Vítězové a poražení

Představte si, že máte mládí za sebou a dejme tomu ve dvaceti jste pochopili, že z Vás už žádný sportovec nebude, což Vás mrzí, protože jste na to třeba i měli, ale vykašlali jste se na to. Vítězové a poražení je film, dejme tomu, takový, že Vás na necelé tři hodiny uzemní, a ukáže, co by Vás mohlo potkat, kdyby jste se slavným skutečně stali. Dřina, píle, dřina, dřina, a taky problémy, které k tomu, že jste slavní beze sporu patří. Oliver Stone podle mě natočil film, který předběhl nepatrně dobu. Když sleduju, jak dneska v televizi o přestávkách vysílají reklamy na Nike, zobrazující fotbal v nové dimenzi, z pohledu hráče, tak se po tomhle musím smát. Jestli tohle je originální, tak na čem si Vítězové a poražení stojí? Každopádně to bych přeháněl. Reklama je to parádní, ale Vítězové a poražení rozhodně o chlup lepší. Ukázali mi jak to ve světě šoubyznysu a slávy vypadá a já pochopil, že stačí nahlédnout, ale být součástí je jen pro odvážnější povahy než jsem já. (12.11.2008)

Dynamické, skvěle sestříhané, vhodně ohudebněné (přestože to nebyl zrovna můj styl), sálající nadšením pro sport. Americký fotbal jsem nikdy nesledoval a ani po zhlédnutí Any Given Sunday se nic nemění, ale Stone mě plně dostal do hry, a to i přesto, že pravidla pořád úplně nechápu (jestli teda jde o něco jiného než jen nechat do sebe narazit pár goril, hodit míč co nejdál na sprintera, který sebou pleskne s míčem na vyznačené místo :-) ). Herecky je to taky dobře obsazené, hlavně Pacino na sebe strhává pozornost a vy mu jeho roli věříte. Konec nebyl nijak překvapivý, ale neurazil a já celkově hodnotím slušnými 4*. (26.07.2011)

O. Stoneovi se podařil vskutku husarský kousek. Natočit strhující snímek z prostředí sportu, který na obrazovkách nevyhledávám a (po)nechává mě zcela chladným. To samo o sobě není zase tak málo. Nastupující mládí versus pomalu končící? stáří. Tenhle snímek dovolil nám obyčejným divákům nakouknout do zákulisí sportu number one v USA a ukázal jednu velkou pravdu. V současné době špičkový trenér (ať už jde o jakýkoliv sport) musí být v prvé řadě dobrý psycholog. Každý tým je složen z různých druhů (typů) hráčů (lidí), ať už jde o věkové rozdíly, rozdílné národnosti, mentality, sociální původy...) a ukočírovat tuhle bandu, aby tahala za jeden provaz, dýchala za tým a žila pro vítězství je kumšt a pouze Ti největší (nejodolnější) toto dokážou. A pouze Ti největší z nich (přestože sport je čím dál tím větší byznys, což Stone ZCELA jasně ukazuje) pamatují na skutečnost, že je to pořád „pouze“ sport, každý začínal na nějakém tom plácku před domem a ten klukovský zápal, nadšení pro věc a fair play, by tam stále mělo zůstat. Vítězové a poražení to je především Al Pacino ve vrcholné formě, jako trenér žraloků z Miami Tony DAmato, pro kterého je tento sport vším (jeho ženou, dítětem...) pozor neplést si s hračkou!, je to celý jeho život (kterému i dost obětoval), J. Foxx v roli nastupujícího (nedočkavého, dravého mládí) quaterbacka W. Beamena, D. Quaid coby J. Rooney (pomalu se s kariérou loučící kapitán), pěkná a (překvapivě) dobře hrající mrška C. Diaz (coby nová majitelka klubu Ch. Pagniacci), to vše umně kočírující, v úžasném tempu (téměř po celou dobu nepolevující, nenudící) režie O. Stonea, k čemuž mu zdatně dopomáhá i notně povedený hudební doprovod. A musím konstatovat jedno. Byť dávám ve většině případů přednost komornímu vyznění a tahle megalomanská testosteronová podívaná má ke komornosti asi tak blízko, jako pořádně prorostlej bůček ke zdravé výživě, musím (si) přiznat jedno. Tohle Stoneovo podání, včetně Al Pacinova závěrečného proslovu v kabině (kdy v 99% ostatních případů bych ho nemilosrdně rozcupoval přívlastky jako patetické, kýčovité..) na mě platilo. Je tam totiž cítit to nejdůležitější: zápal pro věc, nadhled a ano, i ironie a sarkasmus. Je to prostě „nad věcí“. I love this film a troufám si tvrdit i každý, kdo někdy dělal pořádně jakýkoliv sport (dost mu obětoval a rád) a nemuselo to být nutně na té nejvyšší (vrcholové) úrovni. P.s. když jsem viděl odcházet Al Pacina z tiskovky se zapáleným doutníkem a úsměvem od ucha k uchu, vzpomněl jsem si na motto z jiného snímku, kde dotyčný hrál podstatnou roli. ANO, „The world is yours“.... p.p.s. o kvalitách tohoto snímku dostatečně svědčí fakt, že při závěrečných titulcích (při pohledu na vaše hodinky) nechcete věřit, že čas ukrojil 150 (resp.156min), to vše bez jediného zívnutí! (To uživ. Phobia) ok, ten patetismus tam trochu (v pár momentech) cítit je, ale pouze maličko :-) 90,9% (05.12.2011)

O americkém fotbalu sice nevím vůbec nic, ale tenhle film mě fakt dostal. Nechápu, jak se Stoneovi podařilo nacpat do jednoho filmu tak kvalitní herce. Scénář je také skvělý, i když se nejedná o americký fotbal jako takový, ale spíš o prohnilostv pozadí. A scény hry samotné patří mezi jedny z nejlepších akčních scén, co sem kdy viděl. (21.09.2002)

Oliver Stone a Al Pacino, to je kombinace, ze které nemůže vzniknout nic průměrného, prostě nemůže. Film je tak velmi nadupaný, "rychle" nastřihaný, nabitý akcí i slovy a člověk nemusí být nijak zvlášť zasvěcen do alchymie kolem tohoto sportu, aby ho film o něm bavil. Takže jen maličkost mi chyběla k pětihvězdičkovému hodnocení, vlastně přebývala - ta závěrečná Al Pacinova řeč, slyšela jsem frázi za frází a říkala jsem si v duchu, ať už s tím, proboha, skončí. (02.08.2005)