Vítězové a poražení

Špička mezi filmy ze sportovního prostředí, dvouapůlhodinový videoklip s dějem, přehlídka skvěle napsaných a bez výjimky skvěle zahraných postav. Tím vším si mě Vítězové a poražení získali. Ačkoliv mám raději klasické rugby (které, jak prohlásil John Cleese, "je americkému 'fotbalu' dost podobné, ale nejsou v něm pauzy na odpočinek každých dvacet vteřin a týmy v něm nenosí kompletní kevlarová brnění jako banda srabů"), film mě pohltil prakticky od úvodního detailu na míč. Dál už jsem si jen užíval. Trenérskou reinkarnaci Al Pacina, Foxxova frajírka, Quaidova zraněného "veterána", Woodsova lékaře zatajujícího zranění, Cameron Diaz v první roli, kterou jsem jí doopravdy věřil... Lidé, kteří pro film vybírali hudbu, odvedli stoprocentně poctivou práci, stejně tak i Oliver Stone, scénáristé i kameraman(i). Kdybych měl vybrat nejlepší scénu, byl by to nejspíše dialog Pacino+Foxx prokládaný útržky závodů a veslování z Ben Hura. Při závěru finálové zápasové scény jsem napružený v křesle skoro nedýchal. Jak to jenom ti filmaři dělají. (05.07.2011)

Oliver Stone a Al Pacino, to je kombinace, ze které nemůže vzniknout nic průměrného, prostě nemůže. Film je tak velmi nadupaný, "rychle" nastřihaný, nabitý akcí i slovy a člověk nemusí být nijak zvlášť zasvěcen do alchymie kolem tohoto sportu, aby ho film o něm bavil. Takže jen maličkost mi chyběla k pětihvězdičkovému hodnocení, vlastně přebývala - ta závěrečná Al Pacinova řeč, slyšela jsem frázi za frází a říkala jsem si v duchu, ať už s tím, proboha, skončí. (02.08.2005)

Wow, málokdo dokáže nacpat do jednoho filmu špičkovou sportovní show včetně skvěle sestříhaných zápasů a neméně skvělé muziky, rozjet mistrovské drama o mistrech, o těch druhých a o těch kdo stojí za nimi, a ještě nabořit obraz ikon americké sportovní veřejnosti ještě víc než to udělal Poslední Skaut (a že ten se s tím moc nemazal). Další z těch snímků, o kterých se říká, že jsou skoro tři hodiny krátké aneb Guliver Stone to opět dokázal. Ode mě 80%. (02.06.2006)

Provokatér Oliver Stone tentokrát nahlíží do zákulisí amerického fotbalu (který mi nic neříká, ostatně jako většině Evropanům). Bohužel tady mu to vyšlo napůl. Film má výtečné herecké výkony (Pacino s Foxxem vedou) a skvěle nasnímanou akci z fotbalového hřiště, problém je v tom, že to ve výsledku není tak provokativní jako třeba u Takových normálních zabijáků. Nehledě na to, že stopáž je zbytečně dlouhá a Pacinových proslovů k hráčům více než je zdrávo (jinak nic proti nim). 7/10 (29.03.2010)

Abych tenhle film viděl v místním letňáku, museli můj táta (kvůli mně) a jeden zdejší fanoušek Olivera Stonea zaplatit lístky štamgastům z přilehlý hospody, protože "dokud tady nebude dvacet fyzickejch osob, tak vám ten film fakt nemůžem pustit, kluci," tvrdil promítač opravdu "nešťastně". Chlapi šli po dvaceti minutách znechuceně zpátky na pivo a promítač se za náma tři hodiny vztekal. Nebyla to nakonec taková pecka, v jakou jsme doufali, ale ten pocit vítězství v nás zůstal ještě docela dlouho. (15.11.2006)