Monstrum

Dahmer je jeden z tých audiovizuálnych počinov, pri ktorom máte pociť, že recenzie naň by mali písať klinickí psychológovia a nie filmoví publicisti. V rovine štýlua rozprávania ide o príjemnú spomienky na (nie tak dávne) netflixové série, ktoré vo vás ostali dlhšie ako týždeň (Narcos, Midnhunter). Výborná práca s napätím, dramaturgická precíznosť pri uchopovaní kľúčových scén a retrospektív je okamžite stiredaná kráčaním po tenkých ľadoch v oblasti psychologizácie hlavnej postavy, resp. vo vykresľovaní portrétu Dahmera a doby, v ktorej kontexte fungoval. Miestami sa zdá, akoby seriál s Dahmerom sympatizoval a vykresľuje ho ako útlocitného nesmelého introverta, ktorého proste likviduje jeho necitlivé a konzervatívne okolie. Týmto mostíkom sa dostávame aj k portrétu konzervatívnej, homofóbnej a rasistickej Ameriky 70. a 80. rokov. Seriál akoby Dahmera ospravedlňoval, miestami s ním takmer chápavo sympatizoval a zo všekého vinil vplyvy okolia. Škoda, že to netočil Rob Zombie. (25.09.2022)

Zatím jsem v půlce a baví mě to. Ten herec se povedl, toho svého poloautistického magora, který by tak rád našel konečně kamaráda, hraje fakt výborně. Za mne by to mohlo být klidně ještě o kousek víc gore, ale i tak OK. Zajímavé je, že o tomhle chlápkovi jsem se doslechl poprvé až díky tomuhle seriálu. /// UPDATE: po půlce se bohužel z celkem povedeného mapování vrahounových aktivit stane dost otravná woke agitka, některé díly jsou kvůli tomu prakticky nekoukatelné. Spolu s tím, že od zadržení už se obsah jen opakuje, to tenhle seriál skoro zavraždilo. S Dahmerem je taky trochu potíž v tom, že zabíjel pořád stejné lidi téměř stejným způsobem. Mohlo to mít klidně 3-4 díly a bylo by to věci jen a jen ku prospěchu. (26.09.2022)

Může být pro NEobolševickou Televizi Flagrantně Liberálních Imbecilů a Xenokratů větší stimul ke slastnému mnutí všech pseudoasimilačních a pseudointegračních orgánů a k nechutně demagogickému globalizování statisticky naprosto nepodstatných událostí z minulosti na současný celospolečenský problém, než když nějaká zkurvená bílá huba vraždila černoušky? Jistěže může! A sice, když jsou ti negroameričané navíc ještě buzeranti. To je pak prostě totální orgáč! Čili, není divu, že po takovém skutečném příběhu skočili soudruzi od politruků jako slepice po NETFLUSu a k maximálně pěti epizodám, jinak zcela dostačujícím a snesitelným k vykreslení veškerých zrůdovitých Dámrových psychotrampot, přičinlivě a angažovaně přidali ještě jednou tolik BLMLGBT+ manipulativně účelového lkaní, jako obvykle na úkor například invalidů, slepců a dětí s rakovinou bez ohledu na rasu a pohlavní dezorientaci. Výsledkem je brutálně vatěná, úmorně rozplizlá až k posrání vleklá agitka o miloučkých a spořádaňoučkých homomouřenínech, z nichž by bezesporu byli doktoři, inženýři a světoznámí umělci, kdyby v rovněž veskrze spořádaných, mravných a čisťoučkých ghettových HIVklubech nenarazili na predátora. Agitka, kde známého masouna téměř vymazává naprostá osina v prdeli v podobě sice kurevsky labilní, ale patrně veskrze uvědomělé prdelaté čokofeministky, čokoaltruistky a čokomandelinky, evidentně strádající bez čokohada, jejíž jediným příkořím byl občasný smrad v bytě ze sousedovic kulinářských experimentů, ovšem polovinu stopáže tu řádí více než zdivočelý Luther King a zachraple vyřvává, jako by ji samotnou Džefry právě pomlel do karbošů a pod bitchem otrokáře rozházel po bavlníkové plantáži. (24.10.2022)

Zvláštní projekt. Není divu, že ho Netflix úplně marketingově netlačí. Na začátku se Dahmer tváří, že má ambice zaujmout prázdné míso po Mindhunterovi, ale netrvá to dlouho a sklouzne do pozice ala ACS: The Assassination of Gianni Versace. Hvězdný tvůrčí tým se měl zaměřit více na společenská témata a příběhy obětí, sousedů, rodičů které tu jsou načtrnuty citlivě a posouvají materiál na jinou úroveň, než na samotnou postvu Dahmera, která celou tuhle snahu potápí ve vodách exploatace, takže je to místy zatraceně nepříjemná záležitost s brutálně přepálenou stopáží. Nick Cave, Warren Ellis a jejich křik velryb na závěr každé epizody hodně ikonický hudební motiv. (25.09.2022)

Zhruba první tři epizody jsou dokonalou esencí precizní dramaturgie a skvělých hereckých výkonů, jež Vás dokonale “připoutají” k televizní obrazovce. Bohužel, poté co Dahmera zavřou do vězení a tvůrci do příběhu přimíchají i soud a rodiny zemřelých, celý ten nadějný koncept se tak nějak zadrhne. Od té doby jsem měl pocit, že seriál tuto lidskou zrůdu vykresluje ve zvláštním, chce se říci, že až ve zvráceně pozitivním světle jakožto zakřiknutého mladíka, jehož kapitalistická společnost přehlížela a zavrhovala. Právě tento “sympatizující” aspekt mi na tomto počinu vadil snad nejvíce. Je to velká škoda, jelikož potenciál na zajímavou a děsivou minisérii zde vážně byl. Tak snad příště! (Netflix) (02.10.2022)