Oscar 2021

Bylo to moc dlouhé, ale moc dlouhé to je vždycky. Všechny volby, které mohly být učiněny, byly učiněny celkem dobře - nosný motiv zdůrazňování začátků každého nominovaného ještě podtrhoval intimní a otevřenou atmosféru a zapadající slunce za okny Central Station tomu dodalo šmrnc. Soderbergh zvládl nabídnout filmový look a poprvé jsem se při sledování Oscarů necítil ulepený cukrem. Jasně mohlo se míň řečnit, ale chápu že si to ty lidi chtěli užít. Velmi dobře odvedená práce. (Samozřejmě nehodnotím samotné výsledky.) PS: Příliš mnoho projevů o sociální spravedlnosti v prostoru, jaký mají na Oscarech, může působit celkem neobjevně, ale za sladké slzy ublížených buranských rasistů to stojí. Těším se na další ubohé komentáře typu "bylo to nevkusné, dokud nepřišla bílá žena a nedodala tomu kus noblesy". Píšu teprv třetí komentář, ale už to tu jede. Každý jeden takový ukřivděný panáček, jehož přízemní svět se při pohledu na úspěšného černocha s názorem hroutí, je k nezaplacení. (26.04.2021)

Nevadí mi předvídatelnost, nevadí mi tolik ani politická angažovanost ve chvílích, kdy se to vůbec nehodí a s přimhouřenýma očima mi nevadí ani to, že nevyhrála Carey Mulligan. Vadí mi ta hrozná zbytečnost a nezáživnost přenosu, ze kterého se vytratila veškerá zábava. Nemůže za to skromné prostředí nebo řádně zredukovaný počet zúčastněných, ale tvůrčí škrty v roky prověřených proprietách, bez kterých je veškerá šťáva zcela pryč. Na oslavě filmu nevidíme z nominovaných pořádný klip, což u zvuku, kostýmů, zvláštních efektů nebo hudby působí jako výsměch. Nominované písně zazní mimo hlavní přenos. Nikdo nepřijde s vtipnou scénkou, ať by třeba byla sebevíc trapná, tím pádem se na humor rezignuje úplně. A stejně celé předávání trvá nekonečně dlouho, protože ušetřené místo se věnovalo nekráceným děkovačkám. Snad se v klasických podmínkách vrátí všechno na svoje místo, jinak se může akademie raději obrátit do daleké minulosti k pouhému přečtení výsledků. (27.04.2021)

Ročník, na který se bude vzpomínat hlavně díky přelomové dramaturgii a díky historicky prvnímu zařazení snímků streamovacích služeb, které nebyly promítány v kinech. Ono by to ani jinak nešlo. Poprvé po šesti letech jsem nesledovala celý přenos, ale pouhý sestřih České televize, předpokládám ale, že jsem o nic zásadního nepřišla. Nominovaným snímkům jsem až na dvě čestné výjimky ("Nadějná" a "The Father") na chuť nepřišla, o to více mě potěšily jejich výhry. Škoda jen, že se Anthony nezúčastnil, byl by to vrchol večera. (18.05.2021)

Proklikal jsem si záznam galavečera (už loni to byla taková bída že jsem to letos vzdal a po asi deseti letech se nedíval na přímý přenos). Peklo. Nechápu proč se aspoň letos, kdy se muselo osekat tolik tradičních součástí ceremoniálu, nevrátili k použití moderátora - ten jediný to mohl zachránit od smrtící nudy a trapného patosu, kterým to takhle bylo prodchnuté. Nemluvě o přepíčené SJW progresivitě, kterou si tam jedou už několik let. Místo moderátora se střídají jednotliví uvaděči a předhánějí se v tom kdo bude hroznější. A vidět přestárlého Harrisona Forda už bylo spíš smutné, toho dalšího Indiana Jonese se fakt děsím. Jedinou dobrou věcí na celém večeru pak byly šaty/bikiny Zendayi. A ta jediná věc která si patos a větší délku obzvlášť tento rok opravdu zasloužila - tradiční sestřih In Memoriam - tak ten naopak sfoukli extrémně rychle že ty desítky jmen ani nebyl čas přečíst, a k tomu na nějakou rozjuchanou swingovou písničku. V roce kdy zemřel Ennio Morricone. Zrůdné. (27.04.2021)

Letošní ročník Oskarů jsem vlastně dal jenom ze slušnosti k ceremoniálu a také se zájmem, jak kdo vypadá v době covidové. Z této strany došlo k mírnému zklamání, protože těch správných hereckých es tu bylo pomálu, a ten kdo tu byl, vypadal díky maskerům dobře, jako každý jiný rok. Zajímavě na mě tento ročník působí ale především skladbou nominací, protože jak na Oskarech obyčejně bývá jeden až dva filmy z ranku nezávislého (navíc ze slušnosti k žánru), tak tady na té nezávislosti letošní nominace byly snad i založené. Bylo to pak vidět i na samotných nominujících, kteří žádné hvězdy nebyli, ale evidentně si to užívali. Například Yen-jeong Yoon z Minari byla zlatá. Loni kouká na Oskary z gauče, letos na nich promlouvá se soškou v ruce. Navíc je znát, jak Amíky ta jihokorejská kinematografie pohltila. Osobně jsem pak měl největší radost z dánského Chlastu. Thomas Vintenberg předvedl nejemotivnější děkovačku a snad jenom škoda, že v nominacích nebyl Mads Mikkelsen. Myslím si, že by byl přímým konkurentem Anthony Hopkinsovi. Druhá věc z nominovaných, která mě překvapila, byla výhra dokumentu Moje učitelka chobotnice, u kterého jsem pociťoval radost jen proto, že jsem ten dokument viděl a je teda sakra boží. Nevěřili byste, že si uděláte vztah zrovna k takovému zvířeti jako je chobotnice. Také jsem nevěřil. Zbytek ceremoniálu byl ale jednoznačně o ničem, filmy vesměs průměrné celé to bylo takové plytké, unylé. Nejzábavnější moment byl, když Glenn Close totálně utřela Lil Rel Howeryho tím, že umí zatancovat jeden nezajímavej tanec z jednoho nezajímavého filmu od Spike Lee s názvem Blázinec ve škole. Závěr pak vyšuměl do prázdna, když Anthony Hopkins vyhrál hlavní mužský výkon, ale bohužel se ceremoniálu nezúčastnil. Takže blik, hotovo, konec, žádné emoce, nic. Škoda, tak zase uvidíme příště. (27.04.2021)