Vítězové a poražení

film o sportu? takhle nějak bych si to představoval! zápasy, tréninky, nevěrili by jste, co všechno se děje v šatně o přestávce. večírky, recepce,... . samotný zápasy, to je jeden velkej videoklip. přehlídka herců (C.Diaz je přesvědčivá jako málokdy, Al Pacino - to je jasný) i neherců, kde každý hraje a dělá to svoje a nestará se o nic, než o svoji práci. stejně jako ve fotbale. ale nebyl by to O.Stone, aby zde na něco nepoukazoval. pojal fotbal jako válku. je to taková fotbalová ,,četa". fotbalisti - žádní Einsteini -, hrají za každou cenu (zdraví), pro peníze, slávu. na každou hvězdu dře ,,X" negrů, které nikdo nezná. vše pevně v rukách drží majitelé, kterým jde jen o zisk. má to samozřejmě svoje následky. ale ty nikoho kolem nezajímají. vždyť v tom šíleným tempu jde jen o ty centimetry. ty jsou rozdílem mezi vítězem a poraženým. cestou mezi životem a smrtí. a při posledním míči, kdy na hřišti vydává zvuk úplně všechno, střih nás nenechá v klidu a já mám ve tváři výraz, jako bych celej život nedělal kromě americkýho fotbalu nic jinýho. hlavně musím hrát jako chlap. vždyť jde o centimetry! (02.07.2006)

Aranžováním scén zápasů evokuje Stone energii, vůli, živelnost, testosteron a primitivní sílu tlačící míč tím i oním směrem - primární chaos i z něj povstávající řád. Rychle stříhá, a to i mezi dosti vzdálenými místy, zvuk přichází z obrazu i mimo něj, hudba chvílemi přehlušuje dění a chvílemi zase ne, mísí se poznámky komentátorů, diváků, řev trenérů, hráčů - sled promluv není dialog. Vytváří proud, který má zpočátku moc diváka strhnout +++++ Má tu moc strhávat ale jen chvíli, než si divák zvykne. Ne však nad těmi, kteří neradi ztrácí kontrolu (fauxthum měl pravdu - jsem control freak). Poskakování na parketu při dunivé hudbě či afrických tamtamech, nekontrolovatelného nadšení mas (jež jsou opravdu hloupé), kolektivní extatické zážitky - kdo při tomto trpí, budou trpět i teď. Já jsem jen divák/člověk, jehož výše zmíněné plní nedůvěrou - nechci se takto nechat strhnout a příliš mi ta snaha zahltit mě vjemy neimponovala. +++++ V druhém plánu nás film zavádí do zákulisí a vytváří širší obraz - primitvní sílu probouzí zázraky moderní medicíny fungující za hranicemi etiky, úspěch korumpuje hráče, majitelé se lísají ke sponzorům, diváci nemají paměť a žijí jen přítomným okamžikem, diváku dochází, že prvotní a primitivní jedno jsou. Dojde i na drogy, kurvičky a kazící peníze - však znáte Stonea. +++++ Smíšením s upřímně znějícími motivačními řečičkami, takovými, jak je známe z filmů, jež sport bez pochybování oslavují, vzniká docela ironický film - ironii pak dodává korunu ke klasickému win závěru přilepený dovětek. Odpouštím tedy Stoneovi z mého pohledu zbytečně dlouhou stopáž i fakt, že ony problematické aspekty vrcholového sportu stejně všichni znají, jen je dosud neviděli v jednom filmu. Ozdoby filmu, jenž by bez nich byl jen lépe řemeslně zvládnutou poctou fotbálistům. Což je nakonec stejně. Kurňa, vždyť ti chudáci riskují zdraví! (16.10.2014)

Narozdíl odvětšiny lidí tady asi americkému fotbalu aspoň trochu rozumím, dokonce bych řekla, že mu rozumím ještě o něco víc, než jeho evropské obdobě (soccer, jak by řekli Amíci, pro nás prostě fotbal). Zpočátku mi tedy, narozdíl od ostatních, vadily rychlé záběry s kamerou bez stativu, protože jsem nemohla "sledovat hru" tak, jak ji znám z televize, no po chvíli jsem si zvykla. Myslím, že můžu bez obav tvrdit, že se jedná o ten nejlepší film z prostředí fotbalu, už jenom proto, že nic není černobílý; ani jeden z hlavních hrdinů, ať už v podání Jamieho Foxxe nebo Al Pacina rozhodně není typicky kladnou postavou. Navíc film ani nesleduje hru jako takovou, ale spíš to, co se odehrává v jejím pozadí. A od neidealistického režiséra, jakým je Stone nemůžeme čekat, že z celého týmu udělá svatoušky, právě naopak (moc se mi líbila role Jamese Woodse a to jak zamlčoval zranění hráčů). Prostě, co se mě týče, jeden z těch nejlepších sportovních filmů, ne-li úplně ten nejlepší... P.S. Quaidovi role stárnoucích sportovců neskutečně seknou ;-) Dodatek 25. března 2008 Jeden z mála filmů, které u mě v průběhu let zůstávají na špici. Když jsem ho viděla poprvé, nezajímal mě nějaký Oliver Stone, Al Pacino, Dennis Quaid nebo James Woods; dnes se všichni z výše jmenovaných řadí k mým nejoblíbenějším filmovým tvůrcům / hercům. Any Given Sunday je v každým okamžiku nabouchanej film, rozhodně žádná rozvleklá nuda pro intelektuály, a přitom (což je až neuvěřitelný) nepostrádá nějaký vnitřní smysl a inteligenci. Už jen kvůli tomu si ho kdykoliv ráda pustím znovu a už se nemůžu dočkat, až si v Anglii seženu jeho dvoudiskovou edici. (27.01.2007)

O americkém fotbalu sice nevím vůbec nic, ale tenhle film mě fakt dostal. Nechápu, jak se Stoneovi podařilo nacpat do jednoho filmu tak kvalitní herce. Scénář je také skvělý, i když se nejedná o americký fotbal jako takový, ale spíš o prohnilostv pozadí. A scény hry samotné patří mezi jedny z nejlepších akčních scén, co sem kdy viděl. (21.09.2002)

Nepomôžem si, no celkovo ma nebaví pozerať sa na vypchatých amíkov ako si skáču po hlavách, váľajú sa po zemi a trieskajú sa navzájom kvôli nejakej lopte. Americký futbal pre mňa nie je adrenalín, preto ani z tohto športového filmu nie som na vetvy. Čo možno chváliť, tak skutočne réžiu, scenár, po tejto stránke bol film výborne zvládnutý. Americké klišé sa k takémuto typu filmu síce hodí, ide o prezentáciu, vrcholné výkony, predovšetkým o show... no mne takéto reči žalúdok netrávi, preto priemerné hodnotenie. (11.04.2008)