Erin Brockovich

A přesně v takových rolích Julii žeru. Sympatická žena se zdravým sebevědomím a trochou drzosti v těle bojuje proti bezpráví páchaném na nevinných lidech. Pohádkový příběh, na kterém je nejkrásnější fakt, že se skutečně stal. Chválím také Newmanovu hudbu a Eckharta, ten chlap je proklatě sexy i se šátkem na hlavě. (08.08.2015)

Pri natáčaní skutočná Erin hrala čašníčku a právnik Ed čašníka. Neviem si predstaviť vačšiu autenticitu než ako keď sa nakrúcania účastnia tí, ktorí boli v realite hlavnými aktérmi. Je to o ochrane životného prostredia a poťažmo ochrane zdravia ľudí, ktorí v zasiahnutej oblasti bývali a ich potomkov. Je to o sile jednotlivca a o tom, čomu by skutočne mal náš právny systém slúžiť. Nechápem nízke hodnotenia, pretože cieľom filmu nebolo zabrániť, či vymazať to čo už sa stalo, ale predovšetkým osvetliť udalosti a predísť podobným tragédiám. Len cynik by mohol hodnotiť za menej ako za 5 hviezd. A, že nemáte radi Juliu Roberts? Ale prosím vás... (10.10.2015)

Abych citoval Ace Venturu: "Není to špatný, ale představoval jsem si to jinak." Aneb prostě jen další film, kterého hodnocení je za to duševno a ne za zábavnost. Julii toho Oskara vážně přeju, jak řekl Sebevědomí v Červeným trpaslíku: "A nikdo si to nezaslouží víc!" a to i s tím ironickým podtónem, kterej tam byl míněn. Ale naprosto chápu, proč ho dostala, ten rok prostě nebylo z čeho vybírat (Rekviem za sen, Kandidáti, Čokoláda a Na mě se můžeš spolehnout). Film mě nijak moc nechytil, Případ pelikán nebo Miluju trable jsou mnohem zábavnější a vlastně o tom samým, až na to, že tady se jedná o DRAMA a podle skutečnosti. A tak tam není humoru ani co by se za nehet vešlo, všecko je furt vážný a prostě mě to nijak nechytilo. Mnohem víc si dokážu užít i kdejaký pitomý akční béčko, než tohle. Julia mi přišla stejná jako ten film, dramatická a vážná až kamsi. Ještěže to nedostalo nejlepší film, protože to by potvrdilo jen, že to dávají kdekomu. Vlastně to je jen další ukázka americkýho snu. (08.07.2006)

Pro mne ohromné zklamání. Naprosto nechápu jak mohla Julia Robertsová dostat Oscara. Jí ztvárněná role" inteligentní matky několika dětí, která měla v životě smůlu" je z kategorie těch nejvděčnějších, až trpaně předvídatelných. Jako by taková role už při psaní scénáře vznikala jako vhodný kandidát na ocenění Akademie. A přitom se nejdená o výkon nijak výrazný, tedy, v kariéře Robertsové ano, ve srovnání s konkurencí však nikoliv. Nechci, aby se zdálo, že ji nemám rád. Jen mě popuzuje, že se Oscary dávají za tak průměrné herecké projevy a, trapně podbízivé filmy (při vší úctě ke skutečnosti, které "je" tento film obrazem) Erinina cesta za sebeuplatněním vede skanzenem těch nejohranějších filmových klišé. Tedy, milé dámy, pokud si chcete zdvihnout sebevědomí, film na odpoledne strávené u žehličky jako stvořený... (13.11.2005)

To, co nám Steven Soderbergh předkládá, je vypointované, rychle nás přetáhne na svou stranu a stejnou vlnu. Někdo něco zvoral, moc dobře věděl, co dělá, ale zřejmě by za to nikdy nezaplatil. Nebýt impulzivní a svérázné Erin, která nosí minisukně a permanentně jí leze podprsenka. Není hloupá, jen jí to mnohokrát na několika frontách nevyšlo, nicméně při hledání další nové práce vsadí tahle matka tří dětí na svou nezlomnou přímočarost a jednou narazí na jisté dokumenty, které.. Jasné, hodně poškozených, velká příležitost, případ dekády malé právní kanceláře. Tahle autentická story sice nabízí poměrně předvídatelné povídání, nicméně Soderbergh rekonstruuje zajímavou kauzu, předkládá zajímavé postavy i investigativní čmuchání, a vše to balí do velmi sympaticko-dramatického balíku, který mě osobně bavil. Julii Roberts jsem Oscara upřímně přál, i když je třeba přiznat, že v „oscarově“ napsané postavě prakticky neměla příliš silné konkurentky (respektive jejich role „nemohly“ být konkurencí). Zato Russell Crowe se ve stejném roce v hlavní kategorii utkal se silnými kolegy v silných hereckých partech (Javier Bardem, Tom Hanks, Ed Harris, Geoffrey Rush). Tak či onak její kompaktní výkon stojí za pozornost a pomáhá téhle soudní pohádce směrem vzhůru. Anglický klasik Albert Finney samozřejmě také oba palce nahoru. 80% (11.12.2010)