Prežil som svoju smrť
I Survived Certain Death
Režie:
Vojtěch JasnýScénář:
Milan JarišKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
František Peterka, Jiří Sovák, Václav Lohniský, Martin Ťapák, Paul Berndt, Hans-Joachim Hegewald, Fred Delmare, Fred Düren, Wojciech Siemion, Rudolf Asmus (více)Obsahy(1)
S novým transportem přijede do koncentračního tábora i nadějný český boxer Tonda Majer. Nedávno totiž v potyčce na ulici složil k zemi muže, ze kterého se vyklubal příslušník gestapa. Tonda hned na začátku pozná, že před esesáckými dozorci nesmí dát najevo slabost. Je přidělen do pracovní čety. Díky své fyzické kondici přežije jako jediný z celé skupiny. To však není ani zdaleka konec jeho útrap. Tonda se totiž pokusí předat ukradené porce chleba ruským vězňům. Když jej při tom dozorce přistihne, čeká Tondu zkouška smrti: nošení těžkých kamenů z nedalekého lomu na vlastních bedrech… (Česká televize)
(více)Recenze (103)
Snímek přináší nečernobílé pohledy (jen si poslechněme, že se tu otevřeně mluví o kolaboraci některých vězňů, bordelech pro část z nich - těmi bývali většinou kriminálníci, jak tu vypadají kápa a blokoví) na svět nacistických represivních zařízení, postava boxera spíše funguje jako extrakt různých příběhů, které se zde udály a mohly udát. Řekl bych, že toto je snímek, který by se spolu s Boxerem a smrtí (ten je koncipován jinak, jako gradující, Jasný pracuje s všednodenností koncentráku) měl nejvíce zamlouval těm, kteří nějakým prošli. Vím dobře, jak někteří mají výhrady ke způsobu zpracování Daleké cesty a i Lustigově optice (tím pádem i Transportu z ráje). ()
Asi i díky konzultacím je ve filmu ukázána spousta praktik, o kterých jsem neměla ani tušení (naznačena dokonce i dosud tabuizovaná existence joy divisions). Houpavá scéna výslechu je jedna z nejsugestivnějšch, co jsem kdy viděla. ()
Jeden z filmů, kterým se léta vyhýbám. Nemám ráda válečné filmy a filmy z koncentračních táborů ještě méně. Výzva ale byla dána, Hulk otevřel gratulační a vzpomínkové okénko a 25. listopad je dnem vzpomínky na Františka Peterku. Komedie dávno zhlédnuté, takže je čas na drama. Moc jsem si neuměla představit, že by František Peterka úspěšně zvládnul dramatickou roli, komentáře, pardon, recenze tomu také zrovna nenahrávaly. Ale za sebe musím říct, zvládnul. On má totiž tu výhodu, že si nikdy na nic nehraje, nikdy. Zkrátka, je. A byl i tady. Obyčejný chlap, boxer, kovář. Rychle pochopil, že se skromností nikam nedojdeš, takže hraje tvrďáka. Nechce nikam patřit, instinktivně cítí, že jediný cíl je přežít. A kolem něj probíhá příběh, který mně připomíná dokudrama z prostředí koncentračního tábora. Poctivě vykreslené prostředí, zajímavě pojaté figurky, tragické, většinou, lidské osudy. Hodně se tu v recenzích skloňuje spojení „komunistická agitka“. Může být. Jako primární hodnotu filmu jsem to nevnímala, lidskost jsem cítila víc. V takovém prostředí je nakonec jedno, z jakého tábora jste. Nikdy nejste ani dost chytrý, ani dost silný, abyste přežil. Musíte mít štěstí. A nesmíte být sám. "Jsem jeden z nemnoha, kdo přežili svou vlastní smrt. Protože mnoho kamarádů dovedlo zemřít a byli lepší než já." P.S. Tonda Majer není žádný myslitel, psychologicky hluboký charakter, srovnávat Peterku s hercem zcela jiného naturelu a talentu, Štefanem Kvietikem, považuju za nefér. ()
Realisticky natočená podmanivá výpoveď účastníka koncentráku. Scéna s kameňom na schodoch bola veľmi silná. ()
Na tomto strhujícím dramatu boxera Tondy vězněného v nacistickém koncentračním táboře mne oslovilo nepatetické a neidealizované vyprávění (rovnoměrně pronikající do nitra hlavní postavy i do života v táboře, z jejichž konfrontace se rodí celý příběh, který je napínavý jen jakoby „mimochodem“, nezáměrně, přirozeně, bytostně) a neschematizující stylizace postav (zaujala mě například postava dozorce-kápa skvěle zahraná Vladimírem Menšíkem, v níž se pod deformujícím vlivem strachu neopakovatelně smísilo dobro a zlo, strach a odvaha, krutost i pocit viny). A ještě pár vět in margine: Vzhledem k tématu se nabízí i srovnání s jen o něco málo mladším slovenským filmem „Boxer a smrť“. Přes totožnost základního motivu se filmy maximálně liší: zatímco je „Boxer a smrť“ výrazově dokonalá, skvěle komponovaná, sevřená syntéza, úsporně podávající na ploše fragmentu jednoho lidského osudu celou hrůzu koncentračního tábora, je film „Přežil jsem svou smrt“ přímočařejší, epicky bohatší freskou, v níž se hlavní hrdina stává průvodcem po tomto zrůdném mikrokosmu a životech jeho obyvatel. Osobně je mi bližší symbolistický jazyk „Boxera a smrti“, ale i epičtější vyznání kamarádství a vůle k životu filmu Vojtěcha Jasného mne nadchlo. ()
Keby sme sa ako deti nehrali na kovbojov a Indiánov (alebo partizánov a fašistov), ale na väzňov a dozorcov v koncentračnom tábore... a niekto by nás pri tom nakrúcal... tak by to asi vyzeralo takto nejako. Nemám detaily okolo koncentračných táborov (ich denného "života") naštudované, tento tu ale pôsobil krajne nepresvedčivo a naivne. Že tábor smrti? Skôr len taký cvičný láger, v ktorom by zachovať si vlastnú dôstojnosť bolo ľahšie než v Pahorku, prežiť menej náročné než v Potkanovi kráľovi a ujsť z neho by si nežiadalo vedenie profesionálnych "útekárov" Barletta s Hiltsom... skoro, ako by tu tomu velil Schindler... a tak som len párkrát nezaujatý zívol a ani v polke stlačil čudlík off... ()
"Kamaráde, nejsi ty náhodou pitomej ??" - "To už jsem jednou slyšel !!" - "A vod koho ??" - "Vod jednoho, co pak hned dostal po hubě !!" - "Joo ?? A kam dáváš ty zmlácený ?? Na hromadu ?? A taky je pak vodnášíš po třech ??" ;) ()
Hned na úvod bych chtěla přidat tento text vyřčen panem Sovákem, který mě velmi zaujal: "Tak za prvé nebojíme se umřít a za druhé když umíráme tak víme proč, to vy nevíte, nebo se aspoň o tom dohadujete. A za třetí jsme žebráci, ale v tom to je, když člověk nemá nic jenom svoji čest a naději na svobodu tak pro ni dovede umřít jednou, dvakrát, kolikrát chceš. Vy nebo oni máte všechno, ale jenom ta čest a naděje vám chybí. Bojíte se toho co bude zítra kdežto my se na to těšíme. Proto můžeme všechno a vy už nic!" Nevím zda je štěstí přežít koncentrační tábor a sama jsem přemýšlela co bych asi dělala v jejich situaci a pravděpodobně bych neměla ani polovinu té jejich odvahy a síly. Musím říct, že František Peterka nebyl za mlada jen pěkný chlap, ale i perfektní herec čehož jsem si dříve nevšimla a také Jiří Sovák spolu s Vladimírem Menšíkem svým herectvím mě jen utvrdili v tom, že byli zaslouženě označeni za legendy české kinematografie. ()
Očekávání skvělého československého válečného filmu bylo naplněno. Škoda, že záprtek z hnízda rudé slepice jej lehce zasmradil. I mým názorem je, že jde asi o největší roli Františka Peterky a jedno ze vzácných dramat Ladi Menšíka. Pět hvězd snad musí věnovat každý sentimentální divák, jako jsem já, za Ave Maria na skalnatém ostrohu smrti. ()
Po atmosferický stránce Jasný exceluje, řada scén si stále zachovává působitost, trochu předimenzovaná, ale originální a osobitá je scéna s židovským pěvcem zpívajícím vězňům Ave Maria. Příběh mě ale příliš neoslovil, to, co se snaží obraz navodit, to diktovaná shcematičnost, uhlazenost a až nevěrohodnost v konání a promluvách postav často až potlačuje. Ani Peterkův výkon mi v hlavě příliš neutkvěl, to už spíš Menšík ve velmi netradiční roli, dle mého ve filmu ani zajímavější postava není. ()
Nevyrovnaný film. Působivá černobílá kamera, která navozuje dojem až dokumentární. Ty nástupy a pochody vězňů působí velice depresivně. Pasáž se schody má potenciál přivolat noční můru. Vynikající výkon V. Menšíka v proň velmi netypické roli. Patetická scéna s židovským vězněm zpívajícím Ave Maria (zde je patos na místě). Bohužel, všechna tato toto vyvrcholení příjdou do půlky filmu. Ten pak běží samospádem, dále negraduje. Není špatný, ta dusivá atmosféra tam stále je, ale.... A samozřejmě, nějaké ty úlitby dobové ideologii jsou tam též. ()
Velmi silný a sugestivní příběh z koncentračního tábora Mathausen. Ten se vyznačoval těmi nechvalně proslulými schody na věčnost. Právě ty si z filmu nejvíce pamatuji a pak je tu nezapomenutelná scéna se zpěvákem, při té jsem se rozbrečela a přestala na moment dýchat. Běhal mi z ní mráz po zádech, jak byla silná. Vůle boxera Tondy, kterého civilně zahrál František Peterka, byla ža obdivuhodná. ()
Hlavní role pro Františka Peterku, který se protlouká mezi životem a smrtí v koncentračním táboře. Výborně mu sekundují herci v menších rolích, Menšík, Ťapák, Sovák, Bróďa, Lír, Řehoř, Babka, Homola....Hodně drsný snímek, kde smrt je v každém druhém záběru a některé scény jsou hodně sugestivní a napínavé, zejména záběry z kamenolomu, mazec!! Nadčasová a vynalézavá je i kamera Jaroslava Kučery, pro kterého byl tento film jedna z prvních filmových prací. Myslím, že tohle dílo Vojtěcha Jasného je v Česku nejlépe natočený snímek z gestapáckého tábora smrti, který se s přehledem může rovnat i Spielbergovému opusu Schindlerův seznam, kterého i bez zbytečného patosu předčí. Moc potěšily roličky Hany Hegerové v roli cikánské kurvy nebo vězeň Jarka Pižla, který je nejznámější jako Pepek Vyskoč ze Švejka. Těch roliček by se našlo více, ale velice brzo ve filmu mizejí. Těžká depka. ()
Navštívil jsem (opakuji navštívil) koncentráky v Dachau, Osvětimi, Mauthausenu, Fürstenbergu a Ravensbrücku. Kdybych měl napsat seznam těch, které jsem nenavštívil, nezbylo by na komentáře žádné místo. Film považuji za hodně tendenční, ani s jednu jeho rovinou jsem se nedokázal "ztotožnit". Soukromý koncentráček s mauthasenovskými schody, kde se všichni navzájem dobře znají a mezi sebou (s menšími problémy) komunikují... ()
moja zaujímavosť:Filmovanie prebiehalo v obci Koněprusy v okrese Beroun. (dyfur) ()
Nebylo to zlý... Peterka je fajn. Menšík v hodně netradiční roli... ale pokud si mám vybrat drama o boxerovi v koncentráku, radši budu volit Boxer a smrt. ()
Máme tu dvě tváře. Ta první je úsměvná, naivní a trochu hloupá - říká nám, kterak komunistická strana a ruský národ nade vše úžasnými jsou, njn. rok 1960 je i Vojtěchovi názorově Jasný. Ta druhý tvář je poměrně vážná a sympatická - důležitost solidarity, důstojnosti a cti ve velmi sympatickém hereckém provedení je pro mě vítanou učební pomůckou ve výchově všech věkových kategorií. Boxerský souboj budiž odpustitelnou vložkou zcela směšného provedení, které je klasickou ukázkou dlouhodobého nezvládání této disciplíny českými tvůrci. Co mi ale seriózně chybí jsou slizké a negativní postavy mezi vězni. ()
Suhlasim s pritomnymi mentalmi, ktori tvrdia, ze ceskoslovenska vojenska kinematografia poskytuje najlepsi a najkomplexnejsi pohlad na roky 1938 - 45. Tento film je toho praktickym dokazom. Tema holokaustu je silna sama o sebe, realie 40. rokov su vykreslene vyborne, Lohnisky /Kladivo na Carodejnice/ si evidentne vedel vyberat filmy, a nielen on, pochopitelne : 78 % ()
Františka Peterku jsem znal hlavně z jeho pozdějších komediálních rolí. Zde zdatně sekundoval takovým hercům, jako byli Sovák, Brodský, či Menšík a je otázkou, jak by vypadal náš "James Bond", nebýt komunistů, čili kdyby měl více akčnějších rolí. Film byl na dobu svého vzniku překvapivě málo agitační. I kdyby byl příběh zidealizovaný, natočen byl drsně a umím si představit, že mnohé situace byly v táborech mnohem drsnější. Škoda jen toho konce, čas ještě byl. ()
Vzdy me potesi, kdyz vidim nejaky film a vybavi se mi scena, kterou jsem si pamatoval z detstvi! Zde to byla ta, kdy rusky zajatec sni cely kybl polevky... Frantiska Peterku mam rad a sve role se ujal vytecne. Rezie take neni spatna a ponura atmosfera je taky solidne vyobrazena. Ne vsechny sceny vsak pusobi verohodne a cloveka napada spousta otazek. Film je to dobry, kombinace "boxer a koncentracni tabor", tam ovsem o valec vede film Petera Solana, Boxer a smrt. ()