Hráč

OMG. Robert Altman, bouřlivák z Továrny na sny, dokázal, že Oliver Stone není jedinou černou ovcí - Altman před dvaceti lety dokázal tak elegantně vyfuckovat celý Hollywood (obzvláště všechny ty naivní scénáristy), že se o tom mnoha dalším "hráčům" a rádoby buřičům bude zdát ještě dlouho. Atmosféru má Altmanův Hráč ne nepodobnou filmům Davida Lynche, ale funkční a v tradiční zápletkovém schématu nemusí zbytečně masturbovat nad tajemnem. Nemluvě o tom, jak krásně film vypadá - inspirace pro PT Andersona? 85 % (24.12.2012)

"Hráč" je bonboniéra, kterou si darovali lidé z filmové hollywoodské branže. Všichni ostatní mohou jen okukovat obrázky celé směsice různých bonbónů, které v této obrovské krabici jsou, aniž by poznali jejich skutečnou chuť. Počínaje prvním třisekundovým záběrem na klapku, která divákovi snadno unikne, a konče poslední hláškou o váznoucí dopravě, film říká stále jedno a totéž: Je to hra a je to zábavná hra. Scénárista, režisér, producent, herci - všichni tu hrají samy se sebou i s divákem. Množství velikonočních vajíček (easter eggs) kutálejících se po celém filmu by stačilo na guinessovu omeletu. Mám na mysli všechny ty aluze - odkazy na slavné filmové příběhy - fráze a scénky napovídající a navádějící diváka tam, kde ho film chce mít. Množství filmových plakátů na zdech s výřečnými názvy, karaoke text, rekvizity z různých filmů, věty jako "You talkin' to me?" (Travis Bickle z Taxikáře), scénky jako identifikace vraha (Nepravý muž Hitchcocka), Bruce Willis hrající sám sebe hrajícího ve filmu - to vše tak okatě pomrkává na diváka, že si toho nevšimne jen slepý. Lze také říci, že "Hráč" je film-matrjoška neboli několik filmů v jednom, hlavním z kterých je samozřejmě úvodní osmiminutová sekvence bez jediného střihu, ve které je shrnutá celá podstata a způsob fungování Hollywoodu jako továrny na sny. I v této scéně zazní několik odkazů na další bezstřihové scény z různých filmů, z kterých je nejvíce obdivován začátek filmu Orsona Wellesa "Dotek zla" (scéna je ke zhlédnutí prozatím zde: Touch of Evil Opening Shot - http://www.youtube.com/watch?v=Yg8MqjoFvy4). Kromě úvodní klapky je dalším klíčem k filmu otočení se producenta Griffina Milla na kameru po přečtení pohlednice a výslech na policejní stanici, kde Millovi nebo přesněji samotnému Timu Robbinsovi herci kolegové sborově říkají "One of us, one of us" - Jsi jeden z nás (hláška z filmu "Freaks", 1932). "Hráč" straší a napíná diváka jen proto, aby lépe vynikla moc producenta. Jak napsal ve svém komentáři uživatel petaspur - "On je Bůh a jemu nikdo vyhrožovat nebude". Je to však Bůh, který slouží zájmům a přáním diváků, protože je a bude Bohem jen pokud diváci budou platit za jeho filmy. (09.11.2011)

Hráč, Griffin Mill jako hráč pohrávající si se svými scenáristy, Robert Altman jako režisér pohrávající si s komerčním filmem a my jako obecenstvo, od kterého se čeká, že se bude rozplýat blahem, když se průměrné dějové jádro obalí do pozlacené satiry na Hollywood. Odkazy na spoustu, více i méne známých, klasik jsou pěkné, a to nepočítám s tím, že jsem byl schopen je všechny vstřebat, zajímavá je také ambivalence pramenící z typicky hollywoodského příběhu plného hvězd a přitom i souběžné satiry a posmívání se tomuto konceptu. Nechci říct, že by byl film přímo plytký, ale hlavní trio pachatel-oběť-atmosféra nemá dostatečné napětí, dramatičnost filmu je poněkud umírněná. Pokud vám někdo řekne, že Hráč je skloubení kvalitního, umělecky hodnotného a zároveň i komerčního filmu, nebude až tak daleko od věci, ale mé pocity zůstávají spíše chladné... 7/10 (30.08.2012)

Na tomhle filmu je nejzajímavějších posledních deset minut, v nichž jsem musel uznat, že závěr se stupňujícími se pointami se autorům opravdu podařil. Ovšem do té doby působil film do té míry zmateně, že se mi ho chvílemi ani nechtělo dosledovat. Chápu, že smyslem bylo zobrazit chaotický život filmového Hollywoodu, jenže mi připadalo, že chaos by měl být filmem zobrazen, nikoliv vytvořen. Nebýt konce, byl bych v hodnocení ještě přísnější. (29.05.2011)

I když se jedná o starší snímek, který jsem viděl teprve nedávno, tak satira na happyend je tak nadčasová, že funguje i po letech. Já jsem se bavil, pohodový film s "kriminální" zápletkou. Možná, že sonda do práce mezi producenty a scénáristy působí někdy úsměvně, tak mapování, na kterým místě je ve finále divák, je naprosto trefné. Pokud se nechceš bát-přemýšlet-čekat děsnou srandu, ale , jen si odpočinout po dlouhým dni, tak to je to pravý. (14.09.2014)