Rodinná pouta

První český pokus o jihoamerickou telenovelu. A vskutku není špatný (v telenovelním slova smyslu)! Akční střihy, které nejednoho diváka (spíše však divačku) nenechají klidnými, když se v nejnapjatějším okamžiku podíváme na úplně jiné místo, kde je vše v naprostém pořádku a pouze tu dva epizodní herci pronesou "tu svoji větičku ve velkém seriálu"... Přesně po vzoru těch nej nej telenovel produkce chilské či dokonce argentinské (!) se zde setkáváme s naprosto triviálními a běžnými situacemi řešenými tím zaručeně nejzdlouhavějším způsobem. Tak, aby držely pozornost diváka (divačky) co možná nejdéle a nejpozorněji... Přesto však můžeme nalézt i některé světlejší stránky. Například jakous takous gradaci děje v závěrečných dílech apod. A samozřejmě zde nechybí (bohužel) americký happy end... Který pravděpodobně Rodinná pouta II opět naruší... Jedna hvězdička za odvahu tvůrců postavit se směle a rovnocenně těm nejsledovanějším a nejlepším dílům televizní produkce vůbec! :) (31.03.2005)

Je úterní večer a na Mary přicházejí první známky absťáku. Dlaně se začínají potit, oči se zalévají krví. Ve stavu totálního deliria hledá jedinou možnou pomoc u svého přítele Tesly. Přichází k němu a lehce se ho dotýká. Tesla ji obdaří mrknutím a začne konějšivě zpívat: Mááám se lááásky svéé vzdááát... Mary je na vrcholu blaha. Dostala svou pravidelnou dávku... Tento úvod měl být jakousi demonstrací, jak to asi vypadá ve většině českých domácností v inkriminované večery, kdy nám po televizních obrazovkách juchá prkenná Dana Morávková (nad jejíž prkenností by mohl žárlit kdejaký dub, ba i leckterý majestátní cedr by hanbou svěsil své větve), jíž zdatně sekunduje Klára Jandová, která je tak neuvěřitelně neuvěřitelná (neuvěřitelná ve tom smyslu, že jejímu výkonu nevěříte ani nos mezi očima) a pomalu svými "kvalitami" dohání Laďku Něrgešovou a již zmíněnou Morávkovou. Ale ani muži nezůstávají pozadu. Tomáš Krejčíř proplouvá seriálem s jedním jediným výrazem (přiblblý úsměv - většina lidí ho nevyprodukuje ani když se hodně moc snaží) přimontovaným na ksichtě a Jan Révai je výrazný asi jako Afroameričan ve tmě a svým "umem" skvěle doplňuje ostatní herecký ansámbl tohohle výkalu. A to nejlepší na konec v podání eunucha Matuše. Zkrátka naprosto dementní seriál, který vůbec nemusel vzniknout, uvážíme-li možnost dávkovat se emocemi u jihoamerických velkoseriálů. Dávka je přece nutná, ne? No jediný, kdo ji potřebuje jsou tvůrci a ta dávka by jim měla být aplikována automatickou střelnou zbraní z bezprostřední blízkosti do obličeje. (11.06.2005)

Má zvědavost je bezbřehá (můj sklon k masochismu podle všeho také) a přiměla mě přesvědčit se na vlastní oči, jak si vede první česká telenovela. A než jsem sáhla po smrtící zbrani v podobě televizního ovladače, jenž poslal rodinu Rubešových do černé jámy zapomnění, kmitla mi hlavou jedna scénka, která parodovala pořad Volejte řediteli. Imaginární divák si v ní stěžoval na nekvalitní seriály, které zaplavily televizní obrazovky. Odpověď zněla: "Milý pane, seriály plní relaxační funkci, divák si u nich má odpočinout a zapomenout na všední starosti a denní shon. Nejsou od toho, aby něco řešily. Vám musí stačit, že je to barevné, hýbe se to a je to na pokračování." Podle všeho nešlo o nadsázku nebo parodii, ale o drsnou realitu. Danou podmínku Pouta plní a národu kdysi proslulému kvalitní televizní tvorbou to stačí. (03.08.2007)

Opravdu, dialogy jsou příšerné, jednání postav nepřirozené, herci mají s textem co dělat. Charakterizují to 3 slova: první česká telenovela. Každý díl je však udělaný tak šikovně, že skončí při nějakém zvratu. Chápu však, že tvůrcům to vynáší velké sumy na jejich konta. Dal bych jednu hvězdičku, ale druhá je za mého oblíbece Tomáše Matonohu. (10.06.2005)

Jednou jsme se cela rodina spoutala u televize a divali se na Rodinna pouta. Ja byl pripoutan k sestre, sestra k mamce, mamka k tatkovi a tatka k radiatoru. A tak jsme si mohli i u nas rikat: Rodinna pouta. No ikdyz jsem byl spoutan, stejne jsem se radeji dival do automaticke pracky jak se tam preou kalhoty s kosili, protoze alespon tam bylo nejako vzruseni. (24.05.2006)