Lincoln

Primálo Kaminskeho exteriérových kameramanských lahôdok (presnejšie dve: Gordon-Levitt sleduje zasypávanie častí tiel, a posed dvojice na verande domu). Primálo emocionálnych scén v ktorých by sa predviedol John Williams. Primálo vzťahových liniek, ktoré by zdvihli záujem o postavy a ich osudy. Primálo čohokoľvek, čo by zaujalo diváka, ktorého nezaujíma daná historická udalosť. Elegantne sfilmovaná a kvalitne zahraná interiérová dejepisná nuda. Daniel Day-Lewis samozrejme výborný. (22.01.2013)

Nuda, nuda, nuda....dost jsem litoval, že jsem při výběru filmu vybral zrovna tento. Tak nezáživný film, plný zajímavých herců, výpravy...... jsem dlouho neviděl. Raději bych shlédl dokument, který by se snažil přiblížit okolnosti podepsání 13. článku ústavy. Dle mého názoru to chtělo rozbít nějakou vedlejší linií, např. retrospektivou života Lincolna, jeho mládí, dospívání, proč se tak zaobíral otázkou otroctví, co ho k tomu vedlo, jaké měl zážitky, jací byli jeho rodiče apod. Ve filmu vidíme Lincolna už ve stáří, víme o co se snaží, ale abychom znali jeho motivaci a dozvěděli se o této velké postavě historie víc - to mi chybělo hodně. (27.01.2013)

Daniel Day-Lewis vtlačil svojej postave konskú dávku charizmy. Ten z nej vyžaruje a osvetľuje temnotu vojnovej doby. Lincoln pôsobí ľudsky ako uveriteľný zástupca obyčajného človeka. Ľahko zhrbený a situáciou viditeľne unavený prezident s cylindrom a typicky zarastenou tvárou navštevuje zranených, hrá sa so synom alebo zvyšuje hlas pri debatách. Vždy je na čo sa pozerať. Hlavne jeho dlhé vety a prednesy bez jediného strihu sa krásne počúvajú. Vizuálna stránka chce zapôsobiť a podtrhnúť herecké výkony. Pri rozhovoroch či prejavoch je kamera neposedná. Buď sa kolíše zo strany na stranu, alebo pomaly nabieha na hovorcu. Vyvoláva a umocňuje pocit nepokoja. Frontálne jazdy vzbudzujú dôležitosť prejavu, ktorý nezaprie určitú mieru patriotizmu. Lincoln je dramatickou hrou o jednom míľniku americkej histórie. Značne priamočiary príbeh neohromuje. Vyhotovenie a spracovanie až na pár výnimiek neoslní. Spielberg tak nakrútil iba zaujímavú lekciu dejepisu. Navyše dosť človeka nahnevá úplné vystrihnutie vraždy v opere na ktorú človek čaká ako na ihlách. (21.08.2013)

Skvělé herecké výkony v čele s Danielem Day-Lewisem a poněkud obtížné sledování všech těch politických kliček (bez historických znalostí, což je můj obvyklý problém), to je Lincoln. Steven Spielberg nám předestřel k zamyšlení nesmírně obtížnou volbu tohoto muže, kdy se za cenu zrušení otroctví muselo platit životy vlastních lidí a nenávistí mezi severní a jižní částí země. (23.01.2013)

V něčem mi vlastně Lincoln nepříjemně připomenul (před)loňskou vyhypovanou senzaci Černobílý svět. Zřejmě svým ostentativním lpěním na tom, že černá a bílá, pravda a lež nemají žádné odstíny. Spielberg natočil film, při jehož sledování se mi vybavil Eliadův koncept absolutního epického času. Není to historické drama. Je to mýtus. Mýtus, v němž se politici rozpadají na osvícené progresivisty, hysterické tmáře a bezpáteřní "váhavce". Mýtus, v němž se neptáme, co hlavní postavu motivuje k tak odhodlanému postoji, co jí žene kupředu, protože sama hlavní postava je absolutní pravdou (i když naznačuje určitou vnitřní rozeklanost, film ji nikdy nenechá převážit a narušit státnickou auru). Lincoln si nemohl přát lepší formu, než jakou mu vtiskl Daniel Day Lewis - pomalý, rozvážný, rozšafný, nekonečně laskavý a přitom přesvědčený a přesvědčivý do morku kostí. Spielberg se k postavě chová s nápadnou ikoničností - to, jak jí umíšťuje do záběrů, jak využívá významotvorného světla, to nás jen utvrzuje v tom, že před námi nestojí Lincoln smrtelník, ale Lincoln-ikona. Když pak prezidenta dostihne smrt, vytasí Steven barokizující záběr, v němž je život temnotou a smrt světlem ("Odešel do Věčnosti"). Hagiografie svatého, a to včetně struktury vyprávění - expozice odhalující svět v nerovnováze / osvícení skrze sen / náprava / mučednická smrt (něco, co dobře funguje od středověku, přes mesianismus, sorelu až dodnes). Nevysmívám se tomu, nezpochybňuju to, už jsem viděl zbožštěné jiné lumeny s daleko větší mírou diletantismu a u Lincolna mě to neuráží. Ani se mě to ale nijak nedotýká. Tohle je film-rituál pro věřící, ať už "lincolnovce", nebo "spielbergovce", kteří se budou předhánět ve chvále toho, jak narativně i formálně brilantní to je (a skutečně je). Neupírám mu vizuální podmanivost klasického umění, ani vypravěčskou bravuru, s jakou do koženého rámce poslaneckých rozprav vnáší Spielberg humor a dovedně střídá časoprostorové plány. Ten film je ale profesorsky studený, v některých oheldech zjednodušený, vyhýbající se skutečným problémům... musím se trochu usmívat: když Lincoln uplácí demokraty politickými trafikami, aby mu šli na ruku, shodneme se, že dělá správnou věc (protože zastupuje pravdu, "je to dávno", navíc je to natočené jako komedie). Když ale hrdina Dne zrady dělá totožnou věc, je to odporný pragmatismus, špína, hnusná politika a američtí kritici píší o filmu, který současná Amerika nepotřebuje. Současná Amerika určitě potřebuje Lincolna a pevný žulový mýtus. Já jako divák nic podobného vidět nepotřebuju, i kdyby to mělo sebe-virtuóznější formu. Je to z mého pohledu sebe-potvrzující ideologická nuda, která se brání jakýmkoli pochybám tím, že je vymýtá stokrát viděnými schématy, kterým dojem výjimečnosti dodávají elitní herecké tváře a osvědčenou strukturou vyprávění. Takový film mi ale není schopný nabídnout nic životného, jen zívající propast odstupu od dokonale koherentního a uzavřeného světa mýtu. With all due respect, mr. Spielberg. (11.01.2013)