Oscar 2023

Vedel som, že Jimmy Kimmel nesklame. Dúfam, že ešte dostane šancu. Bol príjemný, bol vtipný je to sympaťák a mám ho rád. Najviac ma potešil, keď sa na pódiu zjavil so somárikom Jenny. Oneskorený dabing na čt2 mnohé jeho vtipy pokazil, niektoré úplne preskočil alebo vynechal. Ok, nevadí dokopy príjemný večer, možno tak trochu obyčajný. Možno je to veľmi subjektívny pocit, pretože filmy, ktorým som fandil veľmi neuspeli. Prial som Spielbergovi a jeho filmu Fabelmanovi, Cate Blanchet alebo Michelle Williamsovej. Potešili Oscary pre vojnové peklo Na západnej fronte kľud, no výhra i celkový ošiaľ okolo Všechno, všude, najednou ma doslova znechutili. Film som videl a nadšený som z neho nebol, no tá Oscarová frustrácia sa mnou ťahá už dlho. Filmy, ktoré dostávajú ceny sú pre mňa sotva priemerné a nielen podľa mňa, majú aj slabé hodnotenie na csfd. Zem Nomádov? Moonlight? Birdman? Tvár vody? Spotlight? Toto majú byť nezabudnuteľné filmy? Ku žiadnemu menovanému vrátane tohoročného víťaza sa nikdy nevrátim. Na reprízu Fabelmanových od Spielberga alebo sa teším už teraz...60%. (14.03.2023)

Loňské předávání Oscarů definovala facka. Letošní ročník svým opatrným našlapováním připomínal člověka stále zpracovávajícího prožité trauma. K úspěchu se přitom stačilo vyhnout velkému průšvihu. Nízko položenou laťku se organizátorům díky profesionálnímu výkonu Jimmyho Kimmela a jisté režii, často s líp načasovanými střihy a promyšlenějším vedením kamery než v některých oceněných filmech, podařilo snadno překonat. Většina Kimmelových vtipů se nesla v duchu neškodného popichování přátel. Žádné provokace, skoro žádná politika. Jen témata, u nichž se většina sálu shodla, že jsou k smíchu. Třeba nedostatečné zastoupení žen ve filmovém průmyslu. Opatrná dramaturgie reflektovala snahu o návrat k osvědčenému, k „normálu“, zpátky do kin (což je ironické, když první části předávání dominoval nenápaditá válečná jatka od Netflixu, která v kině neviděl téměř nikdo). Skladba večera byla přímočará a předvídatelná. Jako za starých časů. Dvě vrcholná hudební čísla, This is a Life Davida Byrnea a Naatu Naatu z RRR, měla asi patnáctkrát víc energie než všechno a všichni okolo. Hlavní význam 95. ročníku by mohl spočívat v redefinování toho, jaký film může být dnes považován za „Oscarworthy“. Multidimenzionální melodramatický maglajz Všechno, všude, najednou, špatná cover verze Matrixu, je dílem populistickým i progresivním. Využívá žánrových tropů známých ze sci-fi a komiksů a zároveň s převážně asijským hereckým obsazením vypráví o přistěhovalecké rodině potýkající se s diskriminací. Stejně tak akademici a akademičky jeho vyzdvihnutím dali najevo, že chtějí být vnímání jako lidé citliví jak ke společenským trendům, např. tématu jinakosti, tak ke vkusu masového publika. Anebo na ně prostě jen zabrala marketingová kampaň A24, společnosti, která již poněkolikáté prokázala, že ví, jak okolo svých filmů vytvořit příběh, že právě ony si zaslouží Oscara. Vítězství Všechno, všude, najednou mě netěší, nicméně dokládá potěšující omlazování a rostoucí různorodost Akademie, která je ve svém hlasování méně vyzpytatelná než dřív. Možná jde o jednorázovou odchylku, stejně jako když před čtyřmi lety vyhrála naopak Zelená kniha, která by působila progresivně naposledy někdy v roce 1968, možná o náznak toho, že se brzy dočkáme vítězství nějaké marvelovky. (16.03.2023)

Absolutním vítězem se stalo Všechno, všude, najednou, MOC. Moc, protože moc. Na plátně toho bylo přehršel, i při samotném předáváním bylo sedm sošek pro tuhle fantaskní podívanou prostě příliš. Nicméně se svezla po vlně, kterou kdysi odstartovali Afroameričané, tudíž i Asiaté chtějí být vidět. Indický fenomén Naatu Naatu jde absolutně mimo mě, nominaci pro Hong Chau (Velryba) úplně nechápu, stejně jako herecké nominace a ceny za výše uvedenou ulítlou jízdu (reálně dirigující Cate Blanchett mě prostě bavila víc), ač vůbec nepopírám, jak Michelle Yeoh herecky dozrála. Asi to celé dokazuje rostoucí snahu o různorodost Akademie. Prostě být trendy a ctít jinakost. Mistři typu Spielberga ostrouhali. Pokračování Avatara či Top Gunu vrátila diváky do kin. A nejen ta, což je super. Určitě bych je ale neignoroval tolik jako akademici. Moderátor Jimmy Kimmel jen párkrát neškodně píchl do několika hostů, jinak mírně ospalé a poměrně milé předávání. (21.03.2023)

Pozor na svá přání. Měl jsem rád ročníky, kdy jeden film vyhrál nejen hlavní kategorii, ale napříč celý večerem sbíral skoro všechno, co mu přišlo pod ruku. Zvládli to moji milovaní velikáni Titanic nebo Návrat krále, posledním takhle úspěšným kouskem byl Milionář z chatrče s osmi soškami, což se zdá relativně nedávno, ale už je tomu dlouhých čtrnáct let. Od té doby se téměř každý rok objevuje více středně úspěšných snímků a až letos se povedlo najít krále večera. Co čert nechtěl, jedná se zároveň o vítěze, který mi je víceméně cizí, jeho projekci jsem prozíval a z desítky nominovaných ke mně mluvil zdaleka nejméně (srozumitelně). Tváří v tvář všem vítězům s ním spjatým a jejich upřímné bezbřehé radosti jsem ale s výsledky smířený téměř hned a bez problémů akceptuji, že se nejedná o vítěze nespravedlivého nebo vychtěného, ale jen o takového, který mě minul o několik mývalích délek. Večer jako takový potěšil moderátorským návratem Jimmyho Kimmela a s tím související snahou o návrat k optimismu a pobavení se namísto přepálených výchovných monologů a inspirativních k nerozeznání podobných projevů. Je pořád na čem pracovat, hlavně na nešikovných střizích téměř uprostřed věty, ale za poslední pětiletku se poprvé jedná o příjemný večer a ne v prvním plánu o splněnou soukromou povinnost. (16.03.2023)

Letošní Oskary se nesly v takovém tom duchu, který bez překvapení předal všechny filmařské sošky filmu Všechno, všude, najednou, technické sošky filmu Na západní frontě klid (bohužel bez českého zářezu) a Brendanovi Fraserovi sošku za roli ve filmu Velryba. Osobně mě ale filmy z letošního ročníku oproti předchozím dost bavily. Víly z Inisherinu (tam mě mrzelo, že nedošlo žádné ocenění Gleesonovi, Farrelovi, Condon nebo Keoghanovi – byli fantastičtí), Velryba, Všechno, všude, najednou, Fabermanovi (tady jsem to hodně přál Michelle Williams a Judd Hirschovi), Top Gun: Maverick, Na západní frontě klid, Pinocchio nebo Elvis jsou filmy, které stojí za pozornost jakéhokoliv diváka. Vrátili diváka do kina. Doslova. Na udělení pak nebylo nic vysloveně inovativního. Konečně tu byl moderátor, konečně to bylo zase v Dolby Theatre v Hollywoodu. Takže ve všech ohledech klasické předávání jako v předchozích letech. Snad to tak už vydrží napořád. Navíc bez většího problému. Tedy sem tam vtipné, sem tam urážlivé, klasika. Upřímně jsem měl ve výsledku největší radost za všechny herecké ocenění – nejvíc Brendan Fraser, Michelle Yeoh, ale i Jammie Lee Curtis a Ke Huy Quan. (13.03.2023)