Barbaři

Tady se tvůrce slovutných (mám je rád) Kanibalů zrovna dvakrát nepředvedl. V inspiračním koši lovil tradiční italské fantasy a dal tomu trochu akčnější ráz. To vše dost pokleslým způsobem a s pekelnou dvojicí léta vězněných barbarů v čele, co jdou doslova a do písmene vybouchat zajatou královnu ze spárů zlotřilých zlodějů rubínu. Ano, je to kapku překonbinované a leckdy zbytečně, samotný vypravěč v úvodu pusu nezavře, pořád má k příběhu co říct. Kdyby to dělal aspoň vtipně, jenže humor a především nadhled zcela chybí a zůstanou oblbující macho pózy a hlášky na úrovni školky. První půlka je tedy značně nudná a nezajímavá, ta druhá to o něco vyvažuje, svoje dělají mimořádně trapné triky, které jsou hodně zábavné. Konec ovšem zase řádně naštve, díky překonbinovanosti děje se uzavírá několik okruhů najednou, což není zábavné ani za mák. Deodato se nepustil do ničeho ostřejšího, překvapivě to odmával velice krotkým způsobem (asi tak dvě scény byly násilnější). Musím uznat, že když to člověk vidí ve VHS kvalitě a duní mu v tom to nefalšované italo disco, tak to jisté kouzlo má. Ne však takové, aby se to dalo označit za dobrý film. (15.09.2010)

Lacinější a brakovější klon Conana. Dvojnásobné porce svaloviny značí v tomto případě dvojnásobnou porci demence. Ale musím říct, že příjemně koukatelné. Pokaždé, když byli oba bratři na scéně jsem se musel pochechtávat jejich mizernému herectví, šíleným dialogům, umělým drakům nebo naprosto tragickým vlkodlakům (nebo co to bylo za ksindla). A bratři Paulovic, kteří v kožešině vypadaj skoro jako teplí bratři v tangách, zatímající svaly připadně se jinak prsící, téměř při každé možné situaci prostě nemají chybu. (03.07.2010)

Film jsem viděl poprvé před více než 30ti lety na německé TV. Nerozuměl jsem ani prd (německy jsem nikdy neuměl), ale vůbec ničemu to nevadilo (jako děj, kde?). Byly tam dva borci co vypadali větší než Arnold (no nejsou a nikdy nebyli), a protože jsem poznal stejné brnění stráží jako měli stráže v o dva roky mladší Rudé Sonje (jak ty “rohaté lebky”, tak “zubaté úsměvy”), dlouhou dobu jsem filmy bral jako “ze stejného universa” :). Prostě nostalgie udělala svoje a já film viděl asi tucetkrát. Takže prostě pro mě nemůže být pod průměrem. A rozhodně nemůže být horší než zmíněná Sonja… to nejde… i přes ty tragické mechanické/gumové příšery :D. (13.12.2022)

Hrozná kokocina. 😀 Ruggero v akcii, alebo už asi tisícprvý pokus priživiť sa na úspechu Barbara Onana. Menší rozpočet, teda aj lacnejší vizuál, dvaja napichaní neherci ako hviezdy, ale je to občas aj zábavné a preto by si to moji obľúbenci mohli pozrieť. Najzaujímavejšie jednoznačne pekné nohy budúcej CSI vyšetrovateľky Evičky.. (25.01.2023)

Ztřeštěná kopírka "Barbara Conana", kde místo jednoho kulturisty v hlavní roli, jsou zde hned dva, navíc dvojčata, a dokonce ještě dřevěnější a humpoláčtější než Arnold. Místo nietzcheovského étosu zde máme jalovou rozjařenost, místo epického příběhu o zrození legendy dostaneme báchorku o jaunerácké mystice a opulentní krvavé bitvy nahradily specer-hillovské peckovačky. Naštěstí "Barbaři", stejně jako všechny cannoňácké italské koprodukce, ale ostatně i větší část osmdesátkových italských brakovek oplývají nespočtem WTF momentů, vyšinutých peripetií a grotskně monstrózních prvků (od strašlivých mechanických efektů po opulentní výpravu - viz trůn hlavního záporáka). Výsledkem je báječný camp od Ruggera Deodata, který přesně zapadá do barono-prášilovské linie italské žánrové kinematografie, založené na přístupu, že žánrové mantinely, logika a soudnost jsou pro nudaře. (29.03.2015)