Chlapci a chlapi

Jak moc realistický je tento seriál nedokážu, kvůli svému věku a nezkušenostem s komunistickou vojenskou službou, posoudit. Přesto se mi líbí a je na něm trocha nostalgie z doby, která je dávno pryč, mnoho mladých hereckých tváří hned vedle těch zkušených, kteří se zde objevují opravdu po desítkách. Martin Zounar si touto rolí získal jistě mnoho diváků, včetně mě. Většina postav je trefně zahraných a nechybí ani jistý nádech snahy kritizovat nedokonalosti, které v armádě byly. Nebo alespoň mě to tak přijde a nějakou propagandu v tom vážně nevidím. (30.03.2008)

Ono je vcelku jedno, jestli člověk na vojně byl, nebo ne. Každý ji stejně vnímal jinak. Někdo z pozice Kyslíka, jiný byl šikanista...já byl třeba kuchař. Navíc si každý prošel stádiem od bažanta po mazáka, takže jakás takás spravedlnost tam byla. Kvůli zvědavosti jak to bylo, se na tento skvost nemá smysl dívat. Unylá Vejmělková, skautík Zounar, peripetie vojáků, šablonovitý scénář...je to stejný výblitek, jako většina dnešních českých seriálů. Výjímku tvoří pouze píseň Ivety Bartošové, která svým názvem Dva roky prázdnin (v kontextu s vojnou) působí sice zvrhle, ale kdysi mě spolehlivě každou něděli přivábila k naší TV Orava a já se pak těšil, až se stanu taky vojákem. No...dnes už z toho snad nikdo nezblbne, ale vopatrně...propaganda je sviňa. (09.03.2018)

Vojenská služba v 80tých letech se vším všudy aneb stovky let stará tradice pro každého mladého hocha, je už jen a jen na plátně. Taktéž i plačící matky na Hlavním nádraží, ale také veškeré těžkosti vojenské služby, které jsou zde krásně naivně znázorněny, v postupně se rozvíjejících individuálních příbězích. Zmíněná naivita celého seriálu mě prostě baví, snaha vychovávat, směšná politická angažovanost, která na tuto mládež popíjející coca-colu už stejně nemohla zabírat, naivní podivování se nad početím děcka i nekompromisní způsob natáčení. Vypadá to, jako by se všechno točilo na jednu dobrou. Ovšem je zde také skutečný obraz toho, co k vojně patřilo, a jestliže je to jediný seriál z podobného prostředí, které si dnešní mládež umí asi stěží představit, chce to přece jen dost zamhouřit oči. V dnešním pojetí by byl seriál ještě směšnější. Tohle mám prostě rád a nedám na to dopustit. Líbí se mi scénář i celkový, umělý projev herců, nebo spíše v tomto případě dabérů, kteří zde převážně hrají. I když to někomu může připadat primitivní, hlavní síla tohoto seriálu je v neuvěřitelné přirozenosti. (06.11.2011)

Vojnu jsem nezažil a už asi ani nezažiju takže to můžu brát pouze jako seriál, někdo si může zavzpomínat. Co se týče seriálu tak je to fakt blábol ale pro nedělní dopoledne je to ideální seriál, jakkoliv je pitomý. Co s týče scén z vojenského prosředí...no...většinou propukám ve smích - jestli to takhle opravdu bylo.....no....škoda slov :) (27.05.2007)

Těžko hodnotit. Z dnešního pohledu odpad, ale kdo seriál viděl za komouše a vyrůstal na něm jako já, tak musí dát víc. Navíc, když se jedna z postav jmenuje Ctibor Voříšek a říkají mu Kyslík, tak na základce na mě spolužáci, ale dokonce i učitelé a učitelky volali : " Kyslík! K tabuli! " Jmenuji se totiž taky Ctibor a tenkrát ten seriál sledovala snad celá naše republika a druhý den po uvedení v televizi jsme si vždycky říkali zážitky z uplynulýho dílu. Holt já jsem si to schytával nejvíc, ale aspoň byla sranda, pamatuju si, že mě nejvíc sralo, když " filmovej " Ctibor zkončil v posteli s knihovnicí, tak na mě pak holky volali, že : Kyslík, tak ty už máš babu?? Ha ha, Kyslík už má babu..." No každopádně se mě to drželo dost dlouho...Jinak je seriál hrozná kravina, plná otřesných kýčovitých dialogů, hrozných hereckých výkonů, ale tak nějak mě stále i po těch létech baví sledovat. Rozhodně se podívám radši na něj, něž na trapárny typu Redakce a podobných žumpoidních výchrchlů... (11.04.2011)