Neopouštěj mě

Za odevzdanost bez boje, neosvětlení příčin i následků a věčně trpitelský výraz Carey Mulligan nemohu dát víc než 40%, i když bych si za zvláštní kouzlo přála dát tři hvězdy :-(. NEJSILNĚJŠÍ SCÉNY: Promluva opatrovnice k dětem, proč jsou vlastně na tomto světě a vyslovení ředitelky Hailshamu o smyslu Galerie. (07.03.2012)

Přesně ten typ filmu, který když vám nesedne do nálady, tak u něho budete trpět nudou. Za mě velké zklamání a ani vlastně nevím, za co ty 2 hvězdy dávám, asi za tu krásnou Carey Mulligan a zajímavou úvodní část ze školy, jinak mě toho moc kladnýho nenapadá. (01.01.2016)

Film, ktorý kladie veľa otázok, neposkytuje však žiadne konkrétne odpovede. On už totiž je jednou obrovskou odpoveďou. Záhadou však pre mňa zostalo, čo nám týmito odpoveďami vlastne chceli povedať. Že klonovanie je neetické? Źe aj klony sú ľudia? Že nadvláda vedy môže byť rovnako zhubná ako nadvláda viery? Že, život by mal byť posvätný? Že,...čiastočne tým určite chceli vyjadriť toto všetko, ono to však zostalo len pri akejsi smutnej romantike s netypickým pozadím. Malo to ísť podstatne hlbšie vo všetkých smeroch, ale nešlo a to je podľa mňa škoda. Námet je silná téma, na ktorej sa dal vystavať rovnako silný filmový príbeh. (03.12.2015)

Snímek Neopouštěj mě nabízí další z řady alternativních pohledů na budoucnost, a sice v tom negativním slova smyslu, kde jde o pohled na svět, ve kterém jsou lidi doslova "pěstováni" jako nositelé orgánů pro ty, kteří si to mohou dovolit. Co se námětu týká, tak jde o nápaditý materiál, rovněž i herecké obsazení bylo dobře zvolené. Nicméně musím konstatovat, že mi film neutkvěl tolik v paměti, jak bych očekával a jakékoli dojmy se vlastně vypařily hned pár dní po projekci. Zkrátka jeden z těch filmů, které mají (soudě podle ocenění) perfektní předlohu, jejíž atmosféru, poslání či cokoli podobného není ale jednoduché poslat dál. (08.02.2016)

Hrozný film, ktorý je zároveň dojemne krásny. (23.11.2011)

Už zoufalecký název mne měl varovat. Nedbala jsem ale toho a viděla tak film, který nebyl jenom ubrečený, ale přímo udojený. Takové sentimentální ždímání diváků jsem už dlouho nezažila. Vyděračské ataky nezlehčil ani náznak odstupu, či dokonce humoru - ne. Tohle bylo dojácké tlačení na pilu bez rezervy. ____ Hlavní hrdinové si nemůžou získat sympatie, protože jsou to naprosto apatické figury, které se nezmůžou na odpor, ani na vyvzdorování si kousku vlastního života, vyznat si lásku, zkusit vykročit z kolejí, které jim nalinkoval někdo jiný. Přitom proti nim nestojí žádná děsivá síla, která by si hrůznými prostředky vynucovala poslušnost. Nestojí proti nim prostě nic a oni přesto jdou na porážku jako ovce.___ R.U.R. řeší podobnou situaci mnohem sympatičtěji a také blíže lidské povaze.____ Jo a ty pečlivě vybraní mladí a hezcí lidé oblečení jako z katalogu nějaké firmy specializující se na country oděvy pro mladé - jsou dalšími příznaky, že před sebou máme KÝČ, který se marně maskuje za povrchní poselství. /29. 3. 2011/ (29.03.2011)

V podstatě zopakuji to, co tu téměř všechny tříhvězdičkové komentáře hlásají. Dobře natočeno, dobře zahráno, ale opravdu hodně nezodpovězených otázek a nějaké to nelogické chování hlavních hrdinů. Bohužel nedokážu posoudit, jestli to je vina režiséra, či autora předlohy. 6/10 (13.08.2012)

Neplakala jsem, zuřila jsem a čuměla v šoku, i když bez emocí, bez drásání nervů. Přesně ve stylu podání filmu, tzn. bez zájmu, lhostejně, jak když řeka plyne, pomalu, nudně, bez začátku, konce... Odmítám se podepsat pod snůšku pesimismu, deprese, antihumanity, slova dárcovství, mrzačení čistoty dětství, nadějí mládí, těla i ducha, sebevražda. Je mi jedno, jaký rozsah má "velká myšlenka" autora, já to vidím svým nitrem, svým pohledem, který říká všechno špatně. Čus bus. (24.10.2012)

Vynikající kamera i dobré herecké výkony, ale příběh je špatně uchopen a podán, nemůžu si pomoct. Navíc to celé působí tak odtažitě, jako kdybych sledoval námluvy dvou nanuků v ledničce. Tam, kde nejspíše tvůrci počítali s emocemi diváka, nepřichází nic. Jak časovými skoky, tak počáteční neujasněnou koncepcí nedokázali vtáhnout do příběhu a do duší postav samotných, což je u podobných filmů velmi potřebné. Utahaná a skoro až artistní nuda čiší z každého záběru. Tam, kde jsme měli být šokováni výpovědí, si člověk jen řekne aha, a co dál? Jak to, že po určité době nedělá postavám problém zajít ven za branku? Proč tedy neutekli, nesnažili se něco podniknout, místo trpného popocházení kolem moře na podzim? Proč se nepokusili víc nějak zlegitimovat své právo na život? Všechny tyto otázky se nabízejí, ale nejsou zodpovězeny, nebo jen chabě, a to činí nakonec celou výpověď filmu vykonstruovanou a falešnou. Jak tu někdo píše, když podobný námět použije Michael Bay pro akční sci-fi, dá se to vzít, ale udělat z výmyslu psychologické drama, to chce postavit jinak. A ano, je to neředěná depka, tak pouštět jen ve chvíli solidní protiobrany. (02.02.2013)

Nejčastější vytýkavý koment tu bývá, proč ti lidé něco neudělají, proč prostě jen akceptují svůj osud v systému. Ve filmu se to zdá divné... Ale v realitě dvacátého století to byl mnohem častější přístup než vzpoura, včetně lidí, kteří věděli, že jejich osudem je smrt. Asi je to nějak součást lidského přizpůsobení se. Jinak film je atmosférický, pomalý a smutný. Skvěle v něm funguje vizuálno. Kamera a scény jsou jako obrazy z galerie (té galérie?). Možná mne jen ten příběh jako takový až tolik nedostal a nechytil za srdce. Možná mají pravdu ti, kdo říkají, že pro fungující dystopický film se musí hlavní hrdina celému tomu zvrácenému světu vzbouřit. (23.10.2018)

Těžce stravitelný film a hlavně film, při kterém vám, pokud nemáte empatii na úrovni čtyřicetiwattové žárovky (vyšroubované, samozřejmě), na mysl naskáčou myšlenky o tom lidském bytí a nebytí, o tom, že naším největším darem je sám život a taky o tom, že ne každý tento dar dostane... Film vskutku depresivní a to ani ne tolik samotným příběhem, jako spíš jeho vyzněním a taky tím, s jakou apatií se všichni ti, jejichž jediným životním údělem je starat se o své orgány, aby jim mohly být dříve anebo později vyříznuty, ke své situaci staví... Žádný pokus o útěk, žádné vidění lepšího života, žádná naděje... A snad nebudu moc spoilerovat, ale ne, ani samotný konec na tom nic nezmění, naopak. Zkrátka film, který mě zase jednou přinutil u něho myslet (třeba i nad tím, jestli Andrew Garfield trpí anebo netrpí nějakou psychickou poruchou... :-). (02.11.2013)

Současná verze bizarního světa, ve kterém neexistuje etika na úkor medicíny a života. A jedna dětská láska. To vše v kontrastně vyumělkovaných záběrech Británie, kde jsem se na pár minut ztratil v melancholii. Smutné, krásné - 85% [HD] (02.05.2011)

Předně je mimořádně stupidní takovou věc srovnávat s Ostrovem; tedy s filmem končícím scénami, které snad měly najít své uplatnění až o pár let později, při natáčení Transformers. Tohle je oproti Ostrovu neskutečně citlivej počin, kterej ani zdaleka netáhnou jenom fantastický - a to opravdu fantastický - herecký výkony nejen těch dospělých (velká Kathy!), ale i dětských protagonistů (malá Kathy!), nýbrž se může opřít i o velmi silnej soundtrack a minimum slov - tedy minimum těch prázdných slov. Každej relativně ojedinělej dialog má smysl ... stejně jako celej film, samozřejmě. Že se nestydíte, vy tam pode (nade) mnou ... (20.02.2012)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY A MATEMATICKY NESPRÁVNÉ VÝPOČTY: Tenhle film se mi líbil. Kniha pochází ze stejného roku jako Bayův ostrov, čili je jasné (vzhledem k trvání natočení filmu a trvání napsání knihy) kdo odkud čerpal... Kniha a následně i film trochu překrucují historii, resp. se odehrávají v alternativní minulosti a ukazují svět v modernější verzi, kdy už se lidstvo prakticky nezabývá nevyléčitelnými nemocemi, protože většina z nich neexistuje, nebo existuje, ale nedají se zařadit mezi nevyléčitelné... Lidé totiž mají nové léky, v podobě jiných lidí, kteří slouží jako trochu osobnější banka orgánů... Už tedy nejsou problémy s čekáním na transplantaci orgánů, protože existují školy, kde se nové orgány vytvářejí... Děti které rostou a nesou v sobě důležitou zásilku.... A mezi nimi tři naši hlavní hrdinové: Kathy (Carey Mulligan), Tommy (skvělý Andrew Garfield) a Ruth (opět naprosto přesná a minimalistická Keira Knightley)... Tito tři nás provázejí celým tímto lyrickým filmem a ukazují nám život z pohledu budoucího nástroje na pitvání... A běhá z toho mráz po zádech... Většinu filmu jsou totiž postavy naprosto smířeny s tím, co je jednoho dne čeká a když už chtějí s tímto osudem něco udělat, zjistí, že to nejde.... Vzhledem k tempu a délce filmu jsem chtěl původně dát čtyři hvězdičky, ale asi budu muset dát pět, protože 69% je vážně málo (a hlavně je to méně než má Ostrov i se svým příšerným koncem)... Musím uznat, že u tohoto filmu se něco načekáte na nějaký děj, ale rozhodně to stojí za to.... Už jen závěrečný Tommyho křik je zapamatováníhodný, a je dalším důvodem (vedle podhodnocení), proč dám tomuto filmu plný počet,... Nemyslím že si ho zaslouží. ale dokud má méně než tématicky podobný Ostrov, tak mu těch pět dát musím... Jinak podle mě cca 77% (21.01.2011)

O ději filmu jsem před puštěním nic nevěděla, neboť neznám knihu a ani jsem si zde nepročetla profil filmu, za což jsem ráda, protože jsem se tak nepřipravila o velké překvapení. Už od počátku jsem věděla, že bude hodně divný, a to také byl. Zrůdný svět, v níž se film odehrává, je zde zobrazen naprosto realisticky, a o to hrozivěji působí. Je nabit emocemi, které z Never Let Me Go činí jeden z mých nejemotivnějších filmových zážitků poslední doby. // Edit: Knižní předloha je ještě lepší a za zhlédnutí určitě stojí i japonský seriál. (04.07.2012)

Ostrov bez revolty. Dítka jsou vychovávána na náhradní díly a ačkoliv mají vědomosti o světu za zdí a jestli jsem to dobře pochopil, tak se v tom světě v dospělosti pohybují, přesto se nezmůžou na žádný druh odporu, ani se nepokusí o útěk. Prostě jdou na operační sál jak telata na porážku. A tohle chování mi hlava nebere. Romantický sos okolo, kdy ona miluje jeho a on brousí jinou, mi také nic moc neřekl a příliš mi nesedla ani Carrey Mulligan, u které jsem měl pocit, že se musí každou chvílí neskutečně rozeřvat. Tohle prostě není pro mě. 30% (20.02.2015)

Hodně specifický film, na jehož pravidla není úplně snadné přistoupit. Odevzdané postavy, které od samého začátku působí podivně odtažitě a nutí diváka ptát se: Co za tím vším sakra je? A výsledný pocit z Never Let Me Go je plně závislý na tom, nakolik vás odpověď na tuhle otázku uspokojí a nakolik si kvůli ní budete ťukat na čelo. Mně osobně se film s přibývající stopáží dostával víc a víc pod kůži, postupně jsem se zakoukal do Carey Mulligan, sympatizoval s Garfieldem a nakonec si zvyknul i na tu Keiru. A závěr mě dojal. Což mě vzhledem k absurdní a docela chladné atmosféře, která celým filmem prostupuje, docela překvapilo. Pokud člověk zvládne potlačit přirozené nutkání po polopatických odpovědích a nechá se unášet atmosférou, dostane se mu minimálně velmi zajímavého zážitku. 80 % (10.01.2016)

Krásná hudba, výborná režie, skvělý casting. A výprava filmu je opravdu nádherná - přesně jako řekl Malarkey, nejradši bych si ty záběry vyfotil... :) jinak výborný komentář napsala také kiddo, v podstatě nemám ani co dodat. Z námětu se sice mohlo vyždímat ještě víc, ale přesto dávám 4*, protože až na to, že je to film tak trochu povrchní (nevíme nic o minulosti postavách, ani proč se nesnaží udělat něco s tím, aby nezemřeli) mu prostě nemám co vytknout. Každopádně by mě docela zajímala i knižní předloha - myslím, že se to musí pěkně číst, zkusím ji sehnat... (06.03.2011)

Never Let me Go je komorný príbeh o láske a žiarlivosti. Rozpráva z pozoruhodným jemnocitom o nenaplnenej láske, ktorú je nutné naplniť do určitého veku - v tom sa odráža zaujímavá sci-fi zápletka - ktorá ale pôsobí reálnejšie ako by sa na prvý pohľad mohlo zdať, pretože inak bude neskoro. Lenže ako to už býva hlavný hrdinovia sú zmätený zo všetkého okolo seba a objavovanie ich citov a bolesti a nádeje je zaujímavé a podávané v malých dávkach za sprievodu emocionálnej hudby Rachel Portman. Je to veľmi nezvyčajne poňatý film, ktorý rozpráva o všedných veciach jednoduchým spôsobom, ktorý nepostráda atmosféru a citové zafarbenie vďaka čomu je koniec silný a zanecháva dojem niečoho hlbšieho, skutočnejšieho, uchopiteľnejšieho. Nejedná sa bohužiaľ o film, na ktorý sa bude často spomínať, alebo bude citovaný, ale ako určité pohladenie, ako ďalšia téma lásky( spravená trocha nezvyčajne a skutočnejšie, ako by to dokázal Bayov Ostrov) rozhodne splňuje svoj účel. Hlavne prvá časť v Hailshame je po všetkých stránkach dokonalá a predstavuje vrchol príbehu. Aspoň pre mňa. (23.01.2011)

hodně silné drama se skvělou atmosférou, výbornou sci-fi myšlenkou a zajímavým etickým přesahem.. jen je trochu škoda, že vůbec není vysvětleno, jak celý ten systém vlastně funguje.. (25.04.2014)