Vzpomínky na lásku

SRDCE MI BUŠÍ JAKO O ZÁVOD. JÁ, KIM SU-JIN, MILUJI JEN TEBE, CHOI CHUL-SOO. NECHCI NA TO ZAPOMENOUT. NESMÍM..... /// Kim je hezká (asi bohatá), on je pracovitý (asi chudý) a inteligentní. A KIM ZTRÁCÍ TUŽKY... Jsou šťastní, její táta totiž dokáže odpouštět. A KIM ZTRÁCÍ CESTU DOMŮ... Zahrává si s nimi osud? Proč nemůžou být šťastní na věky? A KIM ZTRÁCÍ POJEM O ČASE.... Moc sympatické herecké obsazení a i když to (na první pohled) není z mého hodnocení znát, zajímavější než Láska a jiné závislosti. A CO ŘÍKAL DOKTOR? Film o lásce, kterou sužuje těžká nemoc. A co by to bylo za film o nemoci, kterou nevyléčí ani láska, kdyby se člověk na konci nerozbrečel! (Pro masochisty – je celkem dlouhej!!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Často si nedokážu vzpomenout. 2.) Alzheimer? Toho chlápka neznám! 3.) Mám rád smutný filmy o šťastné lásce. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (26.04.2011)

Nejkrásnější a nejdojemnější korejský film? Ne, tohle je nejkrásnější a nejdojemnější film vůbec. A moment to remember dokonale vystihuje každičkou radost i bolest, co se skrývá za slovem "láska". Hlavní dvojice je jako pro sebe stvořená. Celé je to natočeno tak pěkně skromně, opravdově a neuměle. Nevěřím tomu, že existuje někdo, kdo u toho nádherného díla zůstane chladný. Pro mě dokonalé ve všech směrech... (11.07.2011)

Dávám čtyři a to z tohoto důvodu: První třetina filmu je v podstatě dokonalá. Seznámení díky vypité plechovce coly, zneškodnění zloděje kabelek, exnutý panák pálenky, odpalování míčku v lodičkách, zkouška na licenci pro architekty - tyto scény jsou opravdu překrásné, překypují romantikou a mileneckým napětím a vytváří bohaté podhoubí pro budoucí flashbacky v poslední třetině filmu. Jenomže pak přichází asi to nejhorší, co se jen může romantickému filmu stát - svatba. Hlavní hrdinové jsou najednou svoji, veškeré to romantické napětí a dusno jsou tatam a scénář jakoby se najednou začal bezcílně plácat na místě. Příběh se nikam moc neposunuje, manželské problémy nikoho moc nezaujmou a nastupuje zbytečná nuda. Poslední třetina filmu sice přináší opět silný motiv a taky potřebné emoce, ale pronuděnou střední část vám dostatečně vynahradit nedokáže. Škoda, k plnému hodnocení to mělo opravdu blízko. (P.S. Po postupné demytizaci korejských romantických filmů prostřednictvím nakoukávání i těch slabších kousků tomuhle musím napálit 5*). (15.08.2007)

Na podobné filmy je z nepochopitelných důvodů lepší koukat o samotě. Člověk pak má jistotu, že se do příběhu zcela ponoří, nechá se jím obklopit, a dokáže naplno cítit emoce, které ze snímku prýští jako krev z rány do srdce. Já se na tento "CSFD nejvíc nejubrečenější film" díval s blízkým člověkem, a dopředu jsem anotoval potoky slz, které nás nejspíše čekají. A to jsem neměl dělat - stejně jako jsem neměl číst každý druhý komentář zde, ve kterých se to slzičkami jen hemží. Jistě, bulvy mi zvlhly jedna radost a je to neuvěřitelně dojemné a smutné, ale příště, když se budu chtít rozplakat, si radši pustím My Chemical Romance a jejich album z roku 2006, to mě v písničcce I Don´t Love You vždy spolehlivě složí na kolena. No nic.. film režiséra H. Leeho je velmi pěkně natočený a je na něm dobře vidět, že jej nevytvořili amatěři, ale to je vedle neobvyklého příběhu asi tak všechno. Herci se sice snaží a snímek se tváří, že se neustále něco děje (jak postupují léta), jenže to je omyl. První hodina je skvělým story o znovunalezené lásce, jenže dalších třicet minut až do zvratu je z mého pohledu jen "dobře natočenou nudou". Ne, že by se mi na A Moment to Remember něco extra nelíbilo, jen jsem se nebavil zdaleka tolik, jak jsem čekal. A konec mne neodzbrojil :-), takže jsem i mírně zklamaný. Nicméně s hodnocením 88% (20.11.2009) se ztotožnuji, jen to prostě není na maximální rank. (20.11.2009)

Jedinečné, citlivé a jemné melodrama s obrovským emocionálním dopadem, aneb A Movie to Remember! Něco tak srdceryvného, láskyplného, v něčem zoufale úsměvného a v něčem zdrcujícího se jen tak nevidí. Vystavění emocionálního prožitku kousek po kousku je impozantní (kvalitní režie), zejména během druhé projekce jsem si všiml a ocenil pár detailů, které u diváka už od počátku, takřka nevědomně, budují onu potřebnou atmosféru. Je to síla charakterů (jako muž přiznávám, že Cheol-su je úžasný chlap), situací a vět, které teprve později dostanou další rozměr a také věrohodné zpracování Alzheimerovy nemoci. Žádné klišé, žádný patos, jen ten Director's cut mohl být buď kratší, nebo variabilnější. 9/10 (01.06.2009)