Ray

Nazval bych to: "řemeslná práce". Některé scény byly zbytečné. Navíc flashbacky mládí byly sice dojemné/poutavé, ale nijak extrémně důležité. Je však až neuvěřitelné, jak strhující je v Hackfordově podání například jen "obyčejné" nahrávání ve studiu. Pokud jsou ve filmu o skvělém hudebníkovi nejlepší scény kde má hlavní prim právě hudba, je alespoň v tomhle aspektu vše v pořádku. (08.02.2005)

Nominácia na Oscara za najlepší film je čisto politická záležitosť. Film je precízne nakrútený, hudobné čísla skvelo zostrihané a Jamie Foxx geniálne reflektuje všetky fyzické i psychické polohy jeho postavy. Ale samotný scenár by bez neho a kameramana pri svojej dĺžke uspal aj nadopovaného Raya Charlesa. Pekná pamiatka veľkému hudobníkovi (v ktorej si nájdete i paralely s vlastným životom), no k veľkému filmovému zážitku má ďaleko. (09.02.2005)

Typický příklad pěkně natočeného životopisu, kterému chybí takové to fluidum, jež dělá z biografií soběstačné filmové klenoty schopné obstát i mimo stín "jejich" osobnosti. Ray je sledem klipů k výborné hudbě, prokládaným rutinou ze soukromí slavné osobnosti. Nic co by vybízelo k přemýšlení nebo nedej bože novým pohledům. Dobrý Foxx, Hackford ničím nepřekvapí ani nenaštve, precizní technická stránka, ale jako celek "klasicky životopisně" o ničem - vyjde vcelku na stejno, jestli si o Charlesovi přečtete čtivě napsanou causu v Reflexu nebo si pustíte filmeček. Obojí se záhy vytratí, i když chvíle s ní(m) strávené byly docela fajn. 65% (06.02.2005)

Vím, že už jsem nejmíň sto padesátá první, kdo to opakuje, ale Jamie Foxx všem vytřel zrak (první náznaky přišly již s Collateralem). Na plátně nebyl žádný Foxx, ale Raymond Charles Robinson čili americká jazzová legenda 50-tých a 60-tých let. Jak tak nad tím přemýšlím, líbí se mi tenhle snímek čím dál tím víc. Třeba věčná Rayova osamělost (i když je stále mezi lidmi) nebo způsob, jakým režisér Taylor Hackford zobrazil léčení se z drogové závislosti. Ray je prostě úžasné dílo, přece jen mu však malinký kousíček k dokonalosti chybí (přílišná životopisnost). P.S. Ještě se musím zmínit k hudbě - o jazz (ale i další Charlesovy hudební styly) jsem se nikdy nijak extrémně nezajímala, ale tady mě nadchnul tak, že už se těším na soundtrack. Ten prostě musí být bombastický, to si pište ! (19.02.2005)

Scénář: James L. White .. Ray Charles Robinson byl výjimečný hudebník a prožil skutku zajímavý život. Podle něj vznikl neméně poutavý životopisný film. Mimo slavných a světlých období prožil Ray také spoustu temných životních období, ať už po smrti bratra, po ztrátě zraku či v zajetí heroinu. Taylor Hackford na režijní stoličce drží téma pevně v rukou a servíruje jednu zajímavou scénu za druhou. Vše podstatné ale stojí na geniálním hereckém výkonu a Jamie Foxx se jednoduše stal Rayem a předvedl strhující herecký koncert. Samotná hudba je pak kapitola sama pro sebe a jelikož tento žánr mi jde celkem do noty, tak musím jen a jen pochválit všechny ty hudební vystoupení, scény z nahrávacího studia i pobrnkávání na klavír jen tak v hotelovém pokoji.. 90%. (15.03.2006)