Čtyři svatby a jeden pohřeb

British comedy at its best. V zásadě předvídatelný, přesto božský. Lásce na první pohled k Andie naprosto, ale NAPROSTO rozumim. Sám jsem si ji prožil. A konečně - opravdu krásná pocta manželství ... svym způsobem. Jen mi je trochu líto Mikea Newella, protože mám takovýho tucha, že se tímhle akorát zařadil po bok dalších režisérů, co vždycky budou jen a jen ve stínu toho nejgeniálnějšího scénáristy romantických komedií. --- "...to take the Lydia Jane Hibbott to be my awful wedded wife" (15.02.2013)

"Není nic horšího na svatbě než kněz s erekcí." Tak o tom pochybuju, nicméně své kouzlo to má. Mě tedy nejvíc pobavilo, když si Carrie s Charlesem skládali sexuální účty, přičemž konstatování: "Vyrůstala jsem na venkově. V senících se děje spousta věcí. " mě hodně pobavilo a rozlítostnilo mě to nad mým městským původem. I Charlesovi blízcí se mi jevili býti poměrně zábavnými figurami, ale přesto jsem vynaložil značný úsilí, aby se nedozvěděli o mý svatbě a neučinili z ní riskantní podnik s nejistým výsledkem. (24.10.2016)

Nepříšlo mi to ani vtipné, ani romantické. Co je romantického na tom, že hlavní hrdinka spala s 33 chlapama (z toho s dvěma současně, pak se synem a jeho otcem)? Co na tom, že hlavní hrdina hlavní hrdinku miluje, ale nezabrání jí ve svatbě? Hugh Grant mi se svou postavou a výrazem ani nepřijde jako romantický hrdina. Nejvtipnější je asi Grantův hluchoněmý bratr, i když těch pár gagů za ty dvě hoďky před televizí nestojí. (13.05.2003)

Britové, když prostě chtějí udeřit, tak je jejich proplétání jemnými nitkami mezilidských vztahů nesmírně svěží. Hlavní hrdina má řadu nesourodých přátel, kteří ho zvou na spoustu svateb, má i spoustu nedostatků (třeba na ně nechodí zrovna včas), partnersky je poměrně nestálý, k manželství má zdravý odpor, ale gentleman to pochopitelně je. A na jedné z oněch svateb potkal ji – půvabnou Američanku. Nejen to způsobí řadu milých situací plných omylů, nucených konverzací a groteskních vsuvek. Celá ta mozaika je navíc přehledná, zajímavá, uvěřitelná a prostě britská. Inteligentní humor na nás vyskakuje při každé druhé scéně, Hugh Grant byl plachý a tehdy to bylo fajn, Andie MacDowell byla krásná a to bylo ještě víc fajn. Zejména Richard Curtis jednoduše nezklamal, funguje to spolehlivě i po víc než dvaceti letech. (15.03.2017)

Snad nejpřeceněnější film vůbec. Postavy jsou jak odněkud z Mimózova, teda minimálně se jejich charaktery nehodí k tomu, jak nakonec dopadnou, protože se nedá říct, že by např. Grant byl muž činu. Nikdo mi není nijak zvlášť sympatický a jejich rádoby životní problémy mě nechávají naprosto chladným. Děj je vyloženě nudný a ani britského humoru se mi moc nedostalo. (25.11.2005)