Twilight sága: Nový měsíc

New Moon sa mi páči oveľa viac ako jednotka a to z dôvodu lepšieho deja, lepších vizuálnych efektov a lepšej atmosféry, čiže akurát pre mňa....................Soundtrack Alexandre Desplat: 1. Meet Me on the Equinox - Death Cab for Cutie ,2. Friends - Band of Skulls ,3. Hearing Damage - Thom Yorke ,4. Possibility - Lykke Li ,5. A White Demon Love Song - The Killers ,6. Satellite Heart - Anya Marina ,7. I Belong To You - Muse ,8. Rosyln - Bon Iver/St. Vincent ,9. Done All Wrong - Black Rebel Motorcycle Club ,10. Monsters - Hurricane Bells ,11. The Violet Hour - Sea Wolf ,12. Shooting the Moon - OK Go ,13. Slow Life - Grizzly Bear ,14. No Sound But the Wind - Editors ,15. New Moon (The Meadow) - Alexandre Desplat , (06.01.2011)

Všem odpůrcům, všem posměváčkům i všem cynikům opět vstup zakázán. Tady se totiž znovu trpí pro zlomené srdce, zoufalé činy neberou konce a pro tu pravou lásku by všichni šli světa kraj (a možná ještě dál). To, co kniha rozmělnila v nekonečných opakovaných úvahách na totožné téma, z toho dokázal Weitz vytvořit romanticko-dobrodružnou podívanou. Tolerance je sice stále třeba, ale kdo neodmítl napoprvé, neměl by ani teď. (13.12.2009)

Jednoho ponurého podzimního večera jsem s hrůzou zjistil, že nemůžu najít klipsny na bradavky, jezdecký bičík byl od posledně zlomený, latexová maska prodřená a deseticentimetrové jehlovky mé drahé, které mi vždy tak rozkošně drtily koule se nenávratně ztupily, protože si v nich ta kráva vyšla na ples, kde si střihla polku s nějakým vesnickým idiotem! Bloumal jsem po bytě od ničeho k ničemu a hledal způsob, jak vybít svou sexuální frustraci. Ach jak jsem byl naivní a nerozvážný, když jsem v záchvatu ukájení mrzkých pudů mačkal play! Pro tohle není záchranné slovo a pokud vám zrovna dojdou baterky v ovladači, není cesty zpět. Už nikdy nebudu, čím jsem býval a marně hledám výrazivo, kterým bych popsal tuto nepředstavitelnou kalvárii. V mlžném oparu bezbřehé hrůzy se mi vybavuje pouze toto: Nejprve jsem uviděl páchnoucí, zelenožlutou, viskózní skvrnu velikosti Lautnerova solarizovaného hrudníčku a tvaru Patizónova "uhrančivého" obličeje. Jen tak se přede mnou prkenně převalovala a já se neustále snažil smířit s myšlenkou, že takový terror to snad být nemůže. Přistoupil jsem tedy blíže a snad to byla stařecká nerozvážnost, která mě přinutila rozhrnout ji prstem. Okamžitě jsem uviděl kousky hrášku a mrkvičky, které nepochybně patřily bramborovému salátu mé Poslední večeře. Hrdinně jsem pokračoval v pátrání a se zatnutými zuby zabředával hlouběji a odhaloval další vrstvy tohoto strašlivého úkazu! Nestrávené kousky vepřového řízku jemně EMO přibarvené několika fernety pro dobré trávení, špatně požvýkaná celozrná houska, kterou jsem tak pečlivě vyčistil talíř, roztomilý malý klíček od skříňky v nádražní úschovně, jenž jsem chvatně a neuváženě spolkl při domovní prohlídce, aby nezjistila, kde schovávám pornočasáky, výtečná šunka Remair, deset deka za patnáct korun v Tescu, zlaté polomáčené od Orionu, na kterých stále ležérně ulpívaly kousky jemné mléčné čokolády a v neposlední řadě zpola natrávený pytlík chipsů LAYS, u nichž už si ani nevzpomínám, zdali to byla grilovaná slanina či brambory pečené v ohni. Věřte mi, pátral bych dál, přátelé, ale tohle se opravdu nedalo udržet. A takhle mě v horečkách našli - politého studeným potem, s křečovitě zaťatými pěstmi, blábolícího v mrákotách cosi o zasraných homoupírech! Teď, když už jsem se alespoň trochu vzpamatoval a vidím věci znovu s jakýms takýms nadhledem, by mě upřímně zajímalo, kdy už konečně někdo promění paní Majerovou v jezevčíka, aby svými komerčními, grafomanskými bláboly nekurvila našim dětem pohádky a vkus!!! (02.11.2010)

Zdejší komentáře k filmu jsem si raději nepřečetla dřív než napíšu ten svůj z obavy, aby mě něco neovlivnilo, ikdyž se mi to zde nestává. Ráda zde píšu ryze své názory a od nikoho neopisuji. I v tomto případě chci za sebe vyjádřit, že i tento díl ságy mě zaujal stejně jako díl první. Nemůžu říct jestli je horší nebo lepší, je prostě pro mne fajn sledovat pokračování a osudy hlavních hrdinů. Stejně jako v předcházejícím díle i v tomto oceňuji neotřelý způsob režie, pocitovou hudbu a děj celkově :-) Nevím jak to popsat, ale tato sága ve mně evokuje pocit hlubokého tajemna, zamyšlení, rozruch - něco jako kdyby jste byli třeba na nějaké masáži či jednoduše doma na pohovce a ve sluchátkách si pouštěli relaxační hudbu a ponořili jste se do sebe sama ... tak asi tak přibližně ;-)) Nezní to moc složitě? ;-) (03.10.2011)

Když se to tak vezme, tak se jedná o velice dobrý artikl určený především naivním a přecitlivělým dívkám, jejichž mentální vyzrálost se nachází někde v počátcích puberty. S takovým přístupem je pochopitelná doslovnost (změny ročních období za oknem doprovázené nápisy s konkrétním měsícem), statičnost hlavních představitelů, kteří nehrají, ale pózují, sterilní hudba a dialogy s oduševnělostí foto-příběhů z Bravo/CosmoGirl. Plynutí času je podřízeno vnímání náctileté dívčiny, které se okamžik zpomalí, když přichází její milý, a z prostoru je vyčleněna, pokud o něj přijde. Popíkové písně na některých místech vyjadřují myšlenky postav a několik scén je nápaditě zvládnuto co do organizace prostoru a orientace v něm, ale... Já nejsem cílovou diváckou skupinou, která by byla schopna naivního fanouškovkého čtení (opravdu mi nestačí věrnost lobotomizující knižní předloze), jež je filmem upřednostňováno na úkor toho poučeného. Nejde o docela uvědomělé a vážně se neberoucí dílo, jak by se mohlo zdát ze scény z kina (akční film s nadávkami jako "zpropadaný" místo "zkurvený" apod.), protože jakékoliv dvojí podvratné čtení, které nabídne kamarádka Belly po východu z bijáku o zombie, je ukázáno jako to nesprávné. Na druhou stranu je to dobře, protože vidět v druhé části téhle ságy příběh o projevení se, ve kterém se hlavní trpitelka (nikoliv aktivní hrdinka) dozvídá, že rozum a chtíč nemohou být v opozici natrvalo a rozhoduje se, za jakou ligu bude kopat, vyzjde z toho NOVÝ MĚSÍC jako ideologicky konzervativní podívaná, která by byla archaická i za dob Shakespearových. Inscenační bezradnost mnoha scén (zjevování se) a nemožnost ztotožnit se či byť jen trochu chápat Bellu, která se chová nelogicky (dlouho nemocný kamarád stojí polonahý v dešti, jí zajímá jeho nový účes a tetování) v pokusu o fantasy bez jasně zadefinovanyćh pravidel, dílo zkázy dokonávají. "Odpad!" přitom dává někdo, kdo jedničku oceňoval jako malý indie film s vzhledem k žánru odvážnou stylistickou stránkou a docela zdařilou snahou ozvlášnit teen romance horrorovými prvky. Nejhorší přitom je, že dvojka není ani tak špatná, aby byla celou dobu zábavná, protože veškerý guilty pleasure potenciál vyčerpala už upoutávka. (25.01.2010)