Neopouštěj mě

Brilantně nasnímaná budoucnost z alternativní minulosti, beznadejne melancholicka ale presto ne negativni. Krom dalsiho důležitého anglického útěkového mola (Boy A) nabizi nejintimejsi zazitek letosniho roku. (18.12.2013)

Pomaly plynúci film, podfarbovaný krásnou, jemnou hudbou, ukazujúc tých, ktorí slúžia iným. Na to, aby zachraňovali druhých svojimi vlastnými orgánmi. Ukazujúc, že oni však nie sú len bezduchí "skladníci" orgánov, ale citom a láskou presiaknuté, normálne ľudské bytosti. (20.09.2012)

Režisér Romanek natočil rádoby sladkobolný sci-fi románek. Bohužel u mne to nějak nezafungovalo. Zásadní věci nedovysvětleny, kde se tyto děti braly, co uměl v roce 1964 ten náramek, proč se nikdo nepokoušel vzepřít, jak mohli mít tito otroci takovou svobodu, sami např. měli k dispozici auto...Možná bych to tolerovala někdy v budoucnu, ale to zasazení do minulosti bylo vysloveně nešťastné..Ani výběr hlavních představitelů mi nesedl, holky, ač ve skutečnosti o 2 roky mladší než jejich partner, se mi zdály proti němu nějak moc dospělé, z Keiry je bohužel čím dál větší "prkno", jak vzhledem, tak hereckým projevem (ať mi všichni její fandové odpustí...). (27.01.2011)

Těžko se mi tento film hodnotí. Četla jsem knižní předlohu a proto asi nebudu moc objektivní. Kniha je geniální a ukrývá v sobě jisté poselství o tom, kam dost možná jako lidstvo směřujeme. Věřím, že u těch co nečetli knihu, musel film vyvolat spoustu otázek typu, jak to všechno vlastně funguje a hlavně, proč se postavy chovají tak, jak se chovají. Ve filmu není zkrátka čas nahlédnout do hloubky toho všeho, nebo vcítit se do hlavních postav. Geniálnost knihy byla hlavně ve schopnosti autora, vcítit čtenáře do každé z postav, vše vám přišlo naprosto přirozené, právě ta přirozenost a to, jak jsou postavy smířené se svým osudem, je na knize možná to nejemotivnější a zároveň nejděsivější. Čtenáři si můžou film vychutnat daleko více, protože se už nepotřebují ptát na otázky, které znají z knihy. Pak je jen na nich, zda se jim toto převedení z knihy na plátno líbí, nebo ne. Věřím, že většina nečtenářů knihy si po skončení řekne "to bylo trochu divné", nebo "nereálné", protože než to všechno vstřebají, celou tu šokující pravdu, tak děj skočí úplně jinam a je velice těžké postavy pochopit. Škoda. Uvažovala jsem, že dám 4*, ale to by bylo spíše jen z mé lásky ke knižní předloze, tak tedy hodnotím 3*, i za to, že mi vymazali pro mě jeden z nejsilnějších momentů knihy. Možná, že po druhé projekci, nebo v jiném rozpoložení tu * přidám, ale zatím určitě ne, bolí mě to o to více, že se jedná o jeden z mých nejočekávanějších filmů roku. (02.01.2011)

Výborný nápad o společnosti, ve které se "pěstují" lidé jen pro účely darování orgánů, který je zabalen do klišovitého milostného trojůhelníku. Dost mě mrzí, že ten nápad zůstal celkem nevyužit a radši bych se dozvěděl, jak celý tento systém a vlastně i svět v této době funguje, než koukal na běžný vztahový film. Naštěstí je aspoň tato linie příběhu výborně napsaná a hlavně dobře zahraná trojicí Mulligan-Garfield-Knightley. Jejich výkony byly opravdu výtečně a některé scény byly díky nim a zprvu nenápadné režii opravdu silně emotivní. Navíc to i celkem rychle uteklo a konec docela potěšil. Takže i přes to, že se jedná "jen" o další milostný trojúhelník, z toho vylezl hodně zajímavý a emotivní film. Ovšem ten nespokojený červíček, který mi bude říkat, že se s celým námětem dalo naložit daleko lépe, ve mně bude hlodat asi ještě dlouho.70% (22.02.2011)

Když parádní herci v podstatě nemají co hrát a v doslovně přepsaném scénáři si mohou přečíst jen o melancholických pohledech do nitra nicotné duše toho druhého, je to vždycky těžké. Na festivalech se to ovšem věřím že neztratilo, Neopouštěj mě totiž rozhodně není odpočinkovým filmem. Vyžaduje od diváka mnohem více pochopení, než by se mohlo na první pohled zdát, oplácí však jen děsivým kukučem Keiry Knightley a trestuhodně nevyprofilovaným Garfieldem. Carey vládne. (15.02.2015)

Aby se tenhle příběh pro mě stal slastným opiátem, musela by se na konci zavřít opona, která by rozťala hluchotu. Nestalo se. Trojlístek ovšem hraje životní party, ne, že ne! (15.01.2011)

Komorná verzia Bayovho Ostrova. Vtipné je, že Režisér Transformerov dokázal totožné myšlienky predať hutnejšie a emócie vybudovať pôsobivejšie než táto klubová artová dráma. A okrem toho ešte dokázal spraviť akčnú show 6/10 (08.11.2014)

[IFF, Bratislava 2010] Domnievam sa, že nezámerne rozdielne sformulovanie postupného a neodvratného usmrcovania "účelových stvorení"-darcov, ktoré do bodky nešpecifikuje reťazec fungovania takýchto aktivít nie je načisto k zahodeniu => je tématicky funkčné a nevypočítavo filantropické. Mark Romanek vsádza na istotu, čo sa týka panoramatického pojatia lemuje svoju intímnu romancu príslovečnými postojmi, na základe ktorých reliéfne nakladá jak s elyzejskými notami od Rachel Portman, tak s ohnivou zviazanosťou a žiaľnou predurčenosťou zamilovaného páru. Príjem emocionality je teda zaručený (mal som občas na mále), ale (po menšom zrekapitulovaní) mi schádza väčšie prepracovanie vzťahu Kathy/Tommy a taká ta dlhodobejšia reflexia, ktorá je prechovávaná v mnohých ázijských pokladoch. Takže vytrženie z tohto senzitívnejšieho/komornejšieho "Ostrova" , ktoré vo mne kulminovalo hneď po projekcií už pozvoľne vyprcháva a renomovaný literát Kazuo Ishiguro si ma najskôr asi získa pri jednej z jeho úctyhodných knižných väzieb. (12.11.2010)

Zručně provedená citová vydíračka, která má zajímavé, ale bohužel nedovysvětlené základy, tak třebas proč jsou jako pečovatelé používáni dárci, jejich výchova a příprava asi bude dost nákladná? Co kdyby měli dárci děti? Mohou mít dárci děti? Co na to veřejnost? A tak dále a tak dále. Narozdíl od mnohých považuju první část s mezihrou za lepší, než je závěrečná třetina, hlavně kvůli až moc čiré průzračnosti děje a vratkým základům, navíc mi přišla vrcholně nedojímavá a jediná postava které jsem v dospělosti mohl fandit byla ta, jež je výtečně zahrána Carey Mulliganonovou, oproti ní je třebas postava Tommyho (snaživý Garfield) nebetyčně pitomá a kdesi na internátu zamrzlá. PS: Jestli mi tahle POMOtaná databáze zase smaže sama od sebe komentář k tutomu filmu jako včera, tak...Tak budu nasranej. (23.05.2013)

Svoboda ti sluší, jsou to krásný šaty. Jen rukávy jsou trochu dlouhý a u krku to škrtí. Jinak padne. Jako ulita. (18.07.2012)

Silně fotogenické v každém druhém záběru. U pocitových filmů ale dost záleží na schopnosti tvůrců pocity stimulovat - tady se výsledek potuluje mezi nezáživným melodramatem (umocněným otravně sentimentální hudbou) a úmyslně vyprázdněnou dystopií (umocněnou stejně vyprázdněnými interiéry i exteriéry). Zasáhnout dovede jen málokdy, nicméně díky kameře a melancholické bezvýchodnosti pořád stojí za vidění. (04.02.2015)

Dost velké zklamání. Chápu sci-fi prvky zasazené do psychologicko-romanticko-dramatického příběhu, ovšem ústřední nápad mi příšel neskutečně nelogický. Takže 2* dávám pouze za herecké výkony, zpracování a určitou myšlenku, která lze z filmu vyčíst. (11.10.2013)

Tak hezky snivé a zvláštní.. (06.12.2015)

Je to sice spíš vizuální příloha k Ishigurově stejnojmenné knize, natočená velmi komorně a klasicky, nepřinášející žádné překvapivé pohledy nebo výrazně originální ztvárnění, nicméně jde o příjemně čistý, komorní a vizuálně zajímavý snímek s přesvědčivými hereckými projevy, navzdory tématu bez přehnané sentimentální exploatace. 3,6* (09.04.2011)

Originálne a veľmi atypické sci-fi a to z viacerých hľadísk. Nielenže sa odohráva v alternatívnej minulosti (ktorá nie je steampunkovo preplácaná), celkovo chovanie postáv a smer, ktorým sa hýbe dej (žiadne Hunger Games) je pozoruhodne out of the box. A k tomu úplne čarovná hudba Rachel Portman, nie nepodobná famóznemu Howardovmu soundtracku k The Village. A to som si myslel, že už nikdy nič podobné počuť nebudem. (11.01.2015)

Teda, vůbec jsem netušil o čem to bude, ale podle plakátu, názvu a obsazení jsem čekal nějakou romantiku, kde Garfield popichuje Carey a Keiru a nemůže se mezi nima rozhodnout, až z toho nakonec uteče na molo a Carey ho honí. To jsem pak tedy čuměl jak puk. Ale to tempo je až moc pomalý. Každopádně povedenej a v rámci možností originální a nečekanej kus. (30.04.2012)

Těžko se mi věří ve film, v němž zdraví, mladí lidé umírají proto, aby nemocní a staří mohli žít. A už z toho důvodu se mi film vlekl. Chvála Bohu, že na konci nezvítězila láska, kór když dle mého je podstatnější pro žití užitelnost jednotlivce, než to, že srdce dárce proti jeho vůli škoda vytahovat, páč je zamilované. Nad tím by se i v reálu mocipáni jen stěží pozastavili. Karey Mulligan má u mě každopádně první zářez, Never let me go je její první film, v němž mě vyloženě nelezla na nervy a dokonce jsem si říkala, že v ní nějaké to charisma možná přece jen dřímat bude. Taková Michelle Williams číslo dvě (ta mě ostatně svého, dawsonovského, času taky pekelně pila krev). 50% (03.01.2013)

Never Let Me Go čerpá do značnej miery z príhodnosti svojho vstupu na scénu v dobe, keď už Bayov námetovo príbuzný The Island pomaly, ale isto bledol a vytrácal sa z pamäti divákov, čím vznikla na trhu diera a zvýšil sa dopyt po podobne orientovaných snímkach. Melancholická, jemne tónovaná sci-fi sa snaží ponúknuť trochu viac, než je bežné a výsledkom je malý film s veľkými menami, ktoré značia prísľub do budúcna. Tematicky nadštandardné dielko však mierne trpí nedokovanými ohnivkami reťaze sveta, jeho pravidiel a funkcie umelého jedinca v ňom - a to i v prípade, že naň nahliadam ako o príbeh o hľadaní a dokazovaní existencie duše; nazdávam sa, že by v prípade premyslenejšieho náhľadu do vnútorného mechanizmu systému mohol sa dostaviť zážitok o poznanie silnejší. Taktiež ona umelecká prázdnota, absencia etiky a morálky, laxný vzťah postáv k divákovi a možno až zbytočne dôsledné pokusy o reálne vystihnutie emociálnosti, ktorá sa zrodila na nesprávnom mieste, čím mi prišla prehnane umiernená a odcudzujúca sa sú faktory, ktoré v mojich očiach nenapĺňajú potenciál, aký zrejme predloha má. Interakcia postáv sa potom tiež odvíja podobným spôsobom. Chtiac-nechtiac, musím vysloviť mierne sklamanie, ktoré koliduje s mojou spokojnosťou z pridanej hodnoty a obsadenia. 70% (27.08.2014)

'Some of us are really born to die....' Až dospějeme do této fáze, lidstvo pozná úpadek. 7O% (12.01.2011)