Dnes v jednom domě

Znovu platí, že staří čeští herci dávali maximum svého umění i do sebevětších blbostí, takže i tady můžeme zaznamenat krásné etudy v podání Dany Medřické nebo Vlastimila Brodského. V některých momentech i celkem vtipné hlášky (Josef Somr: „No podívejte, já vim, že moje dcera není žádná Afrodita, konečně je po matce, že… ale figuru… ne?... figuru má pěknou, ne?“). V sedmém díle ovšem s totálně úchylnou účastí Vladimíra Menšíka v jakési socialistické televizní soutěži. Jako celek bezzubá sídlištní nuda, v níž ani oblíbené spojení Kolářová-Hanzlík nefunguje. Zbytečný seriál a z dnešního pohledu zapomenutíhodný. (10.08.2012)

To je takovej hnůj, že nemám slov. Všichni obyvatelé domu v ulici Brixi mají IQ asi 8 letých chlapců. Dialogy jsou děsivé. Jediné normální dialogy tam vede Pepa Somr s hnusnou dcerou Kolářovou a Martin Růžek s manželkou. Jinak je to taková debilita, že mě z toho chytla zimnice. Scénář je tak děsivý, že může konkurovat jen Ordinaci v růžové zahradě.  Prostě hrůza!!!! (26.05.2023)

V seriálu hraje rekordní množství špičkových herců a obsahuje zajímavé seriálové příběhy a herecké výkony, jeho problémem však je, že má každý z dílů kolem 80 minut, z nichž je hodně minut těžko koukatelných - dialogy dvou osob přehnaně dlouhé (klidně 10 minut!), občas moc blbé (Maciuchová-Postránecký), občas moc socialistické. KDYBY SE ALE NAŠEL VÝBORNÝ STŘIHAČ A Z 9X80 MINUT SERIÁL CITLIVĚ SESTŘÍHAL NA 9X45 MINUT (zkrátil některé dialogy a některé úplně vyhodil, včetně socialistických vsuvek), tak má seriál hodnocení místo 50% bez problémů 75% a pravidelné uvádění v televizi. Seriál má skvělé obsazení a výborné momenty, k dosažení kvality a divácké obliby by tak stačilo promyšleně vystříhat cca 9x35 minut, pak bych klidně dal i 5 hvězdiček, teď je z každého dílu cca 45 minut na 4,5 hvězdičky a cca 35 minut na 2 hvězdičky. Zkrátka dobrý režisér, dobrý scenárista, skvělí herci a extrémně mizerný střihač, radikální sestříhání by neskutečně zvýšilo kvalitu. (02.01.2023)

Každopádně jako odstrašující případ je seriál výborný. Dá se říct, že herecká elita, je vyvezena na sídliště a děj se "vůle bóží". A pak si vzpomenete na Ordinaci, Ohnivý kuře atd. a vlastně si řeknete, že může být i hůře, protože každý socialistický brak měl, alespoň kvalitní herce a co nejvíc KONEC. (18.03.2018)

František Filip nám tentokrát servíruje "román pro obrazovku" o tom, jaké je to úžasné a pokrokové vyměnit Malou stranu či rodnou "barabiznu" za krásné nové sídliště. A tentokrát jde do tuhého, socialistickou propagandou se zde dávkuje masově a často je halena do biblického (!) hávu - bytovka jako archa pro všechny a sídliště jako celá flotila arch. "Pixly" jsou tu snímany jako katedrály a lehká kritika odbývána např. takto: "A víš, že ten barák je docela hezkej? Kdo říká, že tyhlety baráky jsou ošklivý, ten musí bejt úplně slepej" (stavbyvedoucí Panc). Jednotlivé díly jsou zasazené do období jednoho roku (od zimy do zimy) s důrazem na tehdy nejvýznamnější společenské události a normalizační každodennost (Silvestr, sledování TV, 1. máj, víkendové odjezdy na chalupy, domovní schůze apod.). Řada promluv je neopakovatelných: "Se na mě díváš jak na Pinocheta!", "Seká v emigraci hlavy kuřatům, dva tisicé denně, 18 mil od hospody.", "takovej pantofel, pod kterej bych se já vešel, se ještě nenašel", stejně jako řada dílčích dějových linek: cynický pár Strachotovic a jejich silvestrovský výstup, starý Panc, těšící se na buldozer, protože neni kočka, která se drží místa; skororozvod Jarky s Krejzou, kvůli elektromotorům (Krejza se pere za hospodářství s těmi "na hoře" a nedá mu to ani doma); petrbokovic pes, pohřbený do základů další piksly ("víte co, dejte nám ho tady do vejkopu, bude mít nad sebou pomník jako nemá žádnej člověk a ještě na něj budou chodit čůrat pejskové"); Slávek, co chce mít svatbu na 07. 11. (VŘSR), aby měl každý rok ohňostroj; řidič komunálních služeb a zároveň teatrolog Pilich a nespočet dalších. "Já se odsud nechci jakživ stěhovat!" (Jarka) (11.11.2018)