Katyň

Pro mnohé bude na Oscara nominovaná Katyň doplněním historických nesrovnalostí, pro jiné jen akademická „nuda“ o bestiálním vyvraždění tisíců polských důstojníků sovětskou armádou v katyňském lese (vskutku syrová tečka) a událostech tomu předešlých. Polská legenda Andrzej Wajda („kino morálního neklidu“) zvolil dosti ohoblovanou, nedynamickou cestu, ve které chybí emoce (naopak přebývá několik nedůležitých scén), pořádné dialogy a pro diváka zajímavé postavy a snad i náznaky snahy navázat na své předešlé úspěchy. Temná kapitola nejen evropských dějin je strukturována nesourodě, chybí i hlubší položení se do příběhu.. Škoda!! Průměrných 60%.. (28.07.2008)

Začátkem června roku 2008 jsem jel navštívit Krakow a při pohledu na velký dřevěný kříž s nápisem Katyň jsem se upřímně podivil co to vlastně je. Vlastně jsem věděl co se tam stalo, ale nenapadlo mě, proč se to vlastně stalo, a když jsem zjistil, že Poláci na tom zapracovali a natočili o tom film, nedalo mi to a co nejdřív jsem ho musel vidět. Škoda jen, že dvě hodiny se táhnou hrozně pomalu, protože režisér nikam nepospíchá. Chce to natočit nejlépe, sám má s Katyňí problémy, zemřel mu tam otec, a tak se snaží natočit film nejlépe jak to jde, a tak se k divákovi snaží jít pomalu, jistě, aby pochopil naprosto všecko a nic nevynechal, což mi možná trošku vadilo. Jinak jsem rád, že takový film Poláci natočili a ukázali, co se v jejich zemi stalo osudného. Svinstvo to bylo, je to možná jedna z epizod druhé světové války, ale je dobré o tom něco vědět. Rozhodně je. Rusové od Německých fašistů se totiž nikdy nijak moc nelišili. Ať už koncentračními tábory, o kterých lidé moc neví, že Rusové mají, minimálně gulagy na Sibiři určitě stále existují a dále tím, že právě tady u Katyně si důstojníci obou zemí s radostí podávali ruku, když se dohadovali o rozdělení země. Svinstvo nad svinstvo. Ale tento film o tom brilantním způsobem pojednává. Ponuře a přesně, tak jak si Katyňský masakr zaslouží. Čest jejich památce. (19.08.2008)

Režisér A.Wajda sa rozhodol oživiť pre poliakov asi najväčšiu tragédiu, pre ostatných hlavne mladších, veľká neznáma alebo ak známa, tak iba ako tisickrát opakované klamstvo, ktoré sa stalo pravdou. Kto iný ako A.Wajda, ktorého otec sa rovnako nevrátil, je povolanejší? Už úvodná scéna na moste odkrýva to, čo si asi máme odniesť ako to "zásadné" z filmu, a to, že poliaci asi sami nevedia, ktorí z dvojice agresorov sú pre obyvateľov väčšie zlo. Ako jeden z mála filmov ukazuje pravdu, ktorú sme ani v školských učebniciach nenašli (neviem či sa niečo zmenilo), t.j. že Poľsko nenapadlo len Nemecko ale aj Rusko. Celý film je o hľadaní a popieraní pravdy, žiadne vojnové scény nehľadajte, ide o postupné odhaľovanie právd a klamstiev, o nádeji, ktorú v sebe nechávajú žiť ženy dôstojníkov a hlavne pohľad zajatých vojakov, z ktorých Andrej ako jedna z hlavných postáv píše denník, udalosť po udalosti, zastávku po zastávke... a končí u Smolenska v katýňskych lesoch. Scény popráv v závere sú najsilnejším momentom celého filmu a v porovnaní s kľudným tempom príbehu, zrazu pôsobí ako poriadne brutálna sprcha. Drsné popravy zvýrazňuje nekľudná hudba, alebo skôr zvuky, ktoré naháňajú strach. Žiadne fakty v závere sa nekonajú, zato režisér nechal za posledným záberom jednu dlhú zatmievačku ako čas na to, aby každému bolo jasné, že vražda vyše 20.tis. vojakov je strašná tragédia a obrovská nevyliečiteľná rana pre poliakov. Až polstoročie trvalo rusom kým priznali vinu... Film 80%. (26.05.2009)

Překvapivě akademicky a chladně vyznívající (je všeobecně známo, že režisér je v zobrazované události silně citově angažován, neboť jedním z popravených byl jeho otec) historický velkofilm polského nestora Andrzeje Wajdy. Čtvrtou hvězdičku dávám hlavně za poněkud opomíjené závažné téma katyňského masakru, což je historická látka ponejvíce objevná, ukazuje totiž, že zločiny nacistického Německa a bolševického Sovětského svazu jsou si více než rovny... Škoda, že celý film nemá sílu závěrečné půlhodiny... (03.09.2009)

Zatracená předčasná stařecká demence, pár desítek sekund mi trvalo vzpomenout si, na co jsem se to vlastně dívala v sobotu večer. Nebo je to dáno nevýrazností polského snímku? Když jsem o masakru v Katyňském lese četla jako dítě v Reflexu, hodně to se mnou zamávalo a vzpomínky na článek i otřesné fotografie zůstaly dodnes. Film je natočen s úctou a pietou, přesto (nebo možná právě proto) mě zanechal nečekaně chladnou a nezúčastněnou. Udělalo na mě dojem stigma národa postiženého tímto válečným zločinem, nevěděla jsem ani, že pravda o odpovědnosti rusáků byla dlouho popírána a tvrdě stíhána. Jinak mi "Katyň" nepřinesla nic, mozaika lidských osudů, spojených jedinou tragédií monstrózních rozměrů, mě nepřinutila uronit slzičku. Po dvou dnech jsou dojmy minimální, za měsíc pravděpodobně zapomenu, že jsem to vůbec viděla. Kde asi soudruzi z Polska udělali chybu? 59% (19.04.2010)