The Forsyte Saga
Sága rodu Forsytovcov
Scénář:
Kate BrookeHudba:
Geoffrey BurgonHrají:
Damian Lewis, Rupert Graves, Gina McKee, Alistair Petrie, Ben Miles, Wendy Craig, Ann Bell, John Carlisle, Amanda Root, Barbara Flynn, Gillian Kearney (více)Série(2) / Epizody(13)
Obsahy(1)
Píše se rok 1874 a londýnští Forsyti se připravují na malou rodinnou zásnubní slavnost, která je skvělou příležitostí, aby se všichni příslušníci tohoto starého váženého anglického rodu zase jednou setkali. Pravda, příležitostí poněkud pochybnou, neboť Monty Dartie, mladý a nemajetný floutek, není právě mužem, jakého by si starý James Forsyte pro svou dceru Winifred přál - jenže co dělat. Svět se mění a je třeba to respektovat. Ostatně tento ústupek starým dobrým mravům nebude zřejmě posledním. Úctyhodnou rodinou Forsytů mají v nejbližších letech otřásat události, jaké by si ještě před pár lety nikdo neuměl ani představit. Na startovním bloku první z nich je již připraven mladý Jolyon, který hodlá učinit věc dosud naprosto nevídanou: opustit svou ženu i rodinné bohatství a jít za hlasem srdce... Tak začíná nejnovější (desetidílná) britská adaptace slavného románu Johna Galsworthyho, zachycujícího v celé své šíři (tzn. tří románových trilogií) život tří generací rodiny Forsytů - od poklidného údobí vlády královny Viktorie až do dvacátých let minulého století. Hrdinové této rodové kroniky, (která podle autorových slov "balzamuje" život této střední vrstvy) v proměnlivé scenérii svého i okolního světa zvolna stárnou, dospívají, na ulicích se místo kočárů objevují automobily... svět se zkrátka mění a život jde dál. John Galsworthy (1867-1933) bývá někdy označován za posledního velkého vypravěče viktoriánského období, "Forsyti" (první vydání v r. 1922) jsou jeho dílem nejznámějším. V r. 1932 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.) První šestadvacetidílný televizní přepis "Forsytů" z r. 1967 se s mimořádným úspěchem hrál i na naší obrazovce a zůstal dodnes v povědomí řady diváků. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (80)
Anglická záležitost s dobovou atmosférou, noblesou, gentlemanstvím i zkostnatělostí, pomalostí a snobstvím. Popravdě jsem ovšem byl vždy na Soamesově straně, nejen kvuli skvělému Damianu Lewisovi, ale též proto, že narozdíl od Jolyonovy frakce musí skutečně pracovat, aby ti rozervaní salónní teoretici umění mohli žít s představou vlastní nezávislosti. Oproti tomu June je přes vznešenou vizáž studená jak psí čumák a June neukojená kráva (=> prototyp feministky). Další neodolatelnou postavou je ovšem Prosper Profound Michaela Maloneyho, který nádherně prosvětluje právě tu anglickou zakyslost svým bonvivánským způsobem života (vlastně bych to měl napsat k hodnocení druhé série, ale proč to dělit). Jen jednu věc nechápu: při prvním uvedení šel seriál sestříhaný do deseti celších dílů, pak už do třinácti kratších. ()
Atraktivní prostředí 19tého století, britská předloha a zpracování, to vše slibovalo nevšední kultůrní zážitek. A takové lepivé hovénko se z toho nakonec vyklubalo... Celý děj se totiž točí okolo postavy jisté Irene (ztvárněné Ginou McKee, jejíž oblíbenost u mě po shlédnutí tohoto počinu klesla o sto procent). Tato egoistická píča, předchůdkyně dnešních feministek, předběhla svou dobu, protože si partnera vybírá podle jeho kultůrnosti. Jenže o ní akosi nejeví žádný oduševnělý idol zájem, tak nakonec, když už reálně hrozí, že by si musela ušpinit ruce prací, vezme zavděk pravým opakem svých zásad (zásady jsou u takových vždycky na druhém místě..) a tím vlastně celá sága začíná. Vymíní si slib volnosti, následně sama volnost nechce dát. Celý její život je nanicovatý a zbytečný, jak vystřižený z Hausmanna. Jenže myslíte si, že v tom seriálu jde o to nastavit tomuhle farizejství zrcadlo? Abych se přiznal, nevím - vzdal jsem to po šesti dílech, kdy stále více postav v seriálu propadalo Irininému "nekouzlu", kdy bylo stále jasnější, že každý, kdo je proti Irene, není sluníčkový, je chladný a krutý atd. Prostě ideologická sračka jak má být. Jo, jo, miluju, když je někdo zásadový (ale na cizí účet). ()
Hodně slušně natočená sága, kterou zajisté nebylo zrovna jednoduché převést na plátno v takové kvalitě, jako se nakonec podařilo. Nejen pro její rozsah, ale taky pro dlouhé časové období, množství architektonických stylů, řadu různými směry se vyvíjejících se postav, které zachytit na plátno s veškerými jejich emocemi a vývojem a rozdílnými charaktery, je velmi obtížné a tvůrcům tohoto seriálu se to do značné míry podařilo. Za což si bez jakéhokoli zaváhání zaslouží 4*. ()
I když tento seriál nevylidnil ulice jak tomu bylo u jeho staršího předchůdce z roku 1967, tak při prvním vysílání úspěšný rozhodně byl. Tvůrci samozřejmě věděli, že dílo oceněné Nobelovou cenou je pro ně lákavou výzvou pro filmové zpracování. A musím uznat, že se jim to povedlo na jedničku. K vidění jsou zde mistrovské herecké výkony nejen ve všech hlavních rolích v popředí s D. Lewisem a G. McKee, ale i ve vedlejších - což se u prvních Forsytů z roku 1967 tedy rozhodně tvrdit nedá. Dále je zde celkem pěkný výprava, oslňující kostýmy (hlavně dámské), tajuplná instrumentální hudba a výborná kamera. Z krásných záběrů anglického venkova a okolí Robin Hillu se mi tajil dech. Stále se je na co dívat a brilantní jazyk Johna Galsworthy je patrný i ve scénáři, který je napsán přesně podle mého gusta. Vyzdvihnout si zaslouží i dabing, na kterém si dali jeho tvůrci hodně záležet. Po celkovém shlédnutí jsou skutečně patrné jiné dojmy než po shlédnutí exotických telenovel, amerických slátanin a krvelačných krimi... Jediné co bych vytknul jsou špatné masky, některé postavy vůbec nestárly, až to bylo do očí bijící. Nedá mi to, ale musím se zmínit i o rozhlasové realizaci Ságy rodu Forsytů z roku 1999, která je prostě fantastická. Obzvlášť pro ty, kteří mají velkou představivost a fantazii, je podle mě tato rozhlasová dramatizace na 6 CD jako dělaná. Malá ochutnávka úžasných hlasů, které alespoň na mě magicky zapůsobily: Viktor Preiss, František Němec, Daniela Kolářová, Jiří Holý, Stella Zázvorková, Blanka Bohdanová, Vladimír Ráž, Marie Drahokoupilová, Jana Drbohlavová ad. ()
Tento seriál jsem sledovala už jako dítě a vždy se mi velmi líbil. Prožívala jsem příběhy rodiny Forsytů a zvláště jako malá holka jsem si užívala i krásné kostýmy a celé prostředí této bohaté londýnské rodiny. Jen jsem nikdy nepochopila, co všichni viděli na Irene, která byla snad pro každého ztělesněním krásy a mě přišla až příliš bledá a naprosto bez výrazu. ()
Reklama