Sága rodu Forsytů

Dobově věrohodná záležitost, která těží z opravdu hutné předlohy, které by mnoho lidí nemuselo přijít na chuť. Anglický svět velkých předsudků, jen minima citů, chladný svět plný peněz a moci. Nemohu si pomoci, ale maličko tuším, že kniha bude zajímavější a v některých okamžicích méně nudná (a předvídatelná?). (14.02.2007)

Druhé zpracování, zpracování mladší generace, si přímo vynucuje srovnání s knihou i starší verzí ze šedesátých let. Závěr, který se nabízí, není jednoznačný. Velkou předností mladšího zpracování je barva; více vyniknou exteriéry i interiéry i kostýmy. Co se jeví jako výrazná přednost, je současně i jeho slabinou; móda "fotografické" výpravy děl, v nichž tyto technické součásti vlastně také hrají, je ošidná. Ošidná už s ohledem na předcházející ztvárnění. Zatímco ve starší verzi je výtečné ztvárnění nejen konzervativní, ale i liberálnější části rodu (mladší Jolyonové, Irena), v mladší jsou konzervativní Forsythové líčeni až prvoplánově vstřícně; dílu to víc škodí než prospívá. Vztahuje se to i na propracování psychologií hlavních postav; výrazně lepší je vlastně pouze představitel Soamse Lewis. Tyto slabiny nemohou vyvážit ani ostatní klady mladšího zpracování (více modernosti v pohledu na forsytovské kauzy, větší spád děje, dynamičtější uchopení scénáře). Většina spolukomentátorů se nemýlí: nezávisle na tom, že se ulice během vysílání nevyprazdňovaly, vzniklo slušně zpracované dílo s řadou dílčích předností. Opravdu dílčích, bohužel. (22.04.2008)

Anglická záležitost s dobovou atmosférou, noblesou, gentlemanstvím i zkostnatělostí, pomalostí a snobstvím. Popravdě jsem ovšem byl vždy na Soamesově straně, nejen kvuli skvělému Damianu Lewisovi, ale též proto, že narozdíl od Jolyonovy frakce musí skutečně pracovat, aby ti rozervaní salónní teoretici umění mohli žít s představou vlastní nezávislosti. Oproti tomu June je přes vznešenou vizáž studená jak psí čumák a June neukojená kráva (=> prototyp feministky). Další neodolatelnou postavou je ovšem Prosper Profound Michaela Maloneyho, který nádherně prosvětluje právě tu anglickou zakyslost svým bonvivánským způsobem života (vlastně bych to měl napsat k hodnocení druhé série, ale proč to dělit). Jen jednu věc nechápu: při prvním uvedení šel seriál sestříhaný do deseti celších dílů, pak už do třinácti kratších. (22.11.2005)

To co dělá tento seriál skvostný je dokonalý Damian Lewis jako Soames.Úžasný výkon.Ke konci jsou už příběhy zúčastněných zbytečně natáhnuté(prostříhat o jeden díl by neuskodilo) ale pokud má někdo v dnesni záplavě nejrůznějších německých a jihoamerických sr.ček chuť na anglickou konverzačku o několika generacích s výbornými hereckými(!) výkony vřele mu doporučuji toto dílo. (08.05.2005)

Jen mi tu vadilo, že přestože kostýmy, výprava a i herecké výkony byly zvládnuty výborně, ale maskování herců jako sedmdesátiletých dědků nějak zklamalo. Když totiž celý seriál (snad doba padesáti let) každý z nich vypadá stejně, ani jim nezešednou vlasy a stárnutí je rozeznatelné jen vyjímečně, nebo když už jsou opravdu starší o těch padesát let, tak je něco v nepořádku. Soamesova manželka je odporně "dobrá", Jolyon odpornej správňák. Je to zvláštní, ale ze všech postav mi byl sympatickej jen Soames. Všechno ostatní byli lidi, kteří se přetvařujou nebo ze sebe dělají svatý. On si na nic nehrál. Ještě taková drobnost, už v předloze psal Galsworthy, aby byli lidé k Irene milejší a nesoudili ji příliš tvrdě, že by jejich manželství skutečně nikam nevedlo. Asi si sám uvědomoval, že všechny sympatie půjdou k Soamesovi, což se stalo i v seriálu. A teď bych ještě rád viděl i ten starší seriál o Forsytech. (23.01.2006)