chabými nitkami zväzoval jednotlivé výstupy. Klarinety majú zmysel ako potešenie pre nostalgikov obdivujúcich ľudí a dianie okolo divadla Semafor. A tí si s výnimkou dvoch - troch slabších pesničiek film užijú aj po 46 rokoch. ()
Písničky jsou to poslední, co by mi vadilo. Klarinety mi nikdy neseděly. Tři z úcty ke starší generaci. ()
Film, který se zrodil jako VELMI volná adaptace divadelní hry Suchého a Šlitra. Na rozdíl od podobně laděného, o rok staršího filmu "Bylo nás deset", který ještě jakýsi, byť poněkud vetchý, děj má, rezignují na něj "Klarinety" takřka úplně. Celý film se prakticky skládá z hudby a vtipných skečů. Ne, že by se na něj nedalo koukat, dá. Navíc má tenhle film s přibývajícími léty větší a větší dokumentární hodnotu... Problém je jenom v tom, že už to vlastně ani film není, a také v tom, že místy až příliš staví na improvizaci a okamžitém nápadu, takže až nepříjemně často připomíná spíše školní besídku, než seriozní a na svojí dobu také rekordně drahý film (7 milionů kčs). Ano, je pravda, že právě tyhle věci jsou základními kameny divadla Semafor, ale je také pravda, že právě proto neměly opustit Semaforské jeviště. A dávat filmu víc hvězdiček jenom proto, že je úlitbou komunistickému režimu? Promiňte, ale to ten film přece nečiní lepším... 6/10 Zajímavé komentáře: Oskar, sportovec, MartinX ()
Taky hraju na klarinet. :-) ()
Tyhle dvě hvězdičky jsou dost subjektivní, jsou určitě lidi (pamětníci), kteří tenhle film zbožňují. Já mám ale problém s neexistujícím příběhem (na základně se změní zbraně v nástroje a pak se připravuje nějaká šou), nepříliš přesvědčivými hereckými výkony (Matuška, Pilarová, Filipovská) a hudbou. Já pro Suchého se Šlitrem zrovna slabost nemám. ()
Z tohohle filmu vyzařuje, jak se všichni při natáčení bavili a užívali si to. ()
Na rovinu - je to zbytečně dlouhé, příběh mělký a jediné, kvůli čemu se na to dá dívat, jsou písničky a herci a zpěváci té doby, jinak je skutečně umění to celé na jeden ráz dokoukat. Pár věcí je vtipných, ale že by to byl zrovna gejzír nápadů to ne. Od tvůrců z divadla Semafor bych čekal daleko víc. ()
(Lumiere - Filmotéka - 7.6.2017) ()
Silný antimilitaristický duch, zpočátku i hodně zábavné a komické, naprosto mě odbourával Juraj Herz, ten je zde úplně parádní. U pěveckých čísel jsem se dost často usmíval, protože jsem si u nich vybavoval současná bollywoodská čísla, hodně mi je to připomínalo. Písní je ale hrozně moc, až nakonec celý příběh zašlapou do prachu a filmu ho ukradou a taky ho natáhnou na neúnosnou stopáž. Zpočátku mě příběh překvapil, protože jsem čekal jen sled vystoupení různých československých umělců. Nakonec to ale ani nic jiného nebylo. ()
Až na něteré trošku trapné scény je to skvělý film s perfektně rozvinutou zápletkou a klasickými písničkami. ()
Umlknou-li na tom nejméně pravděpodobném místě zbraně a rozezní-li se tam hudba co řeč, která spojuje každého s každým, jediný pohled do záře toho míru probarví vše, co tam odehrává, rajsky. Zatímco však ti, kteří jsou lásce otevřeni, citliví k životu a vážní ve všem osudovém, radostně rozšiřují jas kolem sebe, utěšují bezprostředně i na dálku a polidšťují i to, co o život člověka usilovalo, ti světsky prozíraví hledají podloudně cesty, jak se do té cizí radosti vpít (lží reklam a peněz) a kořistit, a ti, jimž nezbývá nic než nicota, to zlé a hlučné málo roztřásají všude okolo. Ráj je tak stále podrýván i ostřelován, ale potud, pokud sám v sebe nepřestane věřit, popluje na svých vlnách dál. Snad takové je poselství semaforské alegorie, která v sobě spojuje existenciální drama v novovlnné adjustaci s velkolepou a nevšední revue. Dlouhá léta jsem si ji skládal z ojediněle postřehnutých ukázek a klipů, a když jsem později vstupoval do tohoto nekompromisně odzbrojeného areálu, zahřála mě celá ta křehká pospolitost skoro stejně silně jako má modrá knížka. – Již ve svých starších komentářích na tomto fóru jsem se, myslím, vyznával ze své lásky a úcty k Jiřímu Suchému, jeho humoru a obrazotvornosti i řeči, a budu se tedy opakovat, když to znovu připomenu: ovšem nelze nepřipomenout způsob, jakým se (s Jiřím Šlitrem) zachytil v tomto filmu, protože jej dokonale vystihuje – sebeironický, nepatetický, bdělý, oslnivý i nenápadný parašutista – v pádu i v letu, vždy hotov k sobě někoho přibrat. Od dětství mě tato otevřenost uchvacovala a svým způsobem i iniciovala – a přirozeně i přispěla k mému pacifismu. ()
Velmi originální muzikál, lehce mi něčím připomínající italské filmy té doby. Výborně obsazené osazenstvem divadelního démonu - Semaforem. Parodie na armádní socialistický kult by byla nemyslytelná bez opory hrdinů kultury. Vedle sebe se tak setkávají nejlepší herečtí i hudební "borci a bojovnice" české kultury. Výčet je ohromující... Zasazení do abstraktní krajiny tak posunuje tuto legraci za hranici ČSR i celé široké socialistické rodiny... ()
Mít to nějaký děj jedná se o skvělou pecku... ()
S přihlédnutím k dobové atmosféře a několika hezkým písničkám. Jinak to můj styl rozhodně nebyl. ()
Pro tenhle film se nehodí komentář a hodnocení ale tak milion úsměvých smajlíků. Protože tak veselý a rozjuchaný film se jen tak nevidí. Velmi pěkná šedesátková záležitost od Semaforu v nejlepších letech , která podle některých nedrží pohromadě ale podle mě funguje dobře. Bavila mě válečná satira stejně jako hudební čísla nebo pohled do zákulisí soukromé televize. Asi jsem tohle na počátek jarních prázdnin k léčení bacila potřeboval. Přidalo mi to veselou nálada. A píseň Babetta o zatoulané dívce mě bude provázet asi ještě dlouho, ten sborový zpěv a úsměvavý projev pana Suchého má velkou sílu. Motýly, kytky a květy mě nikdy nebavily tolik jako tady... A nedávno zesnulý Karel Gott zase zasněně spí, a kdesi v nekonečnu, vysnil si slečnu a od té doby sní jen pro ni. Kam se na tohle hrabe nějaký Srdce nehasnou (:D.) Takhle se mi to líbí.:o Kde je ten míííč.:D❤ ()
Kdyby ten závěr nevyzněl tak nějak do prázdna a já neměl pocit, že je to useknuté tak v půlce, tak bych tomu filmu dal i 100 %. Takhle jenom 90 %, ale tohle je jeden z těch filmů, které mě prostě strhnou, když se na ně divám, a to hlavně svou hudební stránkou. Ta je prostě úchvatná a já jsem nadšený. ()
Související novinky
Zemřel Jiří Menzel
Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)
České lázně ve filmu
Česká města se v průběhu let stala kulisou pro mnoho filmových tvůrců. Zrakům lokačních z českých i zahraničních filmů neunikla ani lázeňská města. A zájem o ně mezi filmaři stále je. Na výlety po… (více)