Zamrzlá země

Ve filmu se zkraje říká, že lidstvo došlo na konec. Z prolínajících se osudů pár jedinců by se tak dalo opravdu soudit. Je smutné, že s takovými stresujícími situacemi se nesetkáváme pouze ve Finsku, ale v celém světě. Pandemie stresu a jeho relativní neřešitelnost a bezvýchodnost. Některé situace byly pro mě až příliš syrové a nechutné tím, kam až a do jaké hloubky se může člověk propadnout ve svém zoufalství. Ještě smutnější je, že je to všechno uvěřitelné. "Hledání smyslu a smysluplnosti života je primárním motivem lidského chápání. Tato potřeba - stejně jako jiné potřeby - může být uspokojována nebo neuspokojena". (23.02.2012)

Co jenom dokáže jedno nešťastné rozhodnutí v nouzi, jedna bankovka. Po vzoru slavnějších Requiem za sen nebo Crash je tu opět spletitost osudů několika lidí, tentokráte v drsném finském dramatu. A musím říct, že se jim jistým způsobem vyrovná. Seveřané totiž ve svých filmech vynikají syrovým provedením, na druhou stranu zase bez příkras a zbytečného přehánění. Paha maa je k tomu protkaná i opravdu vtipnými momenty a obohacená krásným poselstvím na závěr: „Jaký je smysl života, když náš pozemský život je peklo? Ale musíme věřit, že nakonec se věci zlepší. Jinak nic nedává smysl.“ I takový je život, pro mě 90% (24.02.2012)

Mrazivé severské drama je naprosto dokonalý popis pro tenhle film. Rozhodně to není na koukání příjemné a člověk nedostane klasický příval endorfinů, když se hrdinům děje něco hezkého, ale sledovat ten propletenec událostí a jak se vlastně týká úplně všech zúčastněných, bylo uchvacující. Škoda těch sto třiceti minut, to bylo příliš. 80% (03.02.2017)

Pesimistické sociální drama, které divákovi představuje celou skvadru osudem drcených postav. Kdyby zůstalo jen u tohoto, asi bych film vypnul, protože zas tolik optimismu na rozdávání nemám, abych se dobrovolně nechal emocionálně ničit sledováním tématických střípků od křivd po sirotky. Naštěstí (pro mě teda na sto procent naštěstí) tohle Aku Louhimies svou šikovností nedopuští, protože celý film je koncipovaný jako povídkáč, přičemž jednotlivé postavy se poměrně frekventovaně setkávají, což zasádně odvádí divákovu pozornost od všudypřítomné pochmurné nálady. Odkaz například na Haoggisův Crash je na místě. Btw. pokud se k tomu dokopu, prostuduju hore uváděnou relaci s LNT. Dá se doporučit, něco přes sedm stovek zhlédnutí je málo. 90% (11.04.2015)

Sociální dramata mám celkem rád, i když už mě neoslovují tolik jako dřív, respektive nesedám jim už tolik na lep. Paha maa je sice syrový, bezútěšný a depresivní film, což se mi líbí, ale je to i film, který je syrový, bezútěšný a depresivní tak křečovitě a prvoplánově, že jsem mu skoro nic neuvěřil a zkoukl jsem ho sice se zájmem, ale nevyvolal ve mně žádnou výraznou emoční odezvu. Může za to možná ta dějová rovina o mrtvé policistce, která už mi přišla vyumělkovaná až přehnaně. Ale před ní se mi hodně líbily příhody beznadějně vylízaného pitomce Ista a především podomního prodejce šampónů a vysavačů Teuva. Jejich setkání na hotelu pak bylo lahůdkové a jeho završení dvojnásobnou vraždou vysavačem mě mimoděk výborně pobavilo. Každopádně Sulevi Peltola (Teuvo) je Pan Herec a ta moje čtvrtá hvězda jde především k němu. Jemu jedinému jsem také jeho postavu uvěřil, protože ji zahrál geniálně. (06.12.2013)