Moon

Atmosferou nieco medzi Sunshine a Gattacou (neutichajuca tuzba ist za svojim cielom aj napriek nepriaznivym okolnostiam) s presvedcivym Sam Rockwellom. Pociatocne sklamanie z toho, ze pointa je od polovice markantne jasna, neskor vystriedalo ponorenie sa do prezentovaneho sveta ako i duse hlavnej postav(y). (20.10.2009)

Jones nepřekvapuje zápletkou, ani myšlenkou, zato kutí lepší atmosféru než mistr Scott ve velenudném Vetřelci (nevím, prostě xenomorfům nemůžu přijít na chuť), nedopouští se podpásovek jako Boyle ve "wtfakózním" Sunshine a pomalejší tempo dostatečně vyvažuje umírněnou stopáží (umím si představit tvůrce, kteří by nad stejným tématem vznešeně mastrubovali nekonečné tři hodiny a řekli by přitom to samé), tradičně výtečným Mansellovým doprovodem a Rockwellem, který nikdy nezklame. (25.10.2009)

Osobně jsem nikdy nemusel sci-fi žánr, ale tohle je neuvěřitelná pecka!! Sam Rockwell v podstatě jako jedinný herec táhne celý film v poklidném tempu, ve kterém však odkrývá čirou psychologickou a existencionální hrůzu na lodi, kde má sloužit 3 roky jako obsluha stroje těžícího "energii" pro Zemi ... Začnou se dít divné věci, v nabouraném vozidle nalezne sám sebe, ve dvou verzích (klonech ??) pak zjišťuje dál o co sakra jde ... Film má úžasnou atmosféru, ta rozhodně vládne celému filmu. Pocit samoty a odcizení je doveden k naprosté dokonalosti. Pocit odcizení a vzdálenosti od planety Země jsem poprvé díky filmu prožil jako by na vlastní kůži (ten kamerový záběr v jeden okamžik na naši planetu je prostě k nezapomenutí ...). Závěr pomalu a jistě graduje a graduje ... Film si jde pomalým, klidným tempem k excelentnímu závěru ... K tomu všemu nám hraje naprosto úchvatná, strašně se hodící hudba, naprostá nádhera ... Nemohu jinak, než dát plný počet, v rámci žánru mne málokdy co takhle zaujalo ... Navíc se jedná spíše o extrémně psychologický film, který nechává další složky daleko za sebou ... Paráda .. (20.10.2010)

Ecpliptis lunae. Měsíční a náměsíčná sonáta, v níž některé pasáže znějí falešně a jiné zůstavají skryté ve stínu, aby se v závěru vynořily se smrští otázek. Komorní individualistické drama jednotlivce, které přes vizuální a tematické podobnosti stojí nekonečně daleko od Sunshine. Nepálí, nehřeje, ale něčím je ten jemný svit uhrančivý. Snad, že lidskými emocemi, úsměvy a slzami tu plýtvá robot, snad napětím, které si nenápadně sedá za zátylek, snad tím, že lidské jáství je nečekaně amorfní kategorie. (26.10.2009)

Mansellova filmová hudba 21.století, robotický mlžič Gerty s hlasem Spaceyho a armáda Rockwellů v úsporném sci-fi, které si na chytré jen hraje, ale dělá to tak dobře, že si toho nevšimnete. Vše podstatné myslím vystihuje vzkaz mezi fotkami na ledničce: “Abstinence is a good thing, but it should always be practised in moderation.“ Tři roky jsou totiž dlouhá doba a to, co zpočátku vypadalo jako nechutná zaměstnanecká politika obří korporace, se nakonec stalo racionálním krokem šetřícím lidské zdroje a jestli nějaký životnost rychle ztrácející klon disponuje city, nebývá pro energetické giganty (a ani pro mě) zase až tak důležité. Ostatně, nepochybuji, že originál Sam Bell ze Země posvětil za tučnou částku projekt svého kopírování, takže nehledejme nějaké humánní poselství tam, kde šlo o peníze jako tradičně až v první řadě.. (20.09.2010)