Zamrzlá země

NEDOKÁŽEME POCHOPIT SÍLU ZLA, SÍLU SMRTI. PROČ NENÍ SPOLEČNOST ZBAVENA ZLA? PROČ ZDE JSOU OBĚTI, KTERÉ MUSÍ PYKAT ZA SKUTKY DRUHÝCH. ALE OTÁZKA ZLA NELEŽÍ MIMO NÁS. HRANICE MEZI SPRÁVNÝM A ŠPATNÝM NÁS ROZDĚLUJE, ALE TAKÉ LEŽÍ UVNITŘ NÁS. NA KOHO SE MŮŽEME SPOLEHNOUT? VYPADÁME BEZMOCNÍ TVÁŘÍ V TVÁŘ SMRTI. ALE DOKONCE I UTRPENÍ NÁM MŮŽE PŘINÉST SÍLU. SKRZ NĚ MŮŽEME HLEDAT SKUTEČNOST, KTERÁ JE VĚTŠÍ NĚŽ KDOKOLIV Z NÁS..... /// Nezaměstnanost. Chlast. Dluhy. Deprese. Nenávist …. Příběhy lidí, který padají ke dnu aneb finský socky v akci. Neskutečně zajímavý protínání osudů ,,po seversku“, pohled mezi lidi, jenž vrší chybu za chybou, pokus o zfilmování teorie chaosu v lidskejch životech. Fajnový je, že si každej můžem najít ,,svůj“ hlavní činitel, kterej rozhejbá skládačku na sebe navazujících osudů a událostí, protože každej má ,,svůj“ úhel pohledu na životy ,,těch druhých“. Jo, tenhle film vyvolá hodně zajímavejch pocitů a slabší kusy se možná i zamyslej nad vlastním životem. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád se dívám do vočí alkoholikovi (zavři svoje voči brouku … aha, to patří jinam…). 2.) Alejandro González Iñárritu mi už leze se svým prolínáním osudů na nervy. Mám totiž radši drsnější verze! 3.) Thx za titule ,,toma.baza“, ,,lenuse“ a ,,Huy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (02.12.2012)

Pesimistické sociální drama, které divákovi představuje celou skvadru osudem drcených postav. Kdyby zůstalo jen u tohoto, asi bych film vypnul, protože zas tolik optimismu na rozdávání nemám, abych se dobrovolně nechal emocionálně ničit sledováním tématických střípků od křivd po sirotky. Naštěstí (pro mě teda na sto procent naštěstí) tohle Aku Louhimies svou šikovností nedopuští, protože celý film je koncipovaný jako povídkáč, přičemž jednotlivé postavy se poměrně frekventovaně setkávají, což zasádně odvádí divákovu pozornost od všudypřítomné pochmurné nálady. Odkaz například na Haoggisův Crash je na místě. Btw. pokud se k tomu dokopu, prostuduju hore uváděnou relaci s LNT. Dá se doporučit, něco přes sedm stovek zhlédnutí je málo. 90% (11.04.2015)

"Efekt motýlích křídel tak trochu jinak": tohle propojování osudů těmi zdánlivými náhodami je pro mě skutečně vždy filmovým počinem naprosto bezkonkurečním a na jeho začátku musel stát někdo, kdo je vážně dobrý. Spojit scénáristicky či již v samotném námětu osudy lidí více generací, sociálních poměrů a dostat je skoro všechny na stejný level taky nebylo zajisté bez nějakého přemýšlivého mozku. Takže, snímek si rozhodně nepouštějte, když nebudete moci usnout, to už pak totiž neusnete vůbec. Ledaže byste se chtěli přesvědčit, že se jiní mohou mít ještě hůř. Další obrovskou výhodou je ta samozřejmost, s jakou tu herci hrají, jakoby jim prostředí bylo téměř vlastní a vás to nenechá na pochybách. V neposlední řadě obdivuji oddělené sekvence, které vás šoupnou v ději a donutí vás přemýšlet nad tou či onou ještě trochu v jiném světle, než se celý snímek nese. Já nemohu jinak. (04.08.2011)

Sociální dramata mám celkem rád, i když už mě neoslovují tolik jako dřív, respektive nesedám jim už tolik na lep. Paha maa je sice syrový, bezútěšný a depresivní film, což se mi líbí, ale je to i film, který je syrový, bezútěšný a depresivní tak křečovitě a prvoplánově, že jsem mu skoro nic neuvěřil a zkoukl jsem ho sice se zájmem, ale nevyvolal ve mně žádnou výraznou emoční odezvu. Může za to možná ta dějová rovina o mrtvé policistce, která už mi přišla vyumělkovaná až přehnaně. Ale před ní se mi hodně líbily příhody beznadějně vylízaného pitomce Ista a především podomního prodejce šampónů a vysavačů Teuva. Jejich setkání na hotelu pak bylo lahůdkové a jeho završení dvojnásobnou vraždou vysavačem mě mimoděk výborně pobavilo. Každopádně Sulevi Peltola (Teuvo) je Pan Herec a ta moje čtvrtá hvězda jde především k němu. Jemu jedinému jsem také jeho postavu uvěřil, protože ji zahrál geniálně. (06.12.2013)

Neuvěřitelně pozérská sociální depka, která má tendence vršit katastrofy do té míry, až se z tragédie stává fraška. Inspirace Tolstým i celková snaha proniknout pod povrch sociální mizérie zůstávají jen vyumělkovaným tvůrčím gestem - sice režijně dobře zvládnutým, ale místy až úsměvně přearanžovaným. Bude to znít nefér, ale Louhimies by si měl pustit Mraky odtáhly a podívat se, jak se dá podobný žánr dělat čistě, bez rádoby-naturalistického machrování a krkolomného přehánění. A pak by si měl znovu pustit Magnólii a nakoukat, jak že se to má s možností ignorovat v podobném filmu náhodu, absurditu a konstrukt a vydávat ho za sociální realismus "s přidanou vypravěčskou hodnotou". Navrch by se ještě poučil, že pokud splétám osudy několika postav, měl bych to dělat důsledně a méně utilitaristicky. Na "citlivého humanistu" se režisér a scenárista chová až překvapivě cynicky, když některé postavy jednorázově zneužívá pro svůj bohulibý záměr ukázat zlý a nehostinný svět okraje. Obdobný případ jako česká Poupata, film, který je tak zakoukaný do mizérie svých postav, že mu uniká všechno okolo. Bohužel právě to okolo je nejpodstatnější. (23.03.2013)