Narozen 4. července

Silný príbeh a typická réžia Olivera Stonea, vrátane jeho charakteristických záberov, ktoré môžme nájsť takmer v každom jeho filme. Musím priznať, že prvá polovica sa mi páčila o čosi viac ako druhá. Skvelá atmosféra a postupné rúcanie ideálov a presvedčenia chudáka Rona Kovice ma doslova pripútali na stoličku, neskôr to však upadlo do dramatického stereotypu a snímok po tejto stránke stratil trochu dych. Koniec so sebou priniesol trochu emócií a pekné prepojenie so začiatkom. Ja som spokojný, Oliver Stone nikdy nesklame. 80/100 (10.07.2015)

Toma Cruise nemám ráda, ale tady je ještě mladý a tak mi nevadil. Ale i přesto, že zahrál svou roli opravdu skvěle, tak mě ničím nedojal a vůbec sem s nim necítila. Děj byl zbytečně natahovaný a proto mě to místama nudilo. Ale myšlenka je dobrá, jen mi někdy přišlo, to nadávání a stěžování už otravný a jiný záběry zas tak psychopatický, že mi to lezlo na nervy. Ale za celkovej dojem budu ještě hodná. (01.03.2009)

Jakživ by mne nenapadlo, že nějaký film bude nejvíc znepokojující svým happy endem. Narozen 4. července takový má. Těžko si představit jízlivější zakončení příběhu „zrazeného“ válečného hrdiny – Stoneovou perspektivou nakonec pouze další oběti obrovského mlýnku na maso. Celkem by mě zajímalo, zda-li s takovou pointou souhlasil samotný Ron Kovic, hlavní hrdina filmu, autor knihy a spoluautor scénáře. Film mapuje jeho životní cestu od mladické naivity, touhy být nejlepší a dělat vše pro svou vlast, přes válečné zranění, které jej upoutá na lůžko a zprvu přiměje opovrhovat všemi „nevděčnými“ kritiky války ve Vietnamu, až k závěrečnému procitnutí, uvědomění si, co mu služba vlasti dala a co vzala a přidání se k zástupu tvrdou silou potlačovaných demonstrantů. Stone kritizuje Spojené státy způsobem drsným a nevybíravým, nicméně ne vulgárním. Jenom občas příliš tlačí na pilu, například v patetické scéně s mlácenými demonstranty, jinak si vystačí s méně podbízivými prostředky. Stačí záběr na pomočenou a pozvracenou podlahu, následný švenk na ochrnutého a bezmocného Kovice, který v tom sajrajtu málem leží, a zbytek už si každý domyslí. Jedním z důležitých motivů jsou hamburgery s „děravým“ masem uvnitř: lákavý zevnějšek a uvnitř něco, co jsme nečekali: velká prázdná díra a s tím související lež, přetvářka a vlastně i jakási lhostejnost a smířenost, protože tyhle burgry jdou dobře na odbyt. Samotné poselství bylo pro Stonea tentokrát bohužel důležitější než způsob, jakým nám jej sděluje. Režie není nikterak světoborná, neklidná kamera Roberta Richardsona mi šla místy vyloženě na nervy a hudba Johna Williamse zůstala ostudně nevyužita (že by pro přílišnou „američnost“?). Není zde žádná velká, do paměti se vrývající, scéna, Tom Cruise ostatně není žádný velký herec, 150 minut je proto příliš. 75% Zajímavé komentáře: Niktorius, wipeout, Bobek15 (17.01.2008)

FANTASTICKÝ bylo na tomle filmu úplně všechno: Stone, Cruise, příběh a, i když je to trochu mimo, pro mě i letošní 4. červenec. Ale bohužel slovo "fantastický" se nedá aplikovat na osud Rona Kovice. Co ten chlap ve svým životě musel zkusit je otřesný. A díky fantastické práci již zmíněných hlavních aktérů mě jeho příběh tak vzal, že jsem až do rána chodil po bytě a těšil se z toho, že mám funkční nohy. (04.01.2010)

„Lidi říkaj, že to byl Vietnam, co tudle zemi srazilo na kolena. Ale tomu já sem nikdy nevěřil. Byla na tom mizerně už předtím. Vietnam byl jenom ten poslední hřebík do rakve. Neměli sme nic, co bysme jim dali sebou, dyž sme je tam posílali. Dybysme je poslali bez pušek, nebylo by to nakonec vo moc horší. Takhle se nedá jít do války. Do války se nedá jít bez Boha. Nevím, jak to může dopadnout, až bude ta příští. To vážně nevím...Vlast, kerou měli, byla úplně v háji. A je dodneška..“ (otec Llewelyna Mosse). Pár řádků z knihy někdy řekne víc, než film, co trvá přes dvě hodiny. Dojímá decentní John Williams, ale je vždycky špatné, když se režisér Stone nechá zastínit Stonem, co křičí do světa své politické názory. Dobře víme, že jsou situace, kdy se ti dva spolu umí krásně doplňovat.. (22.05.2019)