Alexander Veliký

Alexander má asi jen jednu výhodu a tou je jeho samotné zaměření. Snímek se chytře soustředí jen na hlavní postavu, jímž není veliký hrdina, ale obyčejný člověk s city, komplexy a problémy. Dočkáme se úžasného vykreslení mezilidských vztahů, duševního růstu postav a dobových životních postojů. Vykreslení doby je tu "až" na druhém místě, ale i tak je mu věnován dostatek prostoru, neboť bez toho by to samozřejmě nešlo. Z čeho jsem měl největší radost je vcelku uvěřitelné chování hlavní postavy a z něj pečlivě vykreslené reakce okolí. Jednotlivé části jsou do sebe pečlivě zaklíněné a jsou si vzájemně oporou, neruší se vzájemně. Ale potřeboval Oliver Stone opravdu k vykreslení tohoto příběhu takové množství prostoru? Určitě ne, důkazem jsou nám nevyužité scény sloužící jen k zcela zbytečnému předkládání faktů, které by rozumnější divák dokázal vyčíst z příběhu samotného. druhým faktem je šílený nedostatek vlastní invence. Oliver Stone si bohatě vypůjčuje nejen scény a filmařské postupy, ale málem i dějové linie z jiných filmů. Nebudu daleko od pravdy, když zmíním třeba jistou podobnost s Formanovým Amadeem nebo Jacksonovým Pánem prstenů. Na druhou stranu příjemně překvapí herecké výkony ať je to třeba přesvědčivá Angelina Jolie, Colin Farrell nebo přinejmenším nečekaně obsazený Val Kilmer. Nejsem z výsledku zklamán, ale bohužel ani příjemně překvapen. (28.10.2007)

Podle mnoha ohlasů a recenzí měl být "Alexander Veliký" hodně špatný film a já velice zvažoval, jestli na něj vůbec jít...Po Fishkiho doporučení (tímto díky) jsem se do kina přece jen vypravil a v žádném případě nelituju! Protože "Alexander" je opravdu strhující film, jehož tři hodiny vám uběhnou jako voda...A může za to především Oliver Stone, neboť jeho vize Alexandra Velikého má silný náboj a po filmařské stránce se jí nedá prakticky nic vytknout. Stone z Alexandra udělal v podstatě obyčejného člověka, stravovaného vztahem k vlastní matce a otci, mladíka ochotného jít za svými sny a ideály až na konec světa. Člověka přesto nesmírně zranitelného, hledajícího smysl života a především lásku, člověka někdy prchlivého, zbrklého a pochybovačného...Přes tohle všechno Stone v žádném případě nedegraduje Alexandrův mýtus...A je pravda, že ztvárnit takhle nejdnoznačnou postavu nebyl lehký úkol, naštěstí Colin Farrell se ho ujal přímo bravurně. Podařilo se mu z polobožského hrdiny udělat velice neobyčejnou, ale přesto pořád lidskou bytost a já mu věřím každý pohled a každé gesto. Ve Stoneově snímku mělo na formování Alexandra veliký vliv dětství a není se co divit - na jedné straně výchova v duchu jednoty těla a mysli, postavení budoucího panovníka - na té druhé zničující vztah Filipa a Olympiady, který zákonitě vyústil v boj o syna, jeho duši a nepřímo budoucnost Makedonie a skoro celého "známého" světa. V mladickém věku se taktéž zrodil Alexandrův asi nejpevnější cit - láska k Hefaistionovi (ve výborném podání Jareda Leta), věrnému druhovi až do hořkého konce. Kontroverze, která se filmu díky vztahu Alexandr - Hefaistion dostala, je však podle mě naprosto zcestná - vždyť v určitých dobách antiky byl za nejčistší cit považován právě vztah mezi dvěma muži...Stoneův film nestojí na velkolepých bitevních scénách, i když i těch se samozřejmě dočkáme, je to spíš komorní pohled do nitra velkého muže a je vyprávěný takovým způsobem, že nemůže nudit. Osobně mě velice potěšila scéna, v níž tehdy malý Alexandr zkrotí Bukefala a dokáže tak, že v něm "něco" je...Ovšem největším Stoneovým trumfem je stejně herecké obsazení. O Farrellovi a Letovi jsem už psal, musím ale vyzdvihnout i Vala Kilmera v roli Filipa. Jeho podání krále, v němž se snoubí čest, statečnost a láska k synovi, na druhou stranu schopnost bez milosti zlikvidovat všechny, kdo by jej mohli ohrozit (včetně vlastního potomka) je velice silnou kombinací. Nejvýraznější postavou ovšem je a při vzpomínce na tenhle film vždy bude Olympias, Alexandrova matka - přímo skvostně zahraná Angelinou Jolie. To ona byla Alexandrovou femme fatale, ženou, kterou nikdy nedokázal úplně odvrhnout. Ženou, jež byla schopna pro syna obětovat cokoliv a kohokoliv... "Alexander Veliký" asi nikdy nebude patřit k hrstce vybraných historických klasik. Na jednu stranu je to škoda, z druhého úhlu pohledu vím, že své diváky, kteří jeho kvality ocení, si najde. A věřím, že s léty jich bude jen přibývat. (29.10.2007)

V mojich očiach má Alexander dva veľké klady. Je relatívne historicky presný a má jednu výborne zahranú postavu, ktorou je Olympia Angeliny Jolie, musíte však pominúť ten desný rušivý rruuusskyj prryyyyzvuk. Najväčším problémom Šaňa z Macedónska je to, že nevie čím chce byť, či sondou do Alexandrovho osobného života, suchým dejepisným veľkofilmom, alebo starovekou rezanicou. Pokiaľ by Stone natočil tento príbeh s dôrazom na niektorú z týchto zložiek, asi by hodnotením vyznel lepšie. Takto sa striedajú pasáže bitka, zaľúbené pohľady Hefaistiona (Jared Leto vyzerá pri správnom osvetlení, maske a uhle kamery ako zarastená a zjazvená Avril Lavigne), hádky s matkou a Ptolemaiove preslovy. Akčné sekvencie sú fajn (tomuto filmu vďačím za to, že mi umožnil vidieť využitie kosy na kolesách bojových vozov - to som chcel vedieť už od vtedy ako som prečítal Waltariho Sinuheta), skutočne to museli byť neprehľadné bitky ale načo kua tie červené filtre ? Výprava je úžasná, hlavne s Babylonom sa vyhrali (i keď po tom čo tam spravili Amíci to už tak nikdy vyzerať nebude :-) ) Alexander je o niečo málo lepší než Trója a určite najhorší film Olivera Stonea. P.S. Všetci čo ste kritizovali Hera za komunistický podtext - mám dojem, že Alexandrove preslovy o "oslobodzovaní barbarov, lepšom svete a otroctve" silne pripomínajú prejavy G.W. "Chimpie" Busha. (17.01.2005)

Možno Stoneova vízia historického veľkofilmu nedosahuje po atraktívnej stránke toľko, čo Scottova, Petersenova a iných, no svojim vecným obsahom ich jednoznačne prevyšuje. Práve možno to je to, čo ma na filme, samozrejme až po hereckom koncerte, tak zaujalo. Len na jemnom náčrte silného príbehu sú dopodrobna popísané historické (a je mi ukradnuté, či pravdivé alebo nie) fakty života tohto velikána. Až na niektoré prehnané vstupy Hopkinsových komentárov a trošku naťahovania sa s minutážou, hlavne k záveru, bol tento učebnicovo-popcornový prierez životom Alexandra veľmi zaujímavým spestrením bájnych filmov. 80%. (17.07.2007)

Ultimátní sestřih z roku 2013 uvedený ve Varech režisérem: Nesporně sevřenější a s jasnějším tvůrčím záměrem i rešící většinu problémů původních verzí. Problém je, že to dalo vzniknout celé řadě nových problémů. A nepotěší ani částečné opuštění od výrazně symbolické linie originálu. Paradoxně tak je vysněná (údajně) finální podoba Stoneova opusu magnum tou nejméně zajímavou ze čtyřech dostupných verzí. Kinoverze 2004: Plné nevytěženého potenciálu? Záleží co jste čekali. Alexander není filmem pro všechny. Buď ho milujete i přes jeho nesporné zápory nebo ho právě pro ně zatratíte. A ani jednomu se nelze příliš divit. Jako "tak trochu jiný" historický film to nemá chybu. Alexander si z vaší strany sice vyžádá jisté vstřícné kroky i nemalou dávku trpělivosti a chtění proniknout pod jeho zdánlivě nezajímavou slupku. Zato se však odvděčí netradičním zážitkem plným podobenství, symbolů a naznačených věcí. Co se povedlo náramně je psychologie postav. Snad v žádném historickém spektáklu si tvůrci nedali tolik práce s charakterizací nejednoznačných postav. Nepotěší Stoneovo přehlížení Alexandrových kontroverzních kroků typu vyhlazení některých měst. Do celkového realistického rámce to moc nezapadá. Škoda také nevhodně použitého a špatně zkomponovaného Vangelisova partu. Nečekejte klasický efektní velkofilm, to zde opravdu není. Je tu ovšem spousta jiných věcí k objevování. (14.01.2005)