Black Books

Black Books sice stojí jen a pouze na ústředním duu Bernard / Manny, ale vzhledem k tomu, že jsou komediální dvojice k pohledání, tak to bohatě k prvotřídní zábavě stačí. Obvzláště postava cynického irského knihkupce Bernarda Blacka se stala mým životním vzorem. Z osmnácti epizod je většina brilantních, bohužel se na jde i pár ryze průměrných. A osobně vidím zápor i v nevyužitém potenciálu prostředí knih(kupectví). Celá série se stejně tak dobře mohla odehrávat v prodejně čehokoliv jiného, což je ohromná škoda. (13.10.2006)

(Viděny kompletní 3 série) „Okamžitě sem musíte někoho poslat. Dobře, ale ještě dnes. No dobře, tak zítra. Ale hned ráno. Dobrá, po obědě. Ale hned po obědě. V šest hodin, skvěle.“ Black Books je v mnoha ohledech takřka dokonalým prototypem britského komediálního seriálu. Jistě, sem tam se objeví lehká kolísavost kvality humoru, Bernard je na mého oblíbence "Gandalfa" někdy až přespříliš krutý (ok, možná jenom můj osobní problém), postava Simona Pegga mohla dostat více prostoru (jeho šílence Evana jsem si okamžitě zamiloval) a vůbec 18 dílů je pro fanouška seriálu zoufale málo, ale žádná z těchto skutečností nemění nic na tom, že jde o super zábavu s výborně napsanými postavami, dialogy a hláškami. Po čtvrtém kompletním zhlédnutí všech 3 sérií si Black Books vytvořil pevnou pozici v mé seriálové topce. „Takže jsi ho vyhodil.“ – „Možná jsme měli malou rozepři. Týkala se kuchyňského přístroje a ruky. A možná to byla Mannyho ruka a ten přístroj byl toastovač. A možná jsem je spolu seznámil.“ (29.02.2012)

Britská představa zábavného sitcomu se s tou mojí příliš neshoduje. Po přečtení oficiálního textu distributora se sice v každém správném asociálovi pohnou ledy, jenže realita v Black Books je trošku jiná. Bernard je sice buran a občas setře nějakého zákazníka či urazí svoje kámoše, ale nedělá to tak často, jak by si divák přál a hlavně do samotného finále se nedozvíme možné příčiny jeho pokřivené povahy. Manny je pořádný exot, ovšem jeho pomatenost je místy spíše otravná a Fran, jakožto jediný ženský element, je zase málo přitažlivá. Odkojený americkými sitcomy se navíc těžko vyrovnávám s absencí vývoje postav a jejich vztahů. Pro někoho je možná sitcom stále ten starý dobrý slepenec skečů pořád dokola právě ve stylu Black Books, pro mě to už dávno není. V každé sérii jsem našel pouze jedinou epizodu, která mě dokázala bavit celou dobu a neměla zvýšené množství zmíněných příznaků. 1. - 3. série: 50%. (05.07.2015)

Humor, který se netýká přímo chodu knihkupectví je výborný (byť má i své slabší momenty), ale gagy, které směřují k tomu, jak se Bernard chová k zákazníkům jsou excelentní perly nekonečných rozměrů, které mám chuť si pustit vmžiku ještě pětkrát po sobě, abych je doopravdy vstřebal. Proč? Protože, v knihkupectví jsem pracoval rok a tohle je pro mě jedno nekonečné déja vu, ve kterém sám sebe vidím až nebezpečně často. Ne, že bych za pultem popíjel víno a tahal cigarety, ale vážně jsem několikrát zoufale prosil, aby někdo zamčel dveře a dovnitř už nikdo nelezl. O nápisech ‚Nic pro zabíječe času‘ se ani netřeba zmiňovat… přesto po první sérii (zatím) jenom 4 a ½. Edit: A nakonec na nich zůstanu. Bavilo to skvěle, ale i když se to dotýká mě tak blízkého tématu, hned tak brzy se k tomu nevrátím... asi. (01.01.2010)

Těm, kdo podobně jako já neviděli nic ze sitcomu Father Ted, ukázal Graham Linehan při jízdě ve Velkovlaku, že humor Monty Pythonů není ani zdaleka zapomenut ani mezi současnými tvůrci, a že se mu lze kvalitně přiblížit. U Black Books se vydal cestou klasického britcomu a z partičky lehce asociálních individuí a malého (zpočátku ani ne) knihkupectví dal dohromady něco nového a přece tak důvěrně známého a hlavně chtěného. Občas se něco nezadařilo tak jak by asi mělo, některé díly jsou výrazně slabší než jiné, ale to je jen příprava na skutečnou bombu, která detonovala ve sklepě jisté óóóhromné kancelářské budovy. Ano, Partička IT předčí Black Books díky stabilně vyšší úrovni zábavnosti, ale to neznamená nic jiného, než že je lépe sledovat Linehanovu tvorbu chronologicky. Pro Black Books mám schovaných zasloužených 80%. (14.04.2007)