Spartakus

K tomuto snímku jsem se víceméně (spíše více) dostal náhodou, jelikož jsem si nejdříve chtěl "pořídit" Kubrickova Spartaca a jeden neznámý inteligent označil tohoto nového za Kubrickovo, čili jsem po "dopořízení" v očekávání spustil soubor a moje naštvání neznalo mezí. Ale teď už k samotnému hodnocení: počátek filmu byl ve znamení mrzutosti nad tím, že se dívám na Spartaca od Roberta Dornhelma a ne na Spartaca od Stanleyho Kubricka. Na to jsem ale díkybohu brzy zapomněl, jelikož z počátku panovala snad 100% jistota, že snímek skončí tragicky a výborná první polovina mě doslova pohltila. Doba, kdy je Spartacus gladiátorem a i první chvíle, kdy je vzbouřencem, by se daly oznámkovat i pěti hvězdami...Co se ale stalo pak? Stále stejné scény, únavné hrdinské projevy, chabé vysvětlení na první pohled roztodivných spartacových pohnutek chodit stále sem a tam, dojem, že dnešní Itálie má rozlohu snad 10-ti kilometrů, někdy až průhledné zabíjení v bitvách, kdy bylo zřetelně vidět, jak meče zapichují za záda protivníka a především konec, ve který jsem, už mírně zklamán, vkládal své naděje, mě zklamal ještě o něco více. Zde totiž začaly v plné parádě padat věty, které by tamního Římana nikdy nenapadly. Slogany typu "aby na nás historie nezapomněla", nebo "stojíme na prahu veliké změny, konce Římu, jak jej známe" a podobné, se zdají být v pořádku dnes, kdy víme, jak a co bylo. V té době ale nemohli mít lidé o těchto myšlenkách ani potuchy. Nebo se mýlím? Dále jsem byl rozladěn samotným závěrem. Na začátku komentáře jsem psal, že od začátku je jasné, že příběh skončí tragicky, ani ve snu by mě nenapadlo, že by se mohl stát opak. Co všechno ale americké autory nenapadne, jen aby mohli jejich spoluobčané klidně spát? To je až k nevíře. Také je zde mnoho momentů, které vzbuzují historicky podivné skutečnosti. Například, jak protestují proti dvěma konzulům a že je to proti tradici. Já nevím, já se vždycky učil, že za Římské republiky bylo běžné několik stovek let, že za dob míru byli voleni na jeden rok 2 konzulové a za dob ohrožení 1 diktátor na půl roku. Byl jsem tudíž značně zmaten.... Jinak však nakonec vcelku spokojenost. (09.04.2006)

Historický film na téma Spartakus si přímo žádá o solidní propracování postav. Scénář je bohužel pravým opakem. Vezměme dialogy, vůbec nebudu přehánět, když řeknu, že pokud vede Spartakus hovor s Variniou je tu scéna hodně připomínající Argentinskou telenovelu. To samé platí o psychologii jednotlivých zůčastněnců, která je příliš lacině servírována a když už se autor o něco pokusí, vyzní to jaksi nepřesvědčivě - místy až úsměvně (třeba impuls, který přivedl Spartaka k povstání nebo výčitky, které ho provází ohledně padlých přátel). Díry ve scénáři však zdatně látuje Robert Dornhelm. Strategie a zpracování bojů sice nemůže svou monumentálností konkurovat historickým velkofilmům, ale spousty zajímavých záběrů se nakonec podařilo natočit (viz. koňský skok do hromady plné obrněnců atd.) proto filmařská poctivost je u nich cítit nejvíce. Je sice pravdou, že před koncem si pan režisér jaksi ulehčuje - místo, aby natočil celou bitvu, nechá pouze přiběhnout upoceného vojáka s krvavým šlincem na helmě, který podává hlášení jak vše dopadlo. Vzhledem k délce filmu jsem ochoten to tolerovat a když připočtu i Gladiátorské zápasy je tam toho beztak dost. Celkově Spartakuse vidím spíše pozitivně, má slušnou výpravu i režii, pravdou je, že charakter hrdinů sice nedostal ve scénáři prostoru, kolik by zasloužil, dá se to však do určité míry překousnout. (30.05.2005)

Musím hodnotit tak, jak hodnotím, i když je to hlavně vina obsazených herců. Nikdo z hlavních postav mi díky nim prostě nepřirostl k srdci. Tedy s výjimkou Marcuse Crassa, který byl zahrán velmi dobře a na jehož výraz při Spartakově noční fintě jen tak brzy nezapomenu. Televizní rozpočet se tedy nejvíce projevil na hercích. Sice byl poznat i jinde, ale nikde natolik, abych to musel filmu nějak vyčítat. Nelíbil se mi slepý idealismus, kterým je to celé protkané. Podávat po lžičkách by to šlo, ale tady to byly naběračky, ne-li kbelíky. Musím ale pochválit politické pletichy v Římě, které byly vyobrazeny a popsány velmi dobře a zábavně. Celkově byly ve filmu prostě jak zábavné, tak nudné chvíle, bohužel v poměrně vyvážených dávkách. Ty zábavné byly ale lepší. (15.05.2011)

Dobře verze s Kirkem Douglasem zůstala nepřekonáná. Ale Goran Visnjic má také slušné charisma a je fešák. Rhona Mithra přivede ke spokojnému vrnění určtiě většinu mužského publika. Angus Macfadyen v roli Crassa je prostě úžasný(působí velmi ohnivě, živě až démonicky uhrančivě), takovým Crassem se starý Spartakus chlubit nemůže. Bojové scény jsou moc dobře natočeny ať už jde o souboje koňmo nebo pěšmo. Tenhle film jsem viděl několikrát a neomrzel se mi. OST je vcelku povedené. A příběh netrpí ztrátou tempa, historicky je to vcelku věrné, ukazuje to i mocenský boj v Římě a rozhodně se pár starověkým fórům a historkám zasmějete. Vzhůru za svobodou! Nezáleží jestli vyhrajeme,jak zemřeme, ale jak jsme žili.... (15.04.2009)

2/2 Novodobá verze Kubrickova spektáklu je mi v mnohých ohledech sympatičtější. Chybí velké herecké hvězdy, které by si svými výstupy kradly film pro sebe a tím pádem mohou být lépe exponovány postavy. Pořád samozřejmě chybí bystré a celkově vynalézavější zpracování tvůrců seriálu Spartacus: Blood and Sand (Gods of Arena & Vengeance), ale pro rekapitulaci základního příběhu bez manýr zlatého věku sandálů je tento Spartak ideální. A navíc v této verzi chybí onen slavný patos na kříži. (11.03.2012)