Kancl

David Brent: Well, there's good news and bad news. The bad news is that Neil will be taking over both branches, and some of you will lose your jobs. Those of you who are kept on will have to relocate to Swindon, if you wanna stay. I know, gutting. On a more positive note, the good news is, I've been promoted, so... every cloud. You're still thinking about the bad news aren't you? Naprosto úžasný a originální seriál, brilantně tematizující trapnost v každodenním životě - hlavní postava David Brent je hloupý, samolibý, ale hlavně neskutečně trapný - a neuvědomuje si to. Zároveň jsou veškeré jeho promluvy, fórky, rádobymoudrosti tak neskutečně pitomé (ovšem zcela vážně řečené), že se nemůžete nesmát. Ricky Gervais se nebojí hnát svou postavu do extrémů, ale jeho Davida Brenta je vám spíš líto, než abyste ho nenáviděli (což je věc, která se americkému "překladu" naprosto nepovedla). Kancl opravdu vypadá, jako by to byla reality show z obyčejné firmy, která má jednoho velmi výstředního šéfa (s velmi výstředním zástupcem, abych nezapomněl). Během těch pouhých čtrnácti dílů jsem si tuhle kancelář naprosto zamiloval a těšil se na další návrat do ní. Tvůrcům se navíc podařila jedna věc, která snad s výjimkou Hotýlku nemá v televizi obdoby - skončili v nejlepším. A za to je mám ještě radši. (21.08.2007)

Je zapotřebí si uvědomit, že Kancl nepatří mezi typické britské sitcomy ani americké slátaniny s tím nejspodnějším humorem. Kancl je unikát, který si ze všeho bere trochu a navenek se snaží tvářit jako dokument o fiktivní firmě. David Brent je neskutečně cynické a arogantní hovado, které si přeje jediné – pohodu a humornou „atmošku“ ve svém kanclíku a jestliže se ho někdo v legraci snaží trumfnout nebo ho ponížit, je zle. The Office startuje jako komediální bomba a finišuje téměř tragickým koncem a je zajímavé sledovat, jak seriál postupně mění tvář, jak z nevinné legraci přerůstá k vážným chvilkám s myšlenkami o pracovní morálce, vztazích mezi lidmi v práci a v životě. Proto mám tento „kanclovský“ humor tak rád. Ricky Gervais do toho dal daleko víc, než jen, že naházel do dílů pár fórků a bavte se. Kancl má vnitřní poslání a i když se k němu dopracovává přes narážky na černochy, postižené, homosexuály, kanadské žertíky a shazování lidské suverenity, každý díl mě donutí svým způsobem zapřemýšlet a to se mi na Kanclu tak líbí a proto jsem si ho zamiloval. 1. série = 100% | 2. série = 100% | 3. série (vánoční speciál) = 100% (21.08.2007)

Zatím jsem nenarazil na dílko, u kterého bych musel tolikrát odvracet zrak, žádný japanshock či taliánské gore, ale na první pohled neškodný sitcom z anglického kanclu. Jeden z nejvtipnějších seriálů, co jsem viděl (vůbec se nepodivuju, že opět britský) s takovou mírou trapnosti, že by se dala krájet. Špílce a situace až fyzicky bolí a byť jsou samozřejmě poněkud nadsazené, nemají alespoň v principech daleko od reality. Každý "zaměstnanec" musí ty situace ze světa, kde není kladných hrdinů, poznávat. David Brent rules!! (02.12.2006)

Místo, ve kterém se pomalu rozlévá nejlepkavější trapno a kam se rozlije, tam už zůstane. David Brent je přerostlé dítě, trochu šibal, trochu tyran, trochu rasista a velký šovinista. Spoustu těch věcí dělá nezáměrně, ale že by kvůli tomu uškodil méně, to se bohužel říct nedá. Právě v momentech, kdy se snaží někomu zavděčit a kolegové sedící kolem nechápou, co se to proboha děje, jsou kořením, které ze seriálu vytvořilo kult, ale zároveň právě tady se často od obrazovky odvracím, protože takovou porci rozpaků a šílených trapasů zkrátka nedávám. Raději tak mám Tima a Dawn a nenucenou atmosféru jejich upřímného tokání a civilního pomrkávání. A vůbec nejraději mám, když se zvážní. Když mě vývoj událostí zaskočí tak, jako kdyby se něco podobného dělo na mém pracovišti. Všemu hurónskému smíchu a kroucení očima nad existencemi z řad šéfů to dodá na síle a na touze vědět, co bude dál. Vánoční speciál je pak už jen třešnička na dortu, která dokazuje, že Ricky Gervais umí být hrozný dacan, ale stejně tak umí i neuvěřitelně dobře hrát. (05.04.2024)

David Brent je ten největší na sebe zahleděný narcis přesvědčený o své genialitě, jakého jsem na TV obrazovce kdy viděl. Tak proč dokáže občas vzbudit i sympatie a člověk mu tak nějak fandí, aby se nad jeho fórky konečně někdo usmál? Je to rapl, jakých je v tomto seriálu plno v čele s terčem vtípků a divným militantním Garethem v podání skvělého Mackenzie Crooka. Vývoj silného vztahu mezi Timem a Dawn, který mi tolik připomínal cosi z mého života, jsem také se zaujetím sledoval. Kolikrát jsem se při sledování cítil rozpačitě, kolikrát jsem nevěřícně kroutil hlavou nad tou trapností. U tohohle seriálu jsem se bavil úplně jinak než jinde, zažíval jsem zcela jiné pocity a v tom je jeho síla. A zajímavé je, že mi připadalo, že se to od začátku do konce jen lepší, s vrcholem v závěrečném speciálu. Takováhle záležitost si zaslouží mé plné uznání a pět smajlíků :-) :-) :-) :-) :-) (nebo hvězdiček, jak se to tady dělá). (24.08.2007)