The Defenders

Po stovkách slabomyslných filmů či seriálů z primitivního superhrdinského vesmíru, které jsou založeny na neustálé recyklaci dané látky, jsem se naivně domníval, že už mě kreativci z Marvelu nemohou ničím překvapit. Jenže Defenders bortí všechny myslitelné hranice scénáristické hlouposti a přichází se zločinem proti logice v podobě syntézy čtyř odpadových seriálů (Daredevil, Jessica Jones, Luke Cage a Iron Fist). Netuším, co si studio od tohoto kocourkovského kroku slibovalo, ale každému přece muselo být již předem jasné, že se žebříčky nejhorších seriálů všech dob otřesou v základech. U předchozích marvelovských výplachů jsem se neustále pochechtával nad všudypřítomnou prostoduchostí, díky čemuž jsem se během projekce ani příliš nenudil. Jenže u absolutně brakovitých Defenders už se divák nemůže chytit jediného stébla a musí tak podstoupit nefalšovanou sedmihodinovou torturu. (19.08.2017)

Moje očekávání nebyla nijak velká, takže převládá spokojenost. Ono je jasné, že když se spojí tolik hrdinů dohromady, bude děj trochu roztříštěnější, aby mohlo být všem věnováno zhruba stejně prostoru. A jelikož už dávno nejsem v pubertě a nejsem ani chlap, nepotřebuju ke štěstí jen samou akci. Kecací scény mi nevadily, a akci jsem si aspoň pořádně užila, aniž bych se jí přejedla. Ale určitě bych uvítala víc epizod. 1. série - 80% (21.08.2017)

Seriálová událost několika let je konečně tady a hned na úvod jasně říkám, že takhle jsem si to přesně představoval. Každý ze 4 předcházejících seriálů jsou jinak laděné, mají jiné showrunnery a obecně muselo být megatěžké vymyslet nějaký příběh ke spojení absolutně nesourodých hrdinů, kteří radši věci řeší sami a po svém. A taky je dobře vidět, že adaptace komiksu na hrané médium, stejně jako u Avengers a Justice League vždycky zpočátku trošku skřípe a je tak trochu vychtěné. Jenže když se poprvé střetne Danny s Lukem a vzejde z toho první konflikt, dostalo mě to absolutní katarze, ve které jsem si užíval naprosto každou sekundu seriálu a všechny díly se mi zdály setsakra krátké. Když se spojili všichni 4, šel jsem do kolen. Lví podíl na tom samozřejmě má i tajemná Alexandra, alias nestárnoucí madam Sigourney Weaver, které je sice leccos vyčítáno, ale dle mého byla naprosto ohromující, narozdíl od zbývajících členů záporné strany (možná krom Gao a jedné staré známé), kteří mě extra nebavili a snad už se znovu nevrátí. Co se týče akční stránky, tak je na dobré úrovni, ovšem choreografické libůstky z druhého Daredevila tady nejsou ani náhodou a velká akční sekvence 4v4 v předposledním díle mi přišla nesmírně chaotická a nepřehledná. Trošku to ovšem zvedá hudba, jelikož ten hip hop, který v jistém momentu střídá líbivou dramatickou hudbu na mě k mému překvapení fungoval a docela jsem si to i užíval. Celkově tedy jsem až na poslední dva díly, které trošku zkazily tempo Defenders velice užíval, cca v půlce jsem se vyloženě tetelil blahem a jel jeden díl za druhým. Příběh se opět posunul zajímavým směrem a už se zas těším na jednotlivé příběhy. Snad se ale za pár opět spojí v týmovce. Nejlepší momenty : 1)první setkání těch dvou, 2) team-up, 3) konečně pohromadě (23.08.2017)

Tak se nám to hezky spojilo. No, hezky... to je asi moc silné slovo. Docela dost jsem zapomněl, co se ve všech předchozích seriálech přesně stalo a člověk se musel hodně rozpomínat, aby se chytl (a těch vedlejších postav tam taky bylo někdy až moc - navíc tam kolikrát neměly vůbec žádnej význam...). A teď přišel ten moment, kdy se všichni spojí proti Ruce... a oni se opravdu spojí... a jsou spojení... a to je v podstatě všechno. Jo, bojují spolu proti společnýmu nepříteli, ale ta ostatní výplň mezi tím je taková nemastná neslaná. Takže příběhově nic moc. Většina bojů se soustředí na ninja kung-fu a použití těla jako zbraně a v podstatě vůbec se tam nestřílí. Logika jde někdy dost šejdrem. Chyběl mi tam Punisher. Myslím, že jednotlivým hrdinům sedí vlastní seriály víc, než tahle týmovka... (16.12.2018)

Hlavní příběhová linka slabá jak špatně vylouhovanej čaj, ale linky jednotlivých postav se docela daj a u některých najdeme i super momenty. Když se jednotliví a pak i všichni Defendeři konečně potkaj, tak to stojí za to jak v rámci akce, tak vzájemných interakcí, nicméně platí, že Luke a Jessica jsou tam jen tak, aby se neřeklo, a The Defenders tak slouží spíš jako pokračování Daredevila a Iron Fista, s jejichž původníma příběhama dál pracuje, rozvíjí je, dovysvětluje a některý linky i uzavírá. Ale až na tu jedinou hlavní slabinu banálního příběhu to rozhodně nenudí, protože jak supehrdinové, tak jejich poskoci jsou tu fajn a Black Sky je prostě... ach! (03.09.2017)