Black Books

Typický britský humor těžící z přepálených absurdností, lehce ujetých postav s nevšedními výrazovými prostředky. Vtípky jsou zdařilé, ale nesedla mi jejich občasná nucenost, křečovitost a strojenost, také vedle IT Crowd, které jsem bohužel viděl dříve, působí Black Books jako chudý bráška... Poslední díly znaznamenávaly jedno zlepšení za druhým, už by si u mě vysloužily i 4*, nicméně zprůměrováno nakonec zůstávám níže. Holt mám hodně jiných, oblíbenějších kousků... 6/10 (03.02.2008)

Britská představa zábavného sitcomu se s tou mojí příliš neshoduje. Po přečtení oficiálního textu distributora se sice v každém správném asociálovi pohnou ledy, jenže realita v Black Books je trošku jiná. Bernard je sice buran a občas setře nějakého zákazníka či urazí svoje kámoše, ale nedělá to tak často, jak by si divák přál a hlavně do samotného finále se nedozvíme možné příčiny jeho pokřivené povahy. Manny je pořádný exot, ovšem jeho pomatenost je místy spíše otravná a Fran, jakožto jediný ženský element, je zase málo přitažlivá. Odkojený americkými sitcomy se navíc těžko vyrovnávám s absencí vývoje postav a jejich vztahů. Pro někoho je možná sitcom stále ten starý dobrý slepenec skečů pořád dokola právě ve stylu Black Books, pro mě to už dávno není. V každé sérii jsem našel pouze jedinou epizodu, která mě dokázala bavit celou dobu a neměla zvýšené množství zmíněných příznaků. 1. - 3. série: 50%. (05.07.2015)

To nejlepší z dílny Grahama Linehana (alespoň zatím a z toho, co jsem viděl). "Otce Teda" jsem zatím neviděl, "Velkovlak" jde ve stopách Monty Pythonů, ale moc se k nim nepřiblíží a "IT Crowd" schází jeden pořádný tahoun. Bernard Black je vožera, vochlasta, voplasa, vyhulenec, vymaštěnec, omezenec, IQ tyQ, pecivál, povaleč, lenoch, humusák a chlív. Ale na druhou stranu je to neuvěřitelný týpek, že si jej prostě musíte zamilovat. (30.07.2008)

Každý správný knihovník má rád svoje zákazníky, protože díky nim je živ. Bernard Black není správný knihovník a svoje zákazníky ze srdce nenávidí. Kromě toho kolem sebe jen zřídkakdy někoho snese a je proto zázrak, že se v jeho blízkosti bez (závažnější) újmy na zdraví dokážou pohybovat náhodně přijatý podřízený Manny a sociálně nepružná Fran. Ale ještěže tak, protože s tímhle nesourodým trojlístkem je legrace přímo náramná. Nejde sice o tak šikovně vybroušený poklad, jakým se pro Linehana o pár let později staly vybrané série IT Crowd, ale o to snad ani nejde. Hovězí hlas a gumová tvář Dylana Morana dokážou totiž i ty přepálenější linky povýšit na příjemnou zábavu a nejlepší epizody pak na rodinný festival smíchu. Není se tedy čemu divit, že se o více než dekádu později, v době na vyloženě vtipné sitcomy čím dál střídmější, vzpomíná na Black Books jako na legendu. (13.09.2015)

Docela se tu v té záplavě nadšených hvězdiček ztrácím. Partičku IT, Červeného Trpaslíka nebo třeba klasickou Černou zmiji si užívám v každém díle, u Black Books jsem fascinovaně hleděl na neskutečně hluché scény, do kterých byly jen čas od času opatrně vloženy nějaké vtípky. Opravdu nechápu zdejší nadšení – těch fórů je v jednotlivých dílech poměrně skromně a většinou ještě vyšumí do ztracena. První „výborně“ hodnocený britcom, u kterého jsem se víceméně nudil – 2 ½*… (13.08.2008)